Plavba na lodičkách Punkevními jeskyněmi letos slaví rovných 100 let

Je to neuvěřitelné, ale letos je to rovných 100 let od okamžiku, kdy se první turisté svezli na lodičkách v podzemní kráse Punkevních jeskyní. Ve středu 30. března 1921 byla zpřístupněna první vodní část jeskyně od dnešního přístaviště po Masarykův dóm. Plulo se tehdy na čtyřech dřevěných člunech s vesly, každý z nich uvezl 16 osob. Dnes se této prohlídce říká zkrácená vodní plavba.

Téměř půlkilometrová trasa začínající u dna propasti Macochy, která nemá nejen v České republice obdoby, vznikla po třinácti letech složitých podzemních prací pod vedením Karla Absolona. Její podoba je stejná do dnešních dnů. V nitru Země za propastí Macocha je zbudován malý přístav. Pluje se pak klikatým labyrintem chodeb a dómů po Punkvě, jejíž dno je místy až čtyřicet metrů hluboko pod dnem dnešních elektromotorických člunů, klouzajících v tichém hrčení motorů, tu podle podvodních útesů, tam zase pod jícny komínů po smaragdově zelené vodě, kterou nasvětlují reflektory.
 

Splavnění Punkvy bránil Zlý sifon

Zbudování vodní cesty však nebylo vůbec jednoduché. Snažilo se o to mnoho badatelů, například hrabě František Salm počátkem 19. století nebo doktor Jindřich Wankel roku 1857. Plány však vždy ztroskotaly na tzv. sifonech, což jsou skalní stěny pod hladinou. Pod nimi sice voda proudí, ale samotné stěny jsou i 30 m dlouhé. Do boje s nimi se pustil doktor Karel Absolon, známý archeolog, geograf, paleontolog, speleolog a objevitel i výzkumník mnoha jeskyní v Moravském krasu. Jako první slanil na dno propasti Macocha a v Dolních Věstonicíh objevil se svým týmem Věstonickou Venuši. Absolonovi nedalo splavnění Punkvy spát a pustil se do náročného projektu.

V roce 1920 s pomocí kamenovrtacího oddílu československé armády a nejmodernějších technologií navrtali a sestřelili sifony, které jim stály v cestě. Bylo to velmi náročné a drahé, ale Absolon si peníze dokázal sehnat od mnoha sponzorů. Práce se však zastavily u Zlého sifonu, jenž sahal do hloubky až 30metrů. Až roku 1933 se za pomoci čerpadel, které odčerpávaly vodu z přítoků říčky, podařilo vyvrtat odvodňovací štolu. Pak už spalvnění nestálo v cestě nic a trasa mohla být otevřena v celé své kráse. Dodejme ještě, že teplota vody v podzemí se pohybuje zhruba od čtyř do sedmi stupňů, vzduch je jen o něco málo teplejší.
 

Od loděk s bidly po dnešní elektrolodě

Někteří životem zkušenější čtenáři si možná vzpomenou na to, jak se v 80. letech plavili po Punkvě v dřevěných člunech. Ty měly zadáka, která odbsuhoval motor v zadu a kormidelníka vpředu, který plavidla pomocí tyče odrážel od stěn v ostrých zatáčkách.

Současné moderní elektrické lodě, které tichounce plují po hladině, bohužel zatím smutně odpočívají v přístavišti. Ale těší se, že jednou se snad pandemická situace uklidní a jeskyně znovu přivítá své návštěvníky.