Osudy
Vincenze Priessnitze (1799–1851) jsou drsným důkazem tvrzení, že všechno zlé bývá pro něco dobré. Narodil se v osadě Gräfenberku nad dnešním
Jeseníkem; záhy mu zemřel bratr a už
od dvanácti let se musel starat matku,
sestru a slepého otce. Sám se dokázal
vyléčit z těžkých úrazů, které mu vynesla práce v hospodářství: ve čtrnácti letech si při svážení dřeva přiskřípnul ruku, o dva roky později ho porazili splašení koně a
přes hrudník mu přejel naložený povoz.
Není jasné, co je pravda a co skutečnost, ale Vincenz si prý pokaždé vzpomněl na srnku, kterou kdysi vídával chodit k jednomu z místních pramenů. Ve vodě si omývala zraněnou nožku až do úplného vyhojení – a tak ji zkrátka napodobil. Zatímco ranhojiči ho odepsali a prorokovali mu život mrzáka, Priessnitz si
aplikoval zábaly a studené obklady – a uzdravil se.
Malé začátky velkých lázní
Ať už příběh se srnkou je či není pravda, Vincenzovi nikdo nemohl upřít
přirozenou inteligenci, hloubavost a zkušenosti, které získal při pozorování okolní přírody. Ostatně tvrzení, že prý stačí jen být na čerstvém vzduchu, využívat
pramenitou vodu a zhluboka dýchat, se stalo základem budoucí úspěšné léčby. Do jeho rukou začali lidé z okolí svěřovat zraněná zvířata a nakonec si sebe – a metody podivína, který změnil pohled na lidské zdraví, kupodivu
účinkovaly i na ty, kteří nevěřili. Pověsti o schopnostech mladého Priessnitze a "zázračných" uzdraveních se rychle šířily.
Když mu bylo
třiadvacet, nechal
přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem,
v přízemí umístil necky, a tak založil
první vodoléčebný ústav na světě. Samozřejmě nezůstalo u necek, během následujících let se Gräfenberk stal proslulým lázeňským střediskem, kam se jezdila léčit
smetánka tehdejší monarchie. Mnozí nad ním krčili nos; Priessnitz
neměl lékařské vzdělání, vlastně ani do školy příliš nechodil, ale jeho metody dokázaly úspěšně vyléčit tisíce pacientů.
Lázně, kde se léčí vzduchem a vodou
Do
Priessnitzových lázní s
několika desítkami pramenů v okolí jezdí lidé dodnes. Není divu, zdejší mikroklima je opravdu jedinečné a podle pravidelných měření mají
lázně nejčistší ovzduší v celé České republice. Na svazích Studničního vrchu, hned nad lázněmi, bublají potoky, šumí malé vodopády a ledová voda stéká do bazénků, kanálů a nádrží – tam najdete originální
balneopark, kde si podle pokynů na informačních panelech můžete některé Priessnitzovy jednoduché,
staré, ale účinné metody ověřit na vlastní kůži. Vyzkoušet můžete také místní
Fitpark s řadou fitness strojů pod širým nebem.
Prinessnitzův
přírodní styl léčby ale nezahrnoval jen čerstvý vzduch, studené zábaly či obyčejné šlapání v ledové vodě, ale také střídmou životosprávu,
dostatek spánku i pracovní terapii. Lázeňští hosté
odklízeli sníh nebo listí,
řezali a štípali dřevo – a kdo přísný režim porušil, ten musel lázně opustit. Těžko říci, jak by se dnešním hýčkaným klientům ale líbilo, kdyby jim procedury ordinoval sám velký (a přísný) zakladatel?