V horkém srpnovém dni se
pražská nábřeží Vltavy proměnila v rušná místa plná očekávání. Z
Karlínského přístavu se poprvé vydal na pravidelnou linku
parník Praha, a tím byla
oficiálně zahájena osobní lodní doprava na Vltavě mezi
Prahou a
Štěchovicemi. Psal se
26. srpen 1865, ovšem slavnostnímu dni, kdy se na
Vltavě v centru Prahy poprvé rozezněl pravidelný tlukot parního stroje a lopatek kolesového parníku, předcházelo
půl století pokusů, omylů a vizí.
Od Božka ke kolesům
Počátky paroplavby v českých zemích sahají až do roku 1817, kdy
vynálezce Josef Božek předváděl ve
Stromovce parní vůz vlastní výroby a společně s ním na
slepém rameni Vltavy i
parní člun. Tehdy šlo o ojedinělý pokus – technicky zajímavý, ale bez přímého pokračování.
Proč? Mohly za to rozmary počasí: nad
Prahou se strhla bouřka a ve zmatku, který mezi návštěvníky
Stromovky vypukl,
někdo ukradl pokladnu s vybraným vstupným. Zadlužený Božek v zoufalství svůj vůz rozbil. Z finančních problémů mu sice nakonec pomohla pražská lóže svobodných zednářů, ale
sny o parolodích brázdících Vltavu se rozplynuly. Božek se začal věnovat jiným projektům a k experimentům s parním strojem v dopravě se už nikdy nevrátil.
Prvním parníkem, který skutečně brázdil Vltavu, tak byl až
parník Bohemia. V roce 1841 jej uvedl do provozu
Angličan Joseph John Ruston, zakladatel známé
strojírny Ruston a spol. Bohemia sice byla
první český parník, ale plula mezi
Obřístvím a
Drážďanami po
Labi, tedy mimo samotnou
Prahu.
O něco ambicióznější pokus přišel v roce 1857 s
parníkem Stanislaus, přejmenovaným na
Mescéry. Měl spojit mezi
Prahu a
Štěchovice – tedy stejnou trasu, jakou později zvládl
parník Praha. Mescéry ale už na své první plavbě uvízl v
Chuchli na mělčině a poškodil se tak, že už nikdy nebyl uveden do provozu.
Zrod české paroplavby
Paroplavba na Vltavě odstartovala v roce 1865. Předsedou nově založené
Pražské paroplavební společnosti se stal podnikatel s dřívím a pozdější
pražský primátor František Dittrich (1801–1875), který se aktivně zasazoval o spojení
Prahy s okolní krajinou. Za zřízení podniku, který patří mezi jednu z
nejdéle fungujících ryze českých společností, dostal Dittrich
rytířský kříž Františka Josefa.
Společnost si u
strojírny Ruston a spol. v Karlíně objednala vlastní parník. Loď dostala jméno
Praha a byla speciálně navržená pro plavbu v mělké a kamenité řece. První zkušební plavbu absolvovala už
15. srpna 1865. Slavnostní zahájení pravidelné dopravy mezi
Prahou a
Štěchovicemi přišlo o deset dní později,
25. srpna 1865.
Prvním kapitánem nové lodi se stal
Dittrichův syn František. Kapacita lodi tehdy čítala několik desítek cestujících, a parník Praha pravidelně plul třikrát denně na
Zbraslav a zpět. Díky paroplavbě se výrazně zkrátil čas potřebný k cestě proti proudu, která byla do té doby možná jen se značným úsilím veslařů nebo koňským spřežením po břehu.
O rok později společnost přidala druhý
parník Vyšehrad, který pak na řece sloužil neuvěřitelných devadesát let. Z provozu byl vyřazen až v roce 1953.
Odkaz, který pluje dál
Přímým pokračovatelem tradice zrozené roku 1865 je
Pražská paroplavební společnost, která si dodnes uchovává
ryze český charakter. Provozuje
dva historické kolesové parníky –
Vltavu z roku 1940 a
Vyšehrad z roku 1938, oba zapsané jako
kulturní památky.
Vltava pluje na pravidelných linkách
Prahou i na
výletních plavbách na Slapy a Mělník.
Vyšehrad slouží zejména jako restaurační loď a pro soukromé a firemní akce.
Pražská paroplavební společnost zachovává kouzlo klasické paroplavby v co nejautentičtější podobě – to proto, aby
kouzlo paroplavby poznali nejen současníci, ale také budoucí generace. A tak i dnes, když se z paluby historického parníku díváme na
Hradčany, pražské vltavské náplavky či hladinu
Štěchovické přehrady, pod níž zmizely slavné
Svatojánské proudy, jsme ve spojení s minulostí, která se zrodila právě v roce 1865.roky starší!