
Okouzlily vás
postupně zapalované obří ohně na vrcholcích horských pásem Středozemě, které vzplály ve třetím dílu filmového zpracování Tolkienova Pána prstenů? Právě tak funguje
Keltský telegraf, světelné signály, které se každoročně večer poslední březnovou sobotu
vysílají z jednoho stanoviště na druhé po dohodnutých trasách napříč krajinou. Se vzpomínkou na dávné obyvatele střední Evropy tak
novodobí Keltové vítají jaro a symbolicky propojují Česko a Slovensko.
Letos se už pojedenácté se
v sobotu 25. března 2023 na mnoha kopcích setkají příznivci
Keltského telegrafu, aby svým světelným poselstvím navázali na magickou jarní rovnodennost, tedy moment, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana a den se stává delší než noc.
Možností, jak se zapojit do magického rituálu se nabízí mnoho. Nejjednodušší je vypravit se na
některé ze zavedených míst, kde ohně hoří každý rok – bývá jich
přibližně 250.
Tradiční světelné trasy a oblíbené kopce
Světelných tras bude také letos
několik, tradičně jedna z nejdelších tras vede od
středočeských Mnichovic přes
Říp a
Klíč do
Lužických hor. Další pak zaplane
z Brd na Šumavu a do
Novohradských hor. Světlo bude putovat také z
Křivoklátska do
Chebu či z
Bílých Karpat až k
Čáslavi. Další cesty vedou například
od
Šumperka -
Nízkého Jeseníku do Podkrkonoší ke hradu
Kumburk; z
Olomouce přes
Praděd na
Kralický Sněžník; z
Valašského Meziříčí přes
Ostravu a
Opavu do
Krnova či Plzeňskou pahorkatinou.

Mezi
oblíbenými místy je
na severu například
Děčínský Sněžník,
Pastevní vrch,
Klíč,
Luž,
Ralsko, hrad
Kumburk, rozhledna
Žaltman, Čertova Skála u Police nad Metují,
pevnost Dobrošov,
Králický Sněžník nebo
Praděd.
Jižním směrem bývají na ohňové signály připraveny kopce a hory
Brd jako je Studený vrch nebo Stráž u Březnice a dále na jihu rozhledna
Boubín,
Kleť nebo
Knížecí stolec. Oheň zabliká také na hoře
Velký Blaník, Jalový vrch u Pacova nebo
Javořice u Řásna. Ohně zahoří i
na západě Čech na
hoře Krudum u
Horního Slavkova, na Krásenské rozhledně, na
Vladaři u Žlutic,
Andělské hoře u
Karlových Varů nebo na Svaté Anně u
Chebu.
Mezi oblíbená místa v
Českém středohoří patří
Říp,
Hazmburk,
Milešovka,
Lovoš,
hrad Košťálov nebo
rozhledna Varhošť. Na
jižní a východní Moravě se "rožne"
Velká Javorina, Střečkův kopec,
Náklo, Karlínský kopec u Čejče,
Dívčí hrady nad Pavlovem, nebo Kadovská hora. Lákavé ale je i najít si
svůj kopec a zařadit se mezi strážce signálních míst a posvátného ohně, takzvané
čerty. Podrobnou mapu obsazených i volných stanovišť najdete na
internetových stránkách akce.
Proč keltský telegraf zapalují čerti

Pojem „
Keltský telegraf“ stvořil Jiří Kuchař, duchovní otec projektu a spojil jej s Kelty,
prvními obyvateli našich zemí, které známe jménem. Proč taky ne? Vždyť podle mezinárodních údajů má 35,6 % českých mužů na bílém chromozomu „R1b“ což značí Keltský původ. Pro Kelty i jiné národy byly
hory a kopce posvátným prostorem. Na řadě z nich byly umísťovány svatyně i pohřebiště, které měli své duchovní správce. I proto využívali kopců a na nich
umístěných signálních ohňů pro přenos zpráv i jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. „Podpalovači“ ohňů si říkají čerti. Význam tohoto slova je však u Keltů naprosto odlišný od slovanské mytologie.

Všimli jste si někdy,
kolik u nás existuje Čertových hor a vrchů nebo Pekelných kopců? Své jméno neobdržely podle bytostí z pohádek, ale podle keltských „čertů“.
V keltské společnosti byl totiž
čert hodnost. Byla to postava spjatá s ovládáním živlových sil, také s pohřbíváním, ale zejména s ohnivým poselstvím. Tolkien, který to dobře znal, použil tento keltský prvek, ve třetím dílu Pána prstenů. Strážní ohně byly pro přežití Keltů nejdůležitější. Čert je
musel umět zapálit za každého počasí. Když Římané překročili u Basileje Rýn, dozvěděli se to díky ohnivému řetězu Keltové ve Frísku za tři minuty. Křesťanství se samozřejmě s tímto fenoménem muselo nějak vypořádat, protože
čert byl v keltské společnosti velmi uznávanou postavou, a tak mu přisoudilo prvky ohně a podzemí, protože na vršcích kopců, které byly odlesněné, čerti skutečně
bydleli pod zemí. Podobně jako z posvátných slovanských hájů udělalo pohanské, mnohdy barbarské, a ze slovanských bohyň takřka nevěstky, postihl stejný dehonestující osud i chudáka čerta.