Kolem
Bolka Polívky se rozrostl
jeden z nejpestřejších českých uměleckých klanů. Patří do něj
herečky a herci, scénografka, francouzská šansoniérka i slavný rod Steimarů a Kodetů. Rodina, kde se
divadlo, film, humor a vyprávění potkávají hned v několika generacích. Vydejte se s
Kudy z nudy po stopách
rodiny Polívkových: do
Vizovic, kde se
Bolek Polívka narodil, do
Brna, kde se zrodila jeho divadelní legenda, i na
Vyškovsko, kde dlouho žil v na
farmě v Olšanech. A k tomu si připomeňte
filmy, role a rodinné vazby, které ukazují, že talent se někdy opravdu dědí. Jen pokaždé trochu jinak.
Když se divadlo dědí v rodině
Bolek Polívka je v
příběhu rodinného klanu přirozeným středobodem: kolem něj se rozrostla
početná rodina s několika uměleckými větvemi,
různými povahami i talenty. Nejde jen o děti slavného otce, které by automaticky pokračovaly v jeho stopách. Každý z Polívkových si z divadelního a filmového světa vzal něco jiného –
herectví, pohyb, smysl pro humor, cit pro obraz, kostýmy a scénu, ale také
chuť jít vlastní cestou.
Právě proto jsou Polívkovi tak zajímaví. Do jejich příběhu patří
moravská divadelní energie, francouzská elegance i stará pražská herecká krev rodu Steimarů a Kodetů.
Klan Polívkových tak připomíná pestrou rodinnou manéž: trochu
komedie, trochu
poezie, trochu
chaos, ale hlavně silný pocit, že
divadlo a film tady nejsou profesí, nýbrž
přirozeným prostředím.
Bolek na plátně: od Bohuše k Pelíškům
Divadelní
Bolek Polívka by sám o sobě vydal na dlouhé vyprávění, ale nepřehlédnutelné jsou i jeho filmové role. Pro široké publikum se stal nesmrtelným hlavně jako
svérázný venkovský samotář Bohuš ve filmu
režisérky Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Valašský svéráz, hospodská filozofie, náhlé zbohatnutí a řady hlášek a vtípků se zapsaly do české filmové paměti tak silně, že
Bolka Polívku někteří diváci dodnes berou skoro jako člena vlastní rodiny.
Jinou polohu ukázal jako strýc Václav v
Pelíškách režiséra Jana Hřebejka. Vedle
Miroslava Donutila a
Jiřího Kodeta vytvořil jednu z nezapomenutelných postav filmu, který se stal
českou vánoční klasikou. Právě
Pelíšky jsou navíc pro
rodinný klan Polívkových zajímavou
rodinnou křižovatkou: potkali se tu
Bolek Polívka a
Jiří Kodet, tedy herec, který patřil do
rodu Steimarů a byl strýcem Bolkovy dcery
Anny.
Když k tomu připočteme snímky
Musíme si pomáhat, Zapomenuté světlo, Pupendo, U mě dobrý, Domácí péče nebo
pohádku Největší dar, kde se před kamerou objevili
Bolek Polívka, Anna Polívková i Chantal Poullain, vzniká
pestrá filmová mapa jedné rodiny. Ne vždycky spolu hrají příbuzné, ale rodinné vazby se kolem nich vinou jako neviditelná nit.
Anna Polívková: dcera dvou hereckých světů
Herečka a komička
Anna Polívková se narodila
24. března 1979 v
Praze. Po tatínkovi zdědila
smysl pro grotesku, pohyb a humor, po mamince
Evelyně Steimarové zase příslušnost k
jednomu z nejstarších českých hereckých rodů. Právě tady se
klan Polívkových zajímavě rozšiřuje: Anna není jen dcerou
Bolka Polívky, ale také pokračovatelkou
rodu Steimarů a Kodetů.
Annina maminka
Evelyna Steimarová (*1945) je herečka známá z
divadla, filmu i televize. Její matkou byla
Jiřina Steimarová, jejím bratrem
Jiří Kodet a v širší rodové linii najdeme i
Vendelína Budila, jednu z velkých osobností českého divadla 19. století.
Anna Polívková tak stojí přesně na křižovatce dvou silných hereckých proudů:
valašsko-brněnské klaunské energie Bolka Polívky a
pražské herecké tradice Steimarů a Kodetů.
