Kam na procházku do přírody v Praze? Vydejte se na výlet do Prokopského údolí

Geologická rarita a staré lomy

Kdysi bývalo Prokopské údolí divočina daleko za městem, dnes je ze všech stran obklíčené moderní pražskou zástavbou. To můžete využít právě při plánování výletu: když si vyberete naučnou stezku Údolím Dalejského potoka, z Řeporyjského náměstí vás čeká přibližně sedmikilometrové putování téměř pořád z kopce, šestnáct zastávek a spousty informací o přírodních zajímavostech. Strmé stěny hluboce zaříznutého Prokopského údolí, místy dosahující až sedmdesátimetrové hloubky, prozkoumal už v 19. století známý paleontolog Joachim Barrande. Vy tu kromě jeskyněk a dalších krasových jevů objevíte také spousty lomů po těžbě vápence. Ty naštěstí unikátní krajinu příliš neponičily, naopak jí dodaly zvláštní kouzlo.

Geologové si přijdou na své hlavně na začátku cesty: v místech, kde stezka vystoupá ze dna údolí do svahu, se nabízí výhled na národní přírodní památku Dalejský profil. Těžba vápence odhalila ve stěně starého lomu prvohorními horniny staré přibližně 400 milionů let. Mezi paleontologicky významné lokality patří rovněž lom Mušlovka a o kousek dál Černý a Červený lom.
 

Hřiště a bývalé koupaliště

Pokud s sebou na výlet berete děti, cestou se můžete těšit nejenom na odpočívadla, ale také na nejrůznější atrakce: pískoviště, skluzavky i prolézačky. Velké dětské hřiště čeká na malé návštěvníky tam, kde z Prokopského údolí odbočuje ulička s výstižným názvem: Do Klukovic. Na romantickém plácku pod skalním amfiteátrem bývalo od třicátých let 20. století koupaliště, které pamětníci přirovnávali ke koupališti z Vančurova Rozmarného léta. Jenže krásné místo mělo spousty nevýhod: malou hloubku, hodně studenou vodu, potok, který se postupně zanášel bahnem a nakonec stromy, které zastínily louky a pláže. Konec přišel už v šedesátých letech a dnes po koupališti nezbyla téměř ani stopa.
 

Pamětní deska Jaroslava Foglara

Kousek za bývalým koupalištěm odbočuje do skal krátká cesta. Dojdete po ní k pamětní desce (GPS 50.0386833N, 14.3636083E), která připomíná, že v roce 1920 zde vykročil na svoji celoživotní skautskou stezku legendární spisovatel a skautský vůdce Jaroslav Foglar – Jestřáb. V Prokopském údolí tábořil už v roce 1911 zakladatel českého Junáka A. B. Svojsík a v jeho stopách se vydal o něco později i Jestřáb na výpravách s Pražskou Dvojkou, nejstarším dosud fungujícím českým skautským oddílem s více než stoletou tradicí.
 

Butovické hradiště

O kousek níž po proudu Dalejského potoka dorazíte k rozcestníku, kde odbočuje žlutá turistická značka a zároveň naučná stezka Prokopské údolí – Butovice. Dovede vás na překrásná vyhlídková místa a také na hradiště Butovice, významnou archeologickou lokalitu, která dokazuje prastaré osídlení pražské kotliny. V terénu lze dodnes rozeznat linie opevnění a valů. Stezka končí ve Starých Butovicích, žlutá značka vás ale pohodlně dovede dál až k zastávce metra Jinonice.
 

Po kom se jmenuje Prokopské údolí?

Nevíte, odkud se vzal název Prokopsklé údolí? Přece po svatém Prokopovi; podle legendy poustevničil v jedné ze zdejších jeskyní a kříž na skále nad Dalejským potokem dodnes připomíná místo, kde stával barokní kostelík sv. Prokopa. K jeho zániku přispěla nejenom těžba v Prokopském lomu, ale i druhá světová válka, po níž se o kostel začala starat armáda – a starala se tak, že v roce 1966 musel být stržen kvůli hrozícímu zřícení. Pod skálou dnes najdete další dětské hřiště.
 

Jezírko z filmu Pelíšky

K nejhezčím místům Prokopského údolí patří skalní jezírko s průzračnou hladinou, 106 metrů dlouhé, 26 metrů široké a přibližně deset metrů hluboké. Vzniklo ve vytěženém vápencovém lomu, na břehu najdete několik laviček. Mimochodem, zahrálo si ve filmu Pelíšky: ve scéně, kde příslušník Veřejné bezpečnosti popisuje, jak zastřelil diverzanta, se při slovech „rozkaz zněl jasně: nesmí projet muž s koženou brašnou!“ v pozadí objeví právě skalní jezírko.
 

Železniční romantika

Téměř na konci cesty budete procházet pod viaduktem Pražského semmeringu, železniční trati, která mezi Prahou-Smíchovem a Prahou-Zličínem zdolává téměř stometrové převýšení. Po osm kilometrů dlouhé trati projel první vlak v roce 1872, název si železnice vypůjčila od rakouské trati, která prochází horským sedlem Semmering a spojuje Dolní Rakousko a Štýrsko. Romantické motoráčky jezdí po Pražském semmeringu dodnes a nostalgické jízdy patří k oblíbeným výletním zážitkům. Menší viadukt měří 92 metrů, má pět oblouků a Hlubočepskou ulici překračuje ve výšce 20 metrů. Stejná ulice vás dovede k vyššímu viaduktu, který je 115 metrů dlouhý, 25 metrů vysoký a má sedm kamenných oblouků. Pod ním vede další železniční trať, cesta pro pěší a Dalejský potok.