Den vzniku samostatného československého státu: Oslavte svátek výletem na unikátní místa

Kámen, mapa i zátaras

Znáte místo zvané Mapa republiky? Jmenuje se tak sněhové pole na jižním svahu Studniční hory v Krkonoších. Přestože leží na jižním svahu, kde obvykle odtává sníh nejdříve, zde zůstává naopak ležet prakticky nejdéle v celých horách. Charakteristického tvaru sněhového pole si všimli turisté za první republiky a přezdívka místu už zůstala, i když jsme 29. června 1945 o Podkarpatskou Rus přišli. Na základě Stalinova požadavku jsme území museli postoupit Sovětskému svazu, lépe řečeno sovětské Ukrajině.
 
Bývalé sídlo finanční stráže a celnice s Rakouskem (1922), to je dnešní Lesní hotel Peršlák nedaleko Nové Bystřice v České Kanadě. Místo je opravdu jen "co by kamenem dohodil" od nejsevernějšího bodu Rakouska, kde bylo nutné střežit hranice a bojovat proti pašeráctví. V roce 1938, když bylo Rakousko již obsazeno Německem, narukovali čeští vojáci právě do dnešního Lesního hotelu Peršlák. Mladí muži, kteří zde byli umístěni, vytvarovali z pískovce Kámen republiky – podobu tehdejšího Československa a pod obrys své vlasti nakonec vyryli nápis "Naše je a naše zůstane 1938". V tom samém roce však překročili naše hranice vojska Wehrmachtu a několik německých vojáků posměšně doplnilo k textu: "Bis wir kamen 1938" – "Než jsme přišli". Ale situace se za čas změnila a v květnu 1945 se naši vojáci do Peršláku vrátili a na kámen dopsali „Pravda vítězí 1945". Od té doby stál kámen před kasárnami, které tu byly i během komunistické éry a ačkoli se již „čára“ střežit nemusí, Kámen republiky hlídá hranici dodnes.

A po stopách 2. světové války se vypravíme i do Českého lesa – tady narazíte na prvorepublikový hraniční zátaras. Na přelomu let 1937 a 1938 byla na cestě Neudorf – Zlatý Potok postavena závora s průjezdnou šířkou 3,5 metru. Cílené překročení této překážky nepřítelem bylo chápáno jako projev agrese proti ČSR. Po válce a v době neprostupné železné opony byl tento hraniční přechod uzavřen a okolní vesnice byly vysídleny a následně pobořeny nebo zanikly.

Cesty po státní hranici

Cesta česko-polského přátelství je hřebenovou, červeně značenou trasou, která propojuje západní a východní Krkonoše. Na svých 28 kilometrech mnohokrát protíná nebo kopíruje česko-polskou hranici. Oblíbená vrcholová trasa byla vyznačena roku 1962 po dohodě ČSSR a Polska. Poté, co byl roku 1981 v Polsku kvůli protikomunistickému hnutí Solidarita vyhlášen výjimečný stav, byl volný přechod hranic na této cestě několik let uzavřen a turisté z obou stran hranic nesměli až do roku 1983 vstoupit na území druhého státu. Několik měsíců tak byla rozdělena (provazem) i samotná Sněžka, a bylo zakázáno mluvit s osobami na druhé straně.
 
Přenesme se ale v historii o něco dále, kdy byly hřebeny hor a stráně pod nimi byly svědky napínavých honiček pašeráků a strážců hranic – financů. Pašeráctví kvetlo v 19. i na začátku 20. století. Přes hranice se pašoval tabák, látky a cukr. Po druhé světové válce vystřídala finance pohraniční stráž, která zase pronásledovala převaděče. Vzpomínat na jejich dobrodružné putování můžete například na Pašerácké stezce u Rokytnice nad Jizerou, na pašerácké stezce u Čížova v Podyjí, u Zemské brány v Orlických horách, na Bílé v Beskydech, na naučné stezce šumavských Strážců hranice anebo na převaděčské trase kanálu 54 u Kvildy.
 
Za západních hranicích si projděte naučnou stezku Trojstátí Čech, Bavorska a Saska. Trasa vede z pohraničního města Hranice nedaleko Aše a končí na odlehlém a krásném místě, kde se střetávají historické hranice Čech, Bavorska a Saska tzv. Trojmezí.
 
Pro turisty z Moravy máme naučnou stezku Po hranici, která je seznámí s dějinami, pověstmi, historickými mapami a vznikem stabilního katastru na jižní Moravě. Zavede vás na úsek historické hranice milotického a buchlovského panství, kde se dochovalo na 20 hraničních kamenů z 18. století.
 
Do bouřlivého 20. století vede naučná stezka Betonová hranice v Mladkově na 15 km dlouhé stezce lze zhlédnout řadu objektů lehkého i těžkého opevnění a mnohé pozůstatky dělostřeleckých a ženijních zkoušek pevnostních objektů.
 

Geografická „nej“ České republiky

Nejzápadnější bod České republiky leží v odlehlém, ale malebném koutu Přírodního parku Smrčiny, poblíž zaniklé osady Újezd, asi 9 km od Aše. Zelená značka provede turisty po úzké stezce lužním lesem a pak těsně kolem Újezdského potoka, který tvoří státní hranici.

Nejvýchodnější bod ČR se nachází na území obce Bukovec v okrese Frýdek-Místek, na česko-polské hranici ve Slezských Beskydech. Je ukrