O důležitosti secesní budovy, která pochopitelně patří mezi národní kulturní památky, hovoří i poslední věta na pamětní desce: "Národe československý, jenž putuješ kolem této budovy, zůstaň po vždy pamětliv své velké revoluce a svatých povinností ke své svobodě."
Návrhy zpracovali dva významní architekti své doby Antonín Balšánek a Osvald Polívka. Ovšem ne všem se jejich poněkud "načinčaný" styl zamlouval. Nejprve byl přijímán s rozpaky a kritizován, neboť již v době svého vzniku byl některými architekty jeho sloh považován za formálně zastaralý.
Na mimořádné umělecké výzdobě se podílela většina významných osobností té doby. Z malířů je nutno jmenovat Mikoláše Alše, Alfonse Muchu či Maxe Švabinského. Figury na fasádě i uvnitř zase nesou stopy sochařského dláta Josefa Mařatky, Josefa Václava Myslbeka, Ladislava Šalouna nebo Bohumila Kafky.
Rok 1994 přinesl velkou změnu. Památka se po opravách zjevila snad i krásnější než v dobách svého vzniku.