Sama vystudovala
pražskou konzervatoř a
nonverbální divadlo na HAMU, studia ukončila na
Mezinárodní škole pohybového divadla Jacquese Lecoqa v Paříži a stala se herečkou, komičkou a performerkou s vlastním stylem. Diváci ji znají z
filmů Po čem muži touží, Ženská na vrcholu, Dvě nevěsty a jedna svatba nebo z televizních a divadelních rolí. A také ze
StarDance, kde ukázala, že pohyb, rytmus a humor se v jejím případě potkávají zcela přirozeně. Vidět ji můžete stejně jako další členy rodinného klanu při představeních v
Divadle Bolka Polívky v
Brně.
Vladimír Polívka: francouzská linka rodiny
Další výraznou větví klanu je
Vladimír Polívka, syn
Bolka Polívky a
francouzské herečky a šansoniérky Chantal Poullain. Narodil se
5. července 1989 v Ženevě a do rodiny přinesl další zajímavé propojení:
české divadlo, moravský temperament a francouzský půvab.
Chantal Poullain se s
Bolkem Polívkou potkala v divadelním prostředí a jejich manželství patřilo k ostře sledovaným uměleckým svazkům.
Vladimír Polívka se nakonec vydal stejnou cestou jako rodiče. Hraje v
divadle, ve filmu i v televizi a diváci ho znají například
ze seriálů Polda, První republika nebo
Zkáza Dejvického divadla.
Na rozdíl od otce nepůsobí jako klaunský bouřlivák, spíš jako herec s civilnějším projevem, ale rodinná stopa je v něm čitelná. Jeho humor je sušší, výraz střídmější, ale energie podobná: schopnost být vážný i komický zároveň. A na konci roku 2025 se rodinný klan rozšířil o další generaci, když se
Vladimír Polívka s partnerkou
Magdou stali rodiči
dcery Rozálie Charlotte.
Kamila Polívková: divadlo z druhé strany opony
Ne všechny děti slavných herců musí stát před kamerou.
Kamila Polívková (*1975),
Bolkova nejstarší dcera z manželství se
Stanislavou Polívkovou, se vydala cestou výtvarnou a divadelní. Vystudovala
textilní návrhářství a scénografii a stala se
kostýmní výtvarnicí, scénografkou a režisérkou.
Její práce připomíná, že
divadelní rodina nejsou jen herci. Někdo stojí ve světle reflektorů, jiný vytváří prostor, ve kterém se příběhy odehrávají.
Kostýmy, scéna, materiály, barvy a atmosféra jsou pro
divadlo stejně důležité jako repliky.
Kamila Polívková tak do rodinného příběhu přidává další rozměr: cit pro obraz, detail a vizuální vyprávění.
Nejmladší Polívkovi a rodina, která drží pohromadě
Bolek Polívka má dohromady
šest dětí. S
manželkou Marcelou, s níž žije v
Olšanech na Vyškovsku, má tři nejmladší potomky: syny
Jana Boleslava a
Františka Antonína a dceru
Marianu. U nich se teprve ukáže, kudy povedou jejich cesty, ale v rodině, kde se divadlem žije doma i venku, je těžké zůstat uměním úplně nedotčený.
Olšany, kraj kolem
Drahanské vrchoviny a nedaleký
Moravský kras k
Bolku Polívkovi dlouho patřily stejně výrazně jako
Brno nebo
Vizovice. Dnešní
Statek Olšany, jeho někdejší
farma s koňmi, manéží a pověstí svérázného království, se stala
součástí veřejného obrazu Bolka Polívky: napůl skutečnost, napůl divadelní kulisa, napůl valašská legenda. Ano, ty půlky jsou tři – u
Bolka Polívky to jinak ani nejde.
Valašský král a jeho rodinná manéž
Rodinný klan Polívkových není dynastie v uhlazeném smyslu slova. Je spíš
manéží, kde má každý vlastní číslo.
Bolek Polívka je principál, klaun a vypravěč.
Anna Polívková přináší pohyb, komiku a ženskou energii.
Vladimír Polívka civilnější herectví a francouzskou linku po
Chantal Poullain.
Kamila Polívková výtvarné vidění a divadlo z druhé strany jeviště. Přes
Evelynu Steimarovou se do příběhu přidávají
Steimarovi a Kodetovi, tedy rod, který sahá hluboko do české divadelní historie.
A tak se ukazuje, že
„rodinný klan“ nemusí znamenat jen společné příjmení. Někdy je to způsob, jak se vyprávějí příběhy, jak se chodí po jevišti, jak se směje i mlčí, jak se zachází s trapností, smutkem i radostí. U
Polívkových se
divadlo nedědí jako majetek. Spíš jako zvláštní dar:
schopnost proměnit obyčejný život v představení, na které se nezapomíná.