Dlouhé noci a do Štědrého dne daleko… Snad z těchto
temných časů, kdy se věřilo, že
zlo má velkou moc, než se světlo (Slunce) opět navrátí, pochází celkem hororový zvyk „aplikovaný“
Perchtami či v jiných krajích
Žberem vůči dětem. Tentokrát nepřicházeli do stavení, aby zkontrolovali, jak mají hospodyňky uklizeno nebo zda se děti umí modlit. Ve dnech po
svaté Lucii se postava zvaná
Perchta (někde Žber) zajímala hlavně o to, jestlipak se robátka správně postí. Pokud by se přišlo na to, že ne, hrozilo dítěti, že postava použije
velký zakrvácený nůž, který nosila u pasu, rozpáře jim bříško a
naplní ho kroupami (případně i senem). K tomuto účelu si Perchty do domácností někdy nosily i krvavý
džber „na vnitřnosti“ a na sobě mohly mít
zakrvácenou zástěru. V lidové tradici vstupovaly do stavení tiše, nemluvily, jen tiše mumlaly nebo syčely.

Původ této postavy je třeba hledat hluboko v minulosti, ještě v dobách před příchodem křesťanství. Perchty (Peruchty, Perechty, Šperchty či Parychty)
zpodobňovaly démony a duše zemřelých předků zjevující se v období před příchodem
slunovratu. Byly to bíle zahalené shrbené, kulhající a němé postavy s hrozivou
maskou připomínající psí nebo dračí hlavu s velkými zuby a vyplazeným jazykem.
V různých adventních dnech po
sv. Lucii obcházely ves vybavené náčiním na zlobivé děti – škopíkem na krev a vnitřnosti, nožem na párání břicha a koudelí či kroupami na jeho vycpání. Spadeny měly na toho,
kdo
porušoval půst či předem
jedl pečivo určené pro vánoční svátky.
Žber se vracel pro mrtvolky...

Kromě Perchty chodil v některých, převážně moravských, krajích
Žber. Postava celá
pokrytá koudelí a s dřevěným kyblíkem (džberem)
na hlavě. Žber neomylně navštěvoval stavení a dvorce, kde měli špatné a zlobivé děti. Nožem od krve předchozí oběti
rozřízl prý spratkovi břicho a vložil do něj
koudel. Břicho mu pak zašil a
za týden se měl opět zastavit – to aby si vyzvedl mrtvolku a odvezl si jí domů. K tomuto účelu s sebou vozil v pytli na vozíku taženém dvěma koňmi nebo osly
pytel s koudelí a druhý vak na již zemřelé děti od jinud. Tyto, dnes již zaniklé, adventní postavy připomínají alespoň
adventní expozice některých skanzenů, například na
Veselém kopci,
Přerově nad Labem anebo
skanzenu v Kouřimi, kde dokonce v minulých letech Perchty a Žber znovu ožívali.
V některých regionech
Rakouska, Německa a Česka se dodnes pořádají průvody masek, kde vystupují
Perchty,
Krampusové a další podobné bytosti. V Česku se s Perchtou a Žberem setkáte nejčastěji při folklorních slavnostech, v muzeích nebo jako součást vánočních programů ve
skanzenech.
Objevte tradice adventu v Česku – příběhy Perchty, Žbera a tajemných postav. Prožijte lidové vánoční zvyky ve skanzenech a slavnosti.
Perchta a Žber jsou tajemné postavy z lidových tradic adventu, které měly strašit děti a dohlížet na dodržování půstu.
Objevovali se po svaté Lucii až do Štědrého dne, kdy bylo období dlouhých prosincových nocí.
Symbolizovali démony a duše zemřelých předků, kteří se zjevují před zimním slunovratem.
Byli bílí, shrbení, kulhající, němí s hrozivou maskou, často s psí nebo dračí hlavou, velkými zuby a vyplazeným jazykem.
Nosili zakrvácené nože, krvavé džbery na vnitřnosti a děti strašili rozpáráním břicha za porušení půstu.
V expozicích skanzenů, například v Kouřimi, Veselém Kopci nebo Přerově nad Labem.
Oslavy spojené s postavami Barborek, Mikulášů, Lucek, Perchty a Žbera, i průvody masek se konají v různých regionech.
Zimní slunovrat nastává 21. prosince, například v roce 2025 přesně v 16:02 hodin.
Scény ze života našich předků, starobylé zvyky a obyčeje adventu i expozice věnované tajemným postavám.
Slovo advent pochází z latinského 'adventus', znamená příchod, a oslavy sahají do 5.–6. století.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.