Magická místa: Čertovy skály, brázdy a další pekelné stopy v české krajině

Čertovská místa mají v české krajině zvláštní kouzlo. Nejsou to pohádková pekla s kotli a čertovskou školou, ale skály, rokle, jezera, vyhlídky, kaple a balvany, které si lidé po staletí spojovali s něčím nevysvětlitelným. Když byl kámen příliš velký, rokle příliš hluboká, brázda příliš podivná a skála příliš bizarní, bylo vysvětlení po ruce: v tomhle přece musí mít pracky čert.
 
Na rozdíl od filmových pekel, kde Luciferové úřadují podle scénáře, tady pracuje hlavně představivost. Stačí se vydat do lesa, mezi skály nebo na osamělý kopec a najednou se ocitnete ve světě pověstí. Někde se budete usmívat, jinde vám po zádech přeběhne mráz. A přesně o tom jsou Magická místa s Kudy z nudy.
 

Čertova stěna u Vyššího Brodu: kamenné moře s ďábelskou pověstí

Jedním z nejznámějších čertovských míst je Čertova stěna u Vyššího Brodu. Romantické údolí Vltavy, balvanité svahy, skalní útvary a divoká příroda tu vytvářejí atmosféru, která si o pověsti přímo říká. Podle legendy se čert snažil přehradit Vltavu, aby zatopil vyšebrodský klášter. Jenže nestihl dokončit dílo včas, a tak po něm zůstaly jen rozházené kameny.


 
Dnes je Čertova stěna jedním z míst, kde se dá výlet do přírody spojit s trochou tajemna. Není potřeba věřit na pekelníky, aby člověk pochopil, proč si lidé s tímhle místem čerta spojili. Kameny vypadají, jako by je někdo opravdu rozsypal ve vzteku, a hluboké údolí pod nimi dodává pověsti správnou kulisu.
 

Čertova brázda: záhada mezi Sázavou a Chotouní

Prokopova neboli Čertova brázda patří k nejzvláštnějším místům v Česku. Linie zaříznutá do krajiny mezi Sázavou a Chotouní vzbuzovala zvědavost už dávno před námi. Podle pověsti ji vyoral svatý Prokop s čertem zapřaženým do pluhu. Čert tak místo lumpáren musel pracovat, a ještě po něm zůstala stopa v krajině.
 
Ať už v brázdě vidíte geologickou zvláštnost, historickou záhadu nebo ozvěnu staré legendy, jedno je jisté: podobná místa dávají krajině něco navíc. Nejdete jen z bodu A do bodu B, ale po stopě příběhu, který se vypráví stovky let. A právě to z obyčejného výletu dělá výpravu za tajemstvím.
 

Čertovy hlavy u Želíz: obři z pískovce

Na Kokořínsku najdete čertovské místo, které má opravdu tvář. A ne jednu. Čertovy hlavy u Želíz vytesal v polovině 19. století do pískovcových skal sochař Václav Levý. Dvě obrovské kamenné hlavy měří téměř deset metrů a působí, jako by z lesa vystoupili dávní strážci.


 
Výlet k Čertovým hlavám je krátký, ale působivý. Z Želíz vás k nim dovede značená cesta a zvládnou ji i děti. Jen počítejte s tím, že čerti tu nejsou veselí moulové z pohádek. Jsou mlčenliví, kamenní a trochu znepokojiví. Přesně tak, jak se na magické místo sluší.
 
Kdo chce pokračovat dál, může podniknout delší výpravu za skalními reliéfy Václava Levého. Krajina tu ukrývá zvláštní směs romantiky, fantazie a lehkého neklidu. A pokud vás víc než čertovské hlavy lákají brány do pekla, nedaleko čeká i legendární hrad Houska. Ten si ale zaslouží vlastní příběh.
 

Čertovo jezero: šumavské ticho a temná hladina

K nejpůsobivějším místům Šumavy patří Čertovo jezero u Železné Rudy. Je ledovcového původu, leží na svahu Jezerní hory a jako jediné ze šumavských jezer náleží k povodí Dunaje. To všechno jsou fakta. Jenže když stojíte u tmavé hladiny sevřené mezi lesnatými svahy, pochopíte, proč se k jezeru přilepilo právě čertovské jméno.


 
Pověsti o jezerech bývají zvláštní. Hladina mlčí, hloubka není vidět a okolní les tlumí zvuky. Čertovo jezero proto nepůsobí jako místo, kde by se rohatí hlučně bavili. Spíš jako kout, kde je lepší mluvit tiše a neházet do vody nic, co by mohlo probudit staré příběhy.
 

Čertův mlýn a Čertův stůl v Beskydech

V Beskydech se čerti zabydleli vysoko v horách. Čertův mlýn patří k výrazným vrcholům Moravskoslezských Beskyd a v jeho okolí najdete i skalní útvar Čertův stůl. Podle pověsti právě tady čert stavěl, přenášel kameny, čaroval nebo se pokoušel dokončit dílo, které mu nakonec překazilo svítání.


 
Beskydská krajina podobným příběhům přeje. Hluboké lesy, horské stezky, mlha mezi stromy a kamenné útvary vytvářejí prostředí, kde se pověst rodí skoro sama. Výlet k Čertovu mlýnu není jen pro sběratele názvů, ale pro každého, kdo má rád hory s příběhem.
 

Čertova rokle: když se cesta ponoří do stínu

Čertových roklí je v Česku hned několik a každá má trochu jinou náladu. Jednu Čertovu rokli například najdete v Máchově kraji, další u Brandýsa nad Orlicí. Právě brandýská Čertova rokle je oblíbeným výletním místem, kterým prochází zelená turistická značka i naučná stezka Oucmanice. Nejromantičtějším bodem trasy je pověstmi opředená čertova lávka.
 
Rokle mají pro čertovské pověsti ideální tvar. Cesta se zanoří mezi svahy, světla ubude, zvuky se změní a najednou máte pocit, že krajina za vámi zabouchla dveře. Není divu, že se podobná místa spojovala s bytostmi, které do našeho světa nepatří.
 

Čertova kaple u Fulneku: tichý cíl v lese

Některá čertovská místa nejsou velkolepá, ale právě tím působí silněji. Čertova kaple u Fulneku je schovaná v lese, kam se dostanete po tiché cestě a později trochu do kopce. Má silné zdi, půlkruhový půdorys a malá okna. Nepůsobí jako výletní atrakce, spíš jako místo, které nechce být nalezeno snadno a rychle. Čertova kaple zkrátka není hlučná, nepředvádí se, nebliká pekelnými ohni. Je to drobná záhada v krajině, která funguje nejlépe ve chvíli, kdy k ní přijdete sami nebo v malé skupině a na chvíli ztichnete.
 

Čertovy kameny, kazatelny a stolky

Čerti se často usazovali ve skalnatých krajinách. U Jeseníku najdete Čertovy kameny, mohutný skalní útvar na úbočí Zlatého chlumu. V Brdech láká k výletu Plešivec a nedaleká Čertova kazatelna, jedno z míst s nádhernými výhledy. Nad údolím řeky Doubravy zase objevíte Čertův stolek, skalní vyhlídku nad hlubokým údolím, a v nedaleké Chotěboři dokonce obřího čerta, který sedí nad šachovým stolkem.


 
Kazatelna, stůl, kameny – v těch názvech je kus lidské snahy dát neobvyklým tvarům smysl. Skála najednou není jen skála. Je to místo, odkud mohl někdo promlouvat, kde mohl někdo sedět, kde se mohlo něco stát. A když se nenašel lepší hrdina, přišel na řadu čert.
 

Čertovo kopyto a Čertovo Břemeno: pekelné otisky v kameni

V lesích nad Lipnem se skrývá skalní útvar Čertovo kopyto. Jak název napovídá, připomíná otisk pekelného kopyta a patří k méně známým, ale půvabným hříčkám přírody. Podobně funguje i skála Čertovo Břemeno v Jistebnické vrchovině. Podle pověsti tu čert zanechal otisky svých zad a kopyt. Jistebnickou vrchovinu nakonec ďábelské rejdy poznamenaly natolik, že se jí dokonce mezi lidmi říká Čertova hrbatina.
 
Existují také Čertovy skály, Čertovy schody, kanál Čertovka, Čertova kolébka, Čertův hrad, viklan Čertův kámen, meandr Čertův ocas anebo Čertovy náramky. Vesměs jde o báječná výletní místa – a navíc na všech můžete dětem názorně ukázat, jak dřív vznikaly pověsti. Lidé viděli zvláštní tvar, přidali příběh a krajina se proměnila v čítanku. Někdy zábavnou, někdy strašidelnou, ale skoro vždycky zapamatovatelnou.
 

Ďáblova prdel: když má krajina smysl pro humor

Hledáte místo, které ukazuje, že česká krajina nemá jen tajemství, ale i smysl pro humor? V České Kanadě najdete žulový balvan známý jako Ďáblova prdel. Kdo ho viděl, chápe, proč se zrovna tady fantazie nevydala cestou vznešených legend, ale mnohem přímočařejším směrem.


 
Ďáblova prdel je oblíbený cíl výletníků i fotografů. Není to místo děsivé, spíš hravé a bizarní. Do čertovského putování ale patří dokonale: připomíná, že pekelné pověsti u nás nevyvolávají strach, daleko spíš jsou o nadsázce, lidovém humoru a schopnosti pojmenovat věci bez zbytečných okolků.
 

Proč nás čertovská místa pořád baví?

Možná proto, že čert je v českých pověstech nečekaně lidský. Bývá lstivý, vzteklý, silný i nešikovný. Chce škodit, ale často se nechá napálit. Přenáší kameny, staví mosty, oře brázdy, sází se se svatými a prohrává při prvním kohoutím zakokrhání. Zůstávají po něm skály, rokle, jezera, balvany a názvy, které dodnes lákají na výlet.
 
A právě proto mají čertovská magická místa takovou sílu. Nejsou to jen body na mapě. Jsou to krajiny s příběhem. Někde se můžete trochu bát, jinde se smát, jinde jen stát a dívat se, jak se obyčejný kámen mění v důkaz, že tudy kdysi prošel čert.
 
Tak se někdy nechte zlákat. Peklo nemusí být hluboko pod zemí. Někdy stačí lesní cesta, skála zvláštního tvaru, tmavá hladina jezera nebo rokle, kde se i za bílého dne drží stín.