Slavný Titanik byl ve své době považován za
nejluxusnější a největší dopravní loď, která kdy byla postavena. Kvůli jeho stavbě, kterou si objednala přepravní
společnost White Star Line, bylo dokonce nutné postavit nový větší suchý lodní dok, aby se do něj obrovský Titanik vešel. Zahájení stavby začalo 31. března 1909 v loděnicích v irském Belfastu. Na jeho stavbě se podílely tisíce dělníku a lodních inženýrů. Slavná loď měla být pýchou lidstva a přelomem v oblasti námořní dopravy. Stavba nepotopitelného Titaniku, jak jej lidé nazývali, zabrala přes
tři roky práce. 10. dubna 1912 se loď vydala na svou první, ale bohužel také poslední, plavbu.
Paluba byla v osudný den téměř
plně obsazena. Na cestu z anglického Southhamptonu do severoamerického města New York se totiž vydalo
více než 2 200 cestujících včetně posádky.
Cestující si na palubě Titaniku užívali neuvěřitelného
přepychu. Pasažéři I. třídy využívali například tureckých lázní či posezení ve slavné Verandah kafé. Měli možnost utužit svá těla v tělocvičně nebo trávit čas procházkami v palmovém háji na venkovních promenádách. Celková koncepce hlavního konstruktéra
Thomase Andrewse Jr. byla připravit pro cestující takový komfort a luxus, na který jsou zvyklí z předních londýnských hotelů či pařížských kaváren. Francouzští číšníci proto na palubě Titanicu servírovali např. čerstvé jahody a další delikatesy.
Ani cestující nižších tříd si však nemohli stěžovat. Ve srovnání se standardy jiných zaoceánských lodí té doby měli při cestování na Titaniku nevšední komfort. Tím byla například tekoucí
sladká voda i v kajutách II. třídy, nebo vana v umývárnách na palubě III. třídy, kterou někteří z cestujících měli možnost vyzkoušet vůbec poprvé v životě. Každý cestující III. třídy měl také v ceně lodního lístku
možnost stravování na velmi vysoké úrovni. To obsahovalo několikachodové menu, obsahující například vepřové na šalvěji s jarní zeleninkou a přílohou, a ovoce, konkrétně pomeranče, což byla uprostřed oceánu tehdy opravdu velká senzace.
Jak to tak bývá, pýcha předchází pád. Díky neuvěřitelné shodě náhod se Titanik krátce před půlnocí
14. dubna 1912 v mořích Newfoundlandu, asi ve dvou třetinách předpokládané cesty, srazil s ledovcem. Srážku doprovázely již zmíněné náhody. Například v pozorovacím koši chyběl ten osudný večer dalekohled. Naprosto neobvyklé bylo také úplné bezvětří, díky kterému bylo okolní moře zcela klidné, což znesnadňovalo pozorování ledovců, o které se jindy běžné vlny lámou, díky čemuž jsou
ledovce na dálku lépe identifikovatelné.
Celková doba od prvního ohlášení ledovce a následné
srážky s ním čítala pouhých 37 vteřin. Během této velmi krátké doby se pokusil právě sloužící první důstojník
Murdoch o prudký úhybný manévr. Díky obrovské hmotnosti lodi, malému kormidlu (další ze shod okolností – kormidlo mělo být ještě před vyplutím vyměněno za větší, ale zapomnělo se na to) a tomu, že byl ledovec
zpozorován opravdu pozdě, se loď sice na hladině ledovci vyhnula, ale pod hladinou ledovec její pravý bok na několika místech poškodil. Podle některých odborníků by měl Titanik teoretické naděje na přežití při čelní srážce. Po bitvě je však každý generálem – důstojník Murdoch moc dobře věděl, že by čelní srážkou na místě doslova rozdrtil téměř 500 členů posádky, kteří tou dobou spali ve svých kajutách umístěných právě v přídi.
Po zjištění, že voda teče
do šesti z dolních komor lodi, začala evakuace na záchranné čluny. Pokud by bylo zatopeno pouze pět komor, Titanik by přežil. Počet míst na pevných i rozkládacích člunech byl relativně dostatečný, pokud by se však využily všechny. Na palubě totiž vznikl v rámci evakuace zmatek, a jak se při pozdějším vyšetřování ukázalo, se
záchrannými čluny bylo špatně manipulováno. Podle dostupných informací byly až poslední čluny plně obsazeny. Mnoho člunů vyplulo jen zpola obsazených a některé se dokonce již při nakládání rozbily nebo převrhly. Kapitán zavelel dát přednost ženám a dětem, přičemž teprve patnáctiletí chlapci již byli považováni za muže. Na Titaniku zahynulo přes 1 500 lidí. Nejedná se zdaleka o největší lodní katastrofu všech dob, rozhodně však jde o nejslavnější zkázu lodi vůbec. Potopení Titaniku dalo světu nejen
fascinující příběh, ale také mnoho poučení do budoucnosti.
V současné době mohou lidé v České republice navštívit
světovou výstavu Titanik, která je až do 30. června otevřena v areálu pražského PVA EXPO PRAHA Letňany. Jedná se o jednu ze světově nejúspěšnějších výstav vůbec. Její brány již po celém světě navštívilo více než deset milionů návštěvníků. Výstava o rozloze
3 500 m2 odkrývá mnoho dalších zajímavých informací týkající se slavné lodi a jejích pasažérů. Návštěvníci si dokonce na výstavě mohou sáhnout na
část skutečného trupu Titaniku, vytaženého ze dna ledového oceánu. Reálných exponátů vytažených ze dna moře je na výstavě více než dvě stě a jejich hodnota je téměř nevyčíslitelná. Všechny exponáty vlastní společnost RMS Titanic, která jako jediná na světě vlastní práva na vytahování předmětů z vraku Titaniku. Díky speciálně vytvořeným věrným rekonstrukcím lodi vstoupí návštěvníci výstavy
do kajut I. a III. třídy, okusí atmosféru slavné Verandah kafé, projdou se po chodbě první třídy nebo se dotknout osudného ledovce. Každý návštěvník navíc při vstupu na výstavu obdrží věrnou kopii palubního lístku se jménem skutečného cestujícího z Titaniku. Na konci výstavy se dozví, zda plavbu přežil či nikoliv. V ceně výstavy je také poslechové zařízení (audio guide), díky kterému dostane návštěvník přesný, věcný i zábavný výklad k celé výstavě.