Vydejte se s
Kudy z nudy za slavnými
jihlavskými vilami. Místní
informační centrum pořádá
komentované procházky po prvorepublikových vilách, které vás zavedou do
Jiráskovy, Dvořákovy, Vrchlického, Telečské nebo
Fibichovy ulice. Uvidíte
dům s andělíčky, jedinou jihlavskou secesní vilu, puristickou stavbu s tragickým osudem rodiny Neumannových, vilu lékaře Bedřicha Zvacha i
dům manželů Hornových. A možná zjistíte, že některé domy kolem, kterých běžně chodíme bez povšimnutí, mají za sebou příběhy jako z románu.
Jihlava místo Zlína a Brna: zahradní čtvrti a osudy za fasádami
Zatímco ve
Zlíně slavné vily souvisejí hlavně s
firmou Baťa a promyšlenou stavbou moderního města, a
brněnské vily vyprávějí o
luxusních domovech podnikatelské elity i odvaze špičkových architektů v čele s
Ludwigem Miesem van der Rohe,
Jihlava nabízí trochu jiný příběh. Na přelomu 19. a 20. století se její
bývalá předměstí Panenské a Špitální proměňovala v
zahradní čtvrti, kde vyrůstaly domy místních významných osobností –
lékařů, úředníků, stavitelů, podnikatelů a dalších rodin. Jejich osudy dodnes připomínají fasády, zahrady, schodiště, a někdy také
kameny zmizelých.
Nebyly to jen okázalé stavby na efekt. Měly vyjadřovat postavení majitelů, jejich vkus, životní ambice i dobu, kdy se město rozrůstalo za hranice historického jádra.
Vily Raynochova, Marie Karas, J. I. Christa, Arthura Corazzy, Bedřicha Zvacha, Bedřicha Gerži, Jana Horténského, manželů Boudových nebo
vila Hornových dnes tvoří přirozenou trasu po prvorepublikové a meziválečné
Jihlavě. Některé jsou přístupné jen zvenčí, jiné změnily funkci, další prošly citlivou obnovou. Dohromady ale ukazují
město, které mělo ambice, sebevědomí a dobré architekty.
Vila Marie Karas: jediná secesní vila v Jihlavě
Jedním z nejpůvabnějších zastavení je
vila Marie Karas. Byla postavena v letech 1901–1902 a patří k
nejvýraznějším secesním stavbám ve městě; často se uvádí jako
jediná secesní vila v Jihlavě. Zdobnost tu není samoúčelná: ornamenty, křivky, detaily a
dochované iniciály MK připomínají dobu, kdy dům nebyl jen praktickým místem k bydlení, ale také osobním prohlášením.
K vile se váže i příběh její majitelky. Podle průvodcovských výkladů a dochovaných pramenů vznikla pro
Marii Karasovou a její
dceru Marii Annu. Později dům změnil majitele a ve 20. století sloužil i velmi praktickým účelům: bývala tu
lékařská ordinace, internát, jídelna i učebny zdravotní školy. Teprve rekonstrukce v letech 2015–2017 vrátila domu původní důstojnost. Obnova se podařila natolik, že vila získala
ocenění Stavba roku 2017. Dnes v ní najdete kancelářské prostory, ale její schodiště, secesní výzdoba a atmosféra pořád připomínají, že
Jihlava uměla být na začátku 20. století překvapivě elegantní.
Vila Bedřicha Zvacha: hrázděný dům vedle autobusového nádraží
Kousek od autobusového nádraží stojí
vila Bedřicha Zvacha, která vypadá, jako by si do moderního města přinesla vzpomínku na starší časy.
Hrázděný štít, cihly, omítka a důraz na materiálovou pestrost jí dávají výraz, který si snadno zapamatujete. Vila vznikla v roce 1924 pro
Bedřicha Zvacha, přednostu kanceláře
Krajského soudu v Jihlavě, projekt připravila
českobudějovická firma Bratři Petrášové. Stavba se objevila v
projektu Slavné vily i v
seriálu Šumná města a odborníci ji řadí mezi
nejzajímavější jihlavské rodinné domy meziválečné doby. Veřejnosti běžně přístupná není, ale i pohled zvenčí stojí za zastavení: právě na podobných domech je vidět, že
Jihlava nebyla architektonickou periferií.
Hornova vila: dům pro lékaře, rodinu i reprezentaci
Silný příběh má
vila Anny a Vítězslava Hornových v
ulici Jana Masaryka. Pochází ze začátku 20. století a v jejím architektonickém pojetí se potkává klasická elegance s náznaky funkcionalismu. Autorem byl
brněnský architekt
Bohumír František Antonín Čermák, žák
Otto Wagnera na vídeňské Akademii.
Vítězslav Horn přišel do
Jihlavy počátkem dvacátých let jako mladý lékař. Stal se primářem chirurgického oddělení a později ředitelem nemocnice, kterou pomohl pozvednout na vysokou úroveň. Vila tomu odpovídala: měla
čtyři podlaží, velkorysou schodišťovou halu, reprezentační místnosti, pracovnu s knihovnou, zázemí pro služebnictvo, garáže, dílnu i skleník. Podle vzpomínek lékařova syna se výborně hodila k reprezentaci, ale méně pohodlná byla pro běžné soukromé bydlení.
Osud rodiny Hornových byl těžký. Vítězslav Horn byl za druhé světové války šest let vězněn v koncentračních táborech, po únoru 1948 přišel o ředitelskou funkci, rodina byla vystěhována z
Jihlavy a vila byla bez náhrady vyvlastněna. Dnes je objekt citlivě rekonstruovaný a připomíná nejen architekturu, ale i cenu osobní statečnosti.
Vila rodiny Neumannových: kameny zmizelých před domem
Některé jihlavské vily nejsou důležité jen tím, kdo je navrhl a jak vypadají. Jejich síla spočívá v příbězích lidí, kteří v nich žili. To je případ
bývalé vily rodiny Neumannových na rohu
Jiráskovy a Fritzovy ulice. Dům byl postaven v letech 1929–1930 pro rodinu
Fritze Neumanna, pocházejícího ze sklářského rodu.
Puristickou vilu projektoval
plzeňský architekt
Ervín Glaser. Bílá fasáda, čisté tvary a střídmost působily ve své době moderně a sebevědomě. Jenže rodina si dům užila jen krátce.
Fritz Neumann, jeho manželka a děti byli kvůli židovskému původu za války deportováni. Tři členové rodiny zahynuli v koncentračních táborech, přežila pouze
dcera Marianna, která prošla Osvětimí i pochodem smrti.
Po válce se Marianna vrátila, později žila v
USA a po roce 1989 znovu toužila po návratu do
Jihlavy. Pohnutý osud rodiny dnes připomínají
čtyři kameny zmizelých před domem. Jsou nenápadné, ale právě proto silné: uprostřed města vracejí jména těm, které se dějiny pokusily vymazat.
Vila Arthura Corazzy: andělíčci, exekuce a proměny osudu
Na rohu
Jiráskovy ulice a
ulice 17. listopadu stojí další nápadný dům:
vila Arthura Corazzy. Její terasu zdobí malí andělíčci a stavba působí reprezentativně dodnes.
Corazza patřil k výrazným
osobnostem jihlavské architektury začátku 20. století a podílel se na řadě městských staveb, mimo jiné na
budově dnešní České spořitelny na
Masarykově náměstí.
Sám si v roce 1912 postavil monumentální vilu, jenže jeho vlastní příběh nabral nečekaný směr. Když v roce 1914 vypukla
první světová válka, musel narukovat a dům nakonec skončil v exekuci. Později jej koupil
továrník Wilhelm Budischowsky a od něj v roce 1933
manželé Kalouskovi, takže mezi pamětníky se vile říká také Kalouskova. Dům původně zamýšlený jako
reprezentativní rodinné sídlo se časem proměnil na bydlení pro více rodin. Dodnes ale zůstaly detaily, které stojí za pohled:
kamenný plot, boční vstupy, balustrádové schodiště a zmínění andělíčci s květy a ovocem.
Palmovka: od vlasových sítěk k funkcionalistické perle
Jihlavské vily umějí překvapit i tím, že ne vždy začínaly svou existenci jako vily.
Palmovka ve
Znojemské ulici původně sloužila jako
hala na výrobu vlasových sítěk, kde se zpracovávaly vlasy. Později ji
Berthold Palme adaptoval na
brusírnu skla a ještě v druhé polovině padesátých let využíval areál s vilou a bývalou brusírnou
závod Jihlavan.
Po přestavbě podle projektu
libereckého ateliéru Mjölk architekti je z někdejší ruiny pečlivě obnovený
dům s netradičními, téměř funkcionalistickými prvky. Právě podobné proměny dávají
Jihlavě další vrstvu: vedle
klasických vil a
reprezentativních rodinných sídel tu najdete i stavby na pomezí bydlení, výroby, podnikání a moderní architektury.
Palmovka tak není jen krásný dům po rekonstrukci, ale připomínka města, kde se práce a soukromý život často odehrávaly těsně vedle sebe.
Po stopách jihlavských vil
Jihlavské vily si můžete projít samostatně, ale
komentovaná procházka s průvodcem jim dodá další rozměr. Domy, které by při běžné cestě městem mohly zůstat jen pěknými fasádami, najednou dostanou jména, osudy a souvislosti. Informační centrum pořádá
naučné procházky po prvorepublikových vilách a část domů popisuje také
Jihlavský architektonický manuál.
Začněte třeba u
Brány Matky Boží a vydejte se směrem k
Jiráskově, Dvořákově a Vrchlického ulici. Po cestě potkáte
secesi, purismus, hrázdění, funkcionalistické náznaky i domy, které se během 20. století proměnily v
ordinace, školy, jesle, kanceláře nebo fary. Právě v tom je
kouzlo jihlavských vil: nejsou odtržené od města ani zavřené v jedné epoše. Stojí tu dál, občas nenápadné a občas okázalé, a vyprávějí, jak se
Jihlava měnila spolu se svými obyvateli.