Pro někoho byl
lyžařský výcvik synonymem
promrzlých prstů, povinných snídaní a nepovedených obloučků. Pro jiné
týden svobody, sněhu a prvních lásek. Ať už jste patřili mezi „machry“ na svahu, nebo mezi ty, kteří spíš machrovali u radiátoru v chatě, jedna věc spojovala všechny
: lyžák byl dobrodružství. A hlavně –
týden bez školy.
České filmy tuhle jedinečnou atmosféru zachytily jako nikdo jiný. Pojďte se s
Kudy z nudy vydat po stopách
legendárních zimních filmů o lyžácích a školních výletech – od
Sněženek a machrů přes
Snowboarďáky, až po jejich pokračování a další „mrazivé“ komedie. Česko projedeme od
Krkonoš přes
Jeseníky až na
Slovensko do
Tater. Vy si vzpomeňte, jaké to bylo, když vám mrznul nos, ale srdce hořelo, a když jste žili jen pro další jízdu lanovkou a pro ten nenápadný dotek v rukavicích.
Vítejte na
filmovém lyžáku, kde vám připomeneme
zimní filmy o lyžařských a školních výletech a prvních láskách. Bez známek, bez domácích úkolů, zato s pořádnou dávkou nostalgie.
1. Sněženky a machři (1982)
Nejlegendárnější český lyžák všech dob natočil
režisér Karel Smyczek (který se dokonce ve filmu krátce objeví). Gymnazisti vyrážejí na povinný zimní výcvik do
Krkonoš, konkrétně do
Pece pod Sněžkou a
Špindlerova Mlýna. Nad nimi drží dohled profesorská trojice: nekompromisní profesor Karda, praktická profesorka Boženka a nesměle idealistická začínající učitelka Hanka. Kluci se snaží zapůsobit, dívky předstírají nezájem, a profesoři se marně snaží dodržet disciplínu, která se každou noc rozpadá rychleji než jarní sníh na svahu. V hlavních rolích se objevili
Václav Kopta, Michal Suchánek, Jan Antonín Duchoslav, Radoslav Brzobohatý, Veronika Freimanová a
Eva Jeníčková.
Kultovní scény vznikly na
chatě Smetánka v
Peci pod Sněžkou, kde se odehrávají slavné noční útěky z okna, zatímco interiéry lyžařského kurzu patří
Moravské boudě. Objevuje se i
Martinova bouda – stejná, kterou znáte z
filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Sjezdovky na
Hnědém vrchu dnes vypadají moderněji, ale pokud se vydáte na hřebenovku mezi boudami, uvidíte téměř totéž, co Sněženky a Machři před desítkami lety. Jen vleky už nejsou na kliku a staré kotvy už nahradila moderní technika.
„Hlavně žádné machrování!“ říkal tehdy instruktor. Jak to dopadlo, všichni víme.
ČSFD 80%
2. Vlčí bouda (1986)
Lyžák, ale horor.
Režisérka Věra Chytilová obrátila žánr lyžařských kurzů vzhůru nohama. Místo prvních lásek a večerních mejdanů poslala skupinu mladých sportovců do
izolované horské boudy, kde se začínají dít nejasné, tísnivé a postupně až paranoidní věci. Film se natáčel na
Sagasserových boudách nad
Velkou Úpou, v nadmořské výšce přes 1 100 metrů. Roubenka stojí přímo v
Krkonošském národním parku a svou odlehlostí vytváří
autentickou klaustrofobii.
Vlčí bouda se společně s
Kalamitou řadí mezi
nejlepší zimní filmy Věry Chytilové. Je nekompromisní, syrová, bez humoru a bez úniku. Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je
vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál
Miroslav Macháček. K působivosti filmu přispěla i sugestivní
kamera Jaromíra Šofra a
hudba Michaela Kocába. Dramatické exteriéry doplnily záběry z
Vysokých Tater, zejména z oblasti kolem
Lomnického štítu.
Sagasserovy boudy mimochodem dodnes stojí. A pořád působí tajemně.
ČSFD 68%
3. Snowboarďáci (2004)
Své Sněženky a machry měla i
Devadesátková generace. Jmenovali se
Snowboarďáci a natočil je
režisér Karel Janák. Místo skupinového výcviku s profesory je tu
parta kamarádů, jejichž hlavní ambicí není projet branku, ale sbalit holky. Rendy a Jáchym přijíždějí do
Špindlerova Mlýna s přesvědčením, že snowboard automaticky znamená sex-appeal, jenže realita má poněkud jiné plány.
Točilo se ve
Svatém Petru a opět ve
Špindlerově Mlýně, jen na místě
chaty Inka od té doby vyrostl luxusní apartmánový dům. Pozadí scény, kde zloději odhodili ukradené snowboardy, vám připomene
zimní scénky z komedie Vrchní, prchni! – natáčely se totiž na stejném parkovišti u
hotelu Villa Hubertus. Hlavní role hráli
Vojtěch Kotek, Jiří Mádl, Ester Geislerová, Jiří Langmajer, Lucie Vondráčková a
Barbora Seidlová, a soundtrack
Dana Bárty je dodnes absolutní vrchol tehdejší snowboardové estetiky.
ČSFD 58%
4. Snowboarďáci — seriál (2005)
Jako odpověď na obrovský úspěch filmu vznikl o rok později
televizní seriál pro Českou televizi. Pokračuje tam, kde film skončil — už nejde jen o prázdninový útěk na svah, ale o každodenní život postav, jejich vztahy, sny, pády i další pokusy o romantiku. Vizuálně i atmosférou drží stejnou estetiku prvního dílu: kulichy, prkna, neopakovatelné vrstvení bund a mikin. A samozřejmě
Špindlerův Mlýn. Kde jinde.
ČSFD 54%
5. Sněženky a machři po 25 letech (2008)
Po čtvrt století se parta gymnazistů vrací do
Krkonoš. Z teenagerů jsou dospělí lidé — někteří s kariérou, jiní s rozbitým manželstvím nebo krizí středního věku — ale stačí pár metrů sněhu a všechno je zase jako dřív. Jen už tady nejde o první pusy a noční útěky z oken, spíš o otázku, co se vlastně stalo s našimi sny a co se stane, když si je troufneme znovu otevřít.
Scénáře se opět ujali
Radek John a
Ivo Pelant, spolupracoval s nimi i
režisér Viktor Tauš. Film se natáčel opět ve
Špindlerově Mlýně a v
Peci pod Sněžkou, jen původní
chatu Smetánku nahradily modernější prostory.
Moravská bouda zůstává jediným „pamětníkem“ původního filmu — a právě sem vede nejsilnější nostalgická linka celého pokračování. Když hrdinové dorazí zpět na hory, najednou je jasné, že ať je člověk sebevíc dospělý, některé zážitky v něm zůstanou navždy.
Sníh, který kdysi znamenal svobodu, tentokrát slouží jako
kulisa pro bilancování života. A přestože kritici pokračování úplně nešetřili, fanoušci si mohli znovu užít ikonické postavy i jejich hlášky — tentokrát s
pořádnou dávkou hořkosladké nostalgie. A ještě zajímavost: samu sebe si v roli lyžařské instruktorky zahrála
Kateřina Neumannová.
ČSFD 37%
České hory: místo, kde se rodí machři i nostalgie
A tak když se ohlédneme za všemi těmi
filmovými výpravami na sníh, zjistíme, že je vlastně jedno, zda jezdíme na prknech, lyžích, nebo jen na vlně nostalgie.
Horské filmy v českém podání totiž nevyprávějí o sportovním výkonu, ale o
čase — o tom, jak nás mění, jak se z pubertálních hrdinů stávají opatrní dospělí a z kdysi drsných zážitků
roztomile absurdní historky. Z kopců se vracíme pokaždé trochu jiní, ale
sníh na nich zůstává stejný. Možná proto se k nim stále vrací český film i
náš seriál Česko ve filmu: na horách jsme si všichni aspoň jednou mysleli, že jsme machři. A nic z toho nebylo potřeba dokazovat —
stačilo být „tam nahoře“.