Karel IV., rytíř i zbožný sběratel ostatků, se narodil před 710 lety

Cesta rytíře

Karlovo dětství bylo velmi neradostné – vlastní otec ho odtrhnul od matky, kterou potom už nikdy nespatřil, a uvrhl jej na hrad Křivoklát, kde strávil 4 roky života v domácím vězení. V šesti letech byl Karel poslán na vychování do Francie. Tam si mimo čtení a psaní osvojil několik jazyků – plynně hovořil francouzsky, latinsky, německy, italsky a po svém návratu do vlasti se naučil také znova česky. Když Karla po sedmi letech povolal Jan Lucemburský do severní Itálie hájit zájmy rodu, prošel mladý kralevic ohněm mnoha bitev.

V 16 letech byl pasován na rytíře, a i když se o něm většinou dočtete, že to byl bezkonfliktní zbožný muž sbírající ostatky svatých, pravda je taková, že s mečem uměl výborně zacházet a ne každý spor řešil mírovou cestou. Zúčastnil se tří křížových výprav do Litvy, obléhal Krakov, bojoval v bitvě u Kresčaku a několikrát se s vojskem vydal za zbojným Mikulášem z Potštejna, který za své lapkovství nakonec zaplatil životem. 
 

Víno, ženy, zpěv

O Karlu IV. je známo, že se rád napil dobrého vína. Jeho snahou bylo rozšířit vinařství i v Čechách, kam dovezl starou burgundskou odrůdu – Rulandské modré. Další sazeničky dorazily z Porýní a Rakouska. Úplný rozkvět vinařství přišel roku 1358, kdy Karel IV. nařídil dekretem výstavby vinic především na Mělnicku, Roudnicku a Mostecku. Vinice byly vysazeny také okolo Litoměřic, které se staly centrem české vinařské oblasti. Část původní vinice se dochovala v pražské Troji.

Povahou byl Karel statečný, rozhodný a spravedlivý. Jeho 173 cm vysoká, svalnatá postava byla přímo magnetem na ženy, jichž se král rozhodně nezříkal. Když už jeho pletky s vdanými i svobodnými měšťankami v Parmě překročily únosnou mez, stěžoval si na Karlovu chlípnost dokonce i papež Pius II. Výčet jeho oficiálních manželek zahajuje Blanka z Valois, kterou provdali za krále velmi brzy – oběma manželům bylo tehdy 7 let. Druhou ženou slavného krále byla Anna Falcká (20), kterou si Karel (31) vzal hlavně kvůli územním ziskům. Po třech letech manželství však zemřela, stejně jako první Karlův syn. Římský císař si našel další nevěstu, a to čtrnáctiletou Annu Svídnickou, se kterou původně plánoval oženit svého zesnulého syna. Anna konečně dala českému králi mužského potomka, syna Václava, avšak při porodu třetího dítěte zemřela. Nejpopulárnější a zároveň poslední manželkou se stala Eliška Pomořanská, které bylo v době sňatku šestnáct let, zatímco Karlovi něco přes čtyřicet. Česká královna měla v rukou takovou sílu, že bez problémů dokázala lámat podkovy, nože i brnění a pancíře rytířů od shora až dolů.

Vraťme se ale ke Karlovým skutkům – v době králova návratu byla česká země zpustošená a Pražský hrad byl natolik neobyvatelný, že Blanka s Karlem neměli kde nocovat a museli využít pohostinství domu U Kamenného zvonu, kde se shodou okolností Karel IV. narodil. Panovník začal znovu budovat ekonomiku země a měnil i tvář mnoha měst. V době Karlovy vlády patřila Praha k největším městům Evropy. Karel nechal opravit Pražský hrad, přebudovat katedrálu sv. Víta, postavil kamenný most přes Vltavu, založil a sám vyprojektoval Nové Město pražské, první univerzitu severně od Alp a dal také zhotovit Svatováclavskou korunovační korunu. Nechal zbudovat mnoho nových hradů – v první řadě nedobytný Karlštejn, jenž střežil královské poklady, především sbírky svatých relikvií s korunovačními klenoty. Jako pevnosti byly postaveny hrady Kašperk a Radyně. Rád pobýval na hradě Bezděz, který si velmi oblíbil a osobně také vydal pokyn k založení Velkého rybníka (Máchova jezera). Kvůli nehodě, která se stala při lovu na západě země, byly objeveny teplé termální prameny – královští psi honící jelena do ní spadli a uvařili se. Poté, co císař neobyčejnou vodu aplikoval na svou nemocnou nohu a pocítil zlepšení, nařídil zde vybudovat město Karlovy Vary.
 

Úrazy chrabrého krále

Karel IV. měl v průběhu života spoustu úrazů. Ve svém volném čase se nejraději věnoval rytířským turnajům, což s sebou neslo nepříjemné následky – mimo takové maličkosti, jako byla velká jizva na tváři vedoucí od levého obočí až pod pravé oko, zlomeniny nosu, zápěstí či lýtkové kosti, nejvážnější úraz na kolbišti utrpěl po úderu dřevcem na střed brady. Zbraň mu způsobila čtyřnásobnou zlomeninu čelisti a vyrazila šest předních zubů. Při pádu na zem se králi zvrátila hlava a došlo k poranění páteře, které vedlo k poškození míchy s následným ochrnutím. I dnešní chirurgové by s tím měli co dělat. Tehdy museli králi usadit bradu zpět na původní místo, zlomeninu zaživa zajistili zlatým drátkem provlečeným mezi zuby. Jako zázrakem se Karlovi vrátil postupně cit do všech končetin a naučil se znovu jíst, chodit a žít. Od té doby král na turnaje zanevřel...

Poslední úraz se Karlu IV. přihodil roku 1378, tehdy si po pádu z koně zlomil levý krček. Po upoutání na lůžko dostal navíc zápal plic a 29. listopadu tři hodiny po západu slunce skonal ve spánku. Jeho mrtvé tělo bylo nabalzamováno a vystaveno na odiv 11 dní v hlavní síni Pražského hradu, obložené všemi symboly moci. Oblečen do purpurového pláště ležel na zlatých polštářích, potom ho s velkým procesím přenesli do slovanského kláštera na Novém městě, další den ke sv. Jakubovi na Starém Městě, pak k Maltézským rytířům na Malé Straně a znovu na Hrad do sv. Víta. Tělo císaře bylo dle jeho přání převlečeno do prostého roucha a uloženo do královské dvojkomorové hrobky v kůru katedrály. Až roku 1589 dal císař Rudolf II. zbudovat v chrámu sv. Víta novou královskou hrobku, kam byly ostatky Karla IV. přeneseny.