Zažijte kouzlo Keltského telegrafu

Okouzlily vás postupně zapalované obří ohně na vrcholcích horských pásem Středozemě, které vzplály ve třetím dílu filmového zpracování Tolkienova Pána prstenů? Právě tak funguje Keltský telegraf, světelné signály, které se každoročně večer poslední březnovou sobotu vysílají z jednoho stanoviště na druhé po dohodnutých trasách napříč krajinou. Se vzpomínkou na dávné obyvatele střední Evropy tak novodobí Keltové vítají jaro a symbolicky propojují Česko a Slovensko.

Letos se už potřinácté se v sobotu 22. března 2025 na mnoha kopcích setkají příznivci Keltského telegrafu, aby svým světelným poselstvím navázali na magickou jarní rovnodennost, tedy moment, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana a den se stává stejně dlouhým jako je noc. Možností, jak se zapojit do magického rituálu se nabízí mnoho. Nejjednodušší je vypravit se na některé ze zavedených míst, kde ohně hoří každý rok – bývá jich přibližně 150.
 

Tradiční světelné trasy a oblíbené kopce

Světelných tras bude také letos několik, tradičně jedna z nejdelších tras vede od středočeských Roztok (Holý vrch) přes Házmburk (Říp nebyl ještě potvren) a Klíč do Lužických hor. Další pak zaplane z Brd na Šumavu a do Novohradských hor. Světlo bude putovat také z Křivoklátska a Plzeňskou pahorkatinou do Chebu či z Bílých Karpat až ke Kolínu. Další cesty vedou například od Šumperka - Nízkého Jeseníku do Podkrkonoší: z Olomouce přes  Kralický Sněžník k Polici nad Metují (Čertova skála Suchý Důl) a Žaltman do Úpice, Kuksu a ke hradu Kumburk či z Valašského Meziříčí přes Ostravu a Opavu do Krnova.

Mezi oblíbenými místy je na severu například Děčínský Sněžník, Pastevní vrch, Klíč, hrad Kumburk, rozhledna Žaltman, Čertova Skála u Police nad Metují nebo Králický Sněžník. Jižním směrem bývaly na ohňové signály připraveny kopce a hory Brd (letos nejsou potvrzeny), kde ale ohně určitě zaplanou je vrchol Kleť, Kraví Pole u Prachatic, Medvědí hora nad Lipnem, Hradišťský vrch u Kaplice nebo na Todeňské hoře (Velešín). Oheň pravděpodobně zabliká také na hoře Velký Blaník, Jalový vrch u Pacova nebo Javořice u Řásna. Ohně zahoří i na západě Čech na hoře Krudum u Horního Slavkova, na Vladaři u Žlutic, Andělské hoře u Karlových Varů nebo na Svaté Anně u Chebu. Mezi oblíbená místa v Českém středohoří patří Říp (letos nepotvrzen), Hazmburk, Milešovka, Lovoš nebo Radobýl u Žalhostic. Na jižní a východní Moravě se "rožne" Velký Lopeník, pravděpodobně i Velká Javorina (nebyla letos ještě potvrzena), Keltské hradisko Klapy, Střečkův kopec, rozhledna Králov (Uherský Brod), Náklo, Karlínský kopec u Čejče, možná i Dívčí hrady nad Pavlovem (zatím nepotvrzeny), nebo Kadovská hora. Lákavé ale je i najít si svůj kopec a zařadit se mezi strážce signálních míst a posvátného ohně, takzvané čerty. Podrobnou mapu obsazených i volných stanovišť najdete na internetových stránkách akce.
 

Proč keltský telegraf zapalují čerti

Pojem „Keltský telegraf“ stvořil Jiří Kuchař, duchovní otec projektu a spojil jej s Kelty, prvními obyvateli našich zemí, které známe jménem. Proč taky ne? Vždyť podle mezinárodních údajů má 35,6 % českých mužů na bílém chromozomu „R1b“ což značí Keltský původ. Pro Kelty i jiné národy byly hory a kopce posvátným prostorem. Na řadě z nich byly umísťovány svatyně i pohřebiště, které měli své duchovní správce. I proto využívali kopců a na nich umístěných signálních ohňů pro přenos zpráv i jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. „Podpalovači“ ohňů si říkají čerti. Význam tohoto slova je však u Keltů naprosto odlišný od slovanské mytologie.

Všimli jste si někdy, kolik u nás existuje Čertových hor a vrchů nebo Pekelných kopců? Své jméno neobdržely podle bytostí z pohádek, ale podle keltských „čertů“. V keltské společnosti byl totiž čert hodnost. Byla to postava spjatá s ovládáním živlových sil, také s pohřbíváním, ale zejména s ohnivým poselstvím. Tolkienovi, který to dobře znal, použil tento keltský prvek, ve třetím dílu Pána prstenů. Strážní ohně byly pro přežití Keltů nejdůležitější. Čert je musel umět zapálit za každého počasí. Když Římané překročili u Basileje Rýn, dozvěděli se to díky ohnivému řetězu Keltové ve Frísku za tři minuty. Křesťanství se samozřejmě s tímto fenoménem muselo nějak vypořádat, protože čert byl v keltské společnosti velmi uznávanou postavou, a tak mu přisoudilo prvky ohně a podzemí, protože na vršcích kopců, které byly odlesněné, čerti skutečně bydleli pod zemí. Podobně jako z posvátných slovanských hájů udělalo pohanské, mnohdy barbarské, a ze slovanských bohyň takřka nevěstky, postihl stejný dehonestující osud i chudáka čerta.