Poznejte naše zubry: výlety Českem k největším přežvýkavcům Evropy

Zubr je největším evropským kopytníkem dorůstá délky 2,5 – 3,5 m, výšky v kohoutku i přes 1,5 m a hmotnost do 800–1000 kg. Na našem území byli divocí zubři vyhubeni už asi ve 14. století. Dříve byli poměrně hojně rozšířeni, o čemž svědčí celá řada místopisných názvů (např. Zubří nebo Zubrnice) a zubří hlava je také ve znaku města Přerova. I když relativně dlouho přežívali ve východním Prusku a v rumunské Transylvánii, nakonec bohužel vyhynuli. Od začátku 19. století se volně žijící zubři prokazatelně vyskytovali pouze v Bělověžském pralese na území dnešního Polska a Běloruska, a na Kavkaze. Pro chov a navrácení zubrů byla počátkem 20. století použita zvířata žijící v oborách a v zoologických zahradách v počtu 54 kusů. V roce 1932 vznikl první registr chovných zvířat, který se později změnil v plemennou knihu, kterou dnes vedou odborníci v polské Bělověži. V roce 1953 žilo na světě jen 184 zubrů, dnes bychom jich v Evropě napočítali přes 9 100 (z toho tři čtvrtiny ve volné přírodě).

Nejvíce již žije v Polsku a Bělorusku (50 % z celkového počtu), a i právě z Polska pocházejí i naši zubři, kteří se u nás dobře zabydleli a již mají řadu potomků. Česko se sice nemůže, co se počtu zubrů týče, s Polskem srovnávat, přesto se řadí na špičku v chovu těchto velkých kopytníků ve srovnání s ostatními zeměmi. Nejvíce reintrodukovaných zubrů žije (mimo Polska a Běloruska) v Rusku (400), Litvě (230), Bulharsku (150), Česku (150), Rumunsku (100) a Španělsku (100).

Dnes můžeme zubry spatřit i v Česku, například v rezervaci v Milovicích, kde žije stádo zubrů společně s divokými koňmi a pratury. Další populární lokalitou je výběh v Národním parku Podyjí, kde se zubři volně pohybují na rozsáhlých pastvinách. Výběhy lze najít také na západě Čech, v oboře Židlov poblíž Ralska nebo poblíž Prahy v Dolních Počernicích. Návrat zubrů je nejen úspěchem ochrany přírody, ale i důkazem, že při správné péči lze obnovit druhy, které byly z naší přírody téměř vytlačeny.
 

Kam za zubry na výlet

Nejznámější českou lokalitou je velká obora zubrů v Travinách u Benátek nad Jizerou. Ti zde byli roku 2016 vysazeni pro záchranu biodiverzity bývalého vojenského prostoru, který je dnes evropsky významnou lokalitou. Stádo zubrů sem bylo přivezeno ze tří polských rezervací Pszczyna, Niepołomice a Kiermusy. V roce 2018 se tam narodila první zubří dvojčata v historii České republiky.K pastvině se stádem zubrů mezi Milovicemi a Benátkami nad Jizerou vedou od parkoviště u motokrosové trati na benáteckém předměstí Kbel nové ukazatele s portrétem zubra, který vždy doplňuje směrová šipka.

Bývalé vojenské cvičiště v Rokycanech je evropsky významnou lokalitou, kde žijí vzácní živočichové a rostou chráněné rostliny. Vzácné území pomáhají udržovat od podzimu 2019 exmoorští divocí koně a od ledna 2020 zubři. Jedná se o stádo šeti koní a tří zubrů. Speciální péči zvířata nevyžadují. Nesmí se vůbec dokrmovat, člověk jim zajistí pouze dostatek vody a minerálů. Výběh pro zvířata je rozdělen na dvě části, mezi kterými vznikla lávka, jenž slouží jako vyhlídkové molo.

Zubry chová mnoho zoologických zahrad u nás. Programu zpětného návratu zubra evropského do české přírody je jedním z klíčových programů zoologické zahrady Tábor, jejímž hlavním posláním je ochrana ohrožených druhů zvířat.

Velkou tradici v chovu zubrů má Zoo Praha. Zde se zubři chovají od roku 1932 a od té doby přišlo na svět přes 90 mláďat. Mláďata z Prahy dostávají jména začínající písmeny „Pr“. Do světa tedy odešly zubříci Próza, Pravda, Prérie, Promyka, Pristína, Priscilla či Praha. V roce 2017 zde byla pokřtěna samička Prťka, která roku 2019 odjela do nového domova v ázerbájdžánském Národním parku Shahdag a stejný osud potkal roku 2022 samici Prixi. Ve volné přírodě tam vzniká nový reintrodukční areál s cílem vrátit zubry na Kavkaz. Od roku 2025 se největší suchozemští savci Evropy díky projektu Zoo Praha pasou i v novém areálu v Dolních Počernicích. Mláďata z Prahy již dříve obohatily chovy v polském Bieszczadském národním parku. Dále pak zubry chová Zoopark Chomutov, Zoo Olomouc a Zoo Plzeň.
 

Jaký je rozdíl mezi zubrem a bizonem?

Také vám není jasné v čem se liší zubr od bizona? Není to nic složitého. Každý si jistě vybaví, že bizon obývá americké pláně. Žije tedy v USA a v Evropě se nevyskytuje. Jedná se o největšího suchozemského savce, samci váží v rozmezí 900 – 1 500 kg a samice přibližně polovinu váhy samců. Tělo bizona je pokryto hnědou srstí, která je v přední části (na hlavě, krku a předních končetinách) dlouhá a tmavá. V porovnání se zubrem je širší a celkové mohutnější, ale má kratší rohy a ocas. Bizoni američtí žijí ve velmi početných stádech, čítajících až několik tisíc jedinců. Stáda jsou obvykle tvořena samicemi s telaty.

Zubr je lehčí než bizon, ale dosahuje vyšší výšky v kohoutku. Samci váží v rozmezí 800–1000 kg, samice jsou přibližně o polovinu menší. V porovnání s bizonem americkým má kratší srst na hlavě, krku a hrudních končetinách, ale jeho ocas a rohy jsou naopak delší. Jeho přirozeným domovem jsou listnaté a smíšené lesy mírného pásu. Jsou velmi společenští, žijí v rodinných stádech, sestávajících z dospělé samice a jejích mláďat.

Zubr a bizon patří do rodu Bison. Jedná se o poslední dva zástupce tohoto rodu, kteří obývají naši planetu.