Vedralova rodina prostřednictvím pana Schebala darovala
paseckému muzeu velkorysý dar – vybavení Vedralovy amsterdamské dílny – již v roce 2016. Tentokrát přivezli manželé Schebalovi
violu,
která bývala vystavena ve výloze Vedralova houslařství. Dalším darovaným nástrojem je
viola d´amore z dílny houslaře Ignatia Markerta v Praze z roku
1938. Viola d´amore se používala s oblibou především v barokní hudbě. Její zvláštností byla i hlavice, kterou obvykle tvořila hlavička krásné ženy nebo andělíčka lásky, tzv. amorka. To je i případ violy, darované
paseckému Památníku, kdy má
amorek ještě
oči cudně překryté zlatou páskou – prý proto, aby nevadilo, že violista na nástroj hrál i v kostele.
Dalším darovaným nástrojem jsou
unikátní housle, vyrobené pro indonéského zákazníka, jejichž specifikem je horní deska, nahrazená
hadí kůží, která lépe než dřevo odolává tropickému indonéskému vlhku. Další darované housle jsou z dílny francouzského houslaře
Honoré Derazeye, rovněž cca z poloviny 19. století, a jejich zvláštností je jednak mimořádně silný zvuk a jednak nádherně interzované dno s
romantickým koloniálním motivem.
Posledním z darovaných nástrojů je
pošetka francouzské provenience z poloviny 19. století – velmi úzké housle, používané hudebníky především pro případy, kdy bylo třeba, aby měl nástroj spíše tišší zvuk.
Z historie houslařství Vedral
Houslař Josef Jáchym Vedral se narodil
26. března 1883 v
Pasekách nad Jizerou. V letech 1897 – 1900 se vyučil u dalšího z houslařů Krkonošské houslařské školy, Benjamina Patočky, v
Jičíně. Po vyučení u něj ještě několik let pracoval, než
odešel do Amsterdamu, kde pracoval ve známé
houslařské dílně Karla van der Meera.
V roce 1908 se osamostatnil. Houslaři se staly i oba jeho synové – Josef a Joachim. Zemřel v Haagu 31. května 1965.