Zoo Ostrava se v minulých letech do projektu již zapojila – bezplatně jsme poskytli dvě mláďata, z nichž samička byla vypuštěna do přírody, druhý sameček zůstal v chovatelské základně projektu.
Letošní sezóna v Rakousku je pro volně žijící puštíky bělavé velmi špatná – kvůli nedostatku potravy se žádnému páru nepodařilo úspěšně odchovat mláďata. Příští sezóna by ale mohla být lepší, protože na stromech je veliké množství semen, a tudíž by mělo být i dostatek hlodavců, kteří tvoří hlavní potravu puštíků.
Puštík bělavý (
Strix uralensis) je o něco větší než puštík obecný. Hnízdí v rozlehlých listnatých nebo smíšených lesích v oblasti euroasijské tajgy, hor střední Evropy a v Číně. Jako tzv.
glaciální relikt se vzácně vyskytuje i ve střední Evropě (poddruh
Strix uralensis macroura). V minulosti byla tato sova na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhubena. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Příčinou vymizení šumavské populace byla zřejmě kombinace ubývání smíšených a listnatých lesů pralesovitého charakteru, vlivu klimatických výkyvů a nedostatku potravy, genetické izolovanosti a intenzivního odstřelu. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století).
Stejný osud potkal puštíky bělavé i v sousedním Rakousku, kteří z tamních lesů vymizeli v polovině 20. století. O navrácení této velké sovy se začalo poprvé uvažovat v roce 2006. Základem repatriačního projektu bylo vybudování chovatelské základny, tedy chov puštíků bělavých v lidské péči, ať už ve specializovaných stanicích nebo v zoologických zahradách. Rodičovskými páry odchovaná mláďata pak začala být vypouštěna do volné přírody od roku 2009 na dvou ekologicky cenných lokalitách – Biosphärenpark Wienerwald a Wildnisgebiet Dürrenstein. Díky nezměrnému úsilí a práci rakouského týmu začali puštíci bělaví v rakouských lesích opět hnízdit.
Zoo Ostrava chová středoevropský poddruh (
Strix uralensis macroura) od roku 2012. Doposud se zde podařilo odchovat celkem šest mláďat – v roce 2014 dvě a v roce 2017 čtyři.