Vydejte se s
Kudy z nudy do
Zlína po stopách
slavných vil a objevte
místa, kde se psaly dějiny moderního Česka.
Baťova vila, Čiperova vila, vily cestovatelů Hanzelky a Zikmunda i
Vavrečkova vila ukazují, že architektura nikdy nebyla jen o domech, ale hlavně o jejich obyvatelích.
Baťova vila: domov vizionáře
Začněme u muže, bez kterého by
Zlín vypadal úplně jinak.
Baťova vila vznikala v letech 1909–1911 jako
rodinné zázemí Tomáše Bati – podnikatele, který chtěl svůj domov vybudovat nejenom jako
klidné zázemí, ale i
místo s výhledem na svou továrnu.
Na jejím vzniku se podílelo hned několik osobností. Základní podobu domu navrhl a rozestavěl
vizovický stavitel František Novák, dokončení pak Baťa svěřil jednomu z nejvýznamnějších českých architektů své doby,
Janu Kotěrovi. Právě ten vtiskl vile její výsledný charakter – střídmý, promyšlený a na svou dobu až překvapivě moderní. Dům neoslňuje okázalostí, spíš naopak.
Jednoduchost, funkčnost a důraz na pohodlí odrážejí
Baťův přístup k životu i podnikání. Přesto tu najdete
řadu kvalitních řemeslných detailů a promyšlených prvků, které dávají vile osobitý výraz.
K domu patří také
zahrada, na jejíž podobě se podílel zahradní architekt
František Thomayer. Celek tak působí jako
klidné zázemí uprostřed města, které se právě v té době začínalo měnit v
průmyslovou metropoli. Dnes si můžete projít přízemí domu a nahlédnout do
života rodiny Baťových i do
filozofie, na níž světoznámá firma stála.
Čiperova vila: od starosty až po galerii
Zatímco
Baťova vila sází na střídmost a funkčnost,
Čiperova vila ukazuje úplně jinou tvář zlínské elity.
Dominik Čipera, ředitel
Baťových závodů, starosta
Zlína a později i ministr, si nechal postavit dům, který byl na svou dobu
největší a nejreprezentativnější vilou ve městě. Vilu navrhl
architekt Vladimír Karfík, který se tentokrát inspiroval spíš
anglickými venkovskými sídly než přísným
funkcionalismem. Výsledkem je
patrová vila z režného zdiva s valbovou střechou, zasazená do svahu nad městem a obklopená zahradou, terasami i zázemím pro personál.
Interiér se odvíjí od
velkorysé vstupní haly s mramorovým obložením, odkud vede výrazné schodiště do patra. Nechybí
reprezentativní pracovna s vestavěným nábytkem ani další prostory, které měly odpovídat postavení majitele. Část původních prvků se dochovala dodnes, takže si lze poměrně dobře představit, jak se tu žilo.
Po rekonstrukci se vila otevřela pro veřejnost: slouží jako expozice
Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně. Konají se tu
výstavy, workshopy i menší
kulturní akce. Stálá expozice přibližuje nejen
architekturu domu, ale i
osud jeho majitele, který po
únorovém převratu v roce 1948 emigroval do Kanady.
Zikmundova vila: svět za dveřmi
Zatímco
Baťa budoval město a
Čipera ho pomáhal řídit,
Miroslav Zikmund z něj vyrážel do světa. Jeho vila je úplně jiná než klasické muzeum – spíš jako by její majitel jen na chvíli odešel.
Zikmundova vila ale není jen
dům slavného cestovatele. Je to místo, které má za sebou překvapivě pestrou minulost. Původně vznikla ve 30. letech pro
prvního hejtmana zlínského okresu Josefa Januštíka, krátce patřila i
oscarovému režisérovi Elmaru Klosovi – a teprve potom se stala domovem
Miroslava Zikmunda.
Ten se do vily přestěhoval v roce 1953 a zůstal tu téměř sedmdesát let. Dům si upravil spolu s
architektem Zdeňkem Plesníkem přesně podle svých potřeb, takže výsledkem není „učebnicová“ funkcionalistická vila, ale velmi osobitý prostor, který odráží život člověka neustále na cestách.
Interiér se dochoval téměř beze změny – najdete tu
tisíce knih, suvenýry z Afriky, Asie i Latinské Ameriky i
pracovní prostory, kde vznikaly slavné reportáže a filmy. Při prohlídce projdete
knihovnou, pracovnou, fotokomorou i dalšími místnostmi, které působí, jako by jejich majitel jen na chvíli odešel.
Vila ale nebyla jen soukromým světem jednoho cestovatele. Po desetiletí fungovala jako místo setkávání umělců, spisovatelů i osobností české kultury – zavítal sem třeba
Václav Havel, Miloš Forman, Ludvík Vaculík nebo
manželé Zátopkovi. Dnes je vila kulturní památkou a díky své autenticitě patří k
nejzajímavějším ukázkám poválečné architektury u nás. A hlavně: pořád si zachovává atmosféru
domu, kde se plánovaly cesty kolem světa.
Vila Jiřího Hanzelky: větší, hlasitější, jiná
První rok po návratu z cest bydlel ve
Zlíně v jednom domě s
manželi Zikmundovými i
Jiří Hanzelka se svou ženou. Zatímco Zikmund zůstal, Hanzelka si nechal ve svahu nad jeho vilou postavit vlastní dům – opět podle návrhu
architekta Zdeňka Plesníka. Zatímco Zikmundův dům je spíš komorní a osobní, Hanzelkův působí téměř okázale a monumentálně. Možná i proto, že byl navržen tak, aby v něm zněly
varhany zapůjčené z Prahy – a tomu odpovídají i velkorysé interiéry. Hanzelka ale ve vile nezůstal dlouho. Už v roce 1958 ji daroval městu s podmínkou, že bude sloužit jako
mateřská škola. Dnes tu sídlí
rehabilitační stacionář.
Vavrečkova vila: funkcionalismus s michelinskou hvězdou
K domům, které si prošly nečekaně pestrým vývojem, patří
Vavrečkova vila. Vznikla v roce 1941 podle návrhu
architekta Vladimíra Karfíka jako reprezentativní sídlo
Huga Vavrečky, jednoho z ředitelů
Baťova koncernu. Na první pohled působí elegantně a klidně, ale při bližším pohledu v ní najdete zajímavé spojení kotěrovské moderny a funkcionalismu.
Rodina tu ale pobývala jen krátce, po
druhé světové válce musela vilu opustit. Přesto se k ní váže jedna zajímavost: za rodiči sem jezdívala dcera
Božena Havlová se svými syny, Ivanem a
Václavem, pozdějším českým prezidentem. Další kapitola je úplně jiná. Vila se proměnila v
dětský domov a sloužila tomuto účelu až do 90. let. Teprve v posledních letech se dočkala citlivé rekonstrukce pod vedením
architekta Josefa Pleskota, která jí vrátila důstojnost i nový smysl.
Dnes tu sídlí
restaurace La Villa, která
v roce 2025 získala
michelinskou hvězdu – a
Zlín se tak dostal na
gastronomickou mapu světa.
Zahrada navíc nezůstala jen okrasná: pěstují se tu
bylinky, ovoce i zelenina, které se objevují přímo na talíři.
Zlínské vily: architektura, která měla systém
Na rozdíl od jiných měst, kde každá vila stojí trochu „sama za sebe“, mají
zlínské vily společného jmenovatele: vznikaly jako součást promyšleného systému.
Firma Baťa neřešila jen výrobu, ale i
bydlení, urbanismus a celkovou podobu města. Díky tomu
Zlín dodnes působí jako
unikátní celek, kde
architektura není jen kulisou, ale přirozenou součástí života.
Chcete si
zlínské vily projít během jednoho dne? Začněte v
Baťově vile, pokračujte přes
Zikmundovu a
Čiperovu vilu a zakončete den ve
Vavrečkově vile – ideálně u
večeře, která má michelinské ambice. Jen pozor: některé prohlídky je potřeba
rezervovat dopředu, a právě tak je dobré rezervovat si dopředu oběd či večeři v
restauraci La Villa, která patří mezi
nejvyhledávanější gastronomická místa ve
Zlínském kraji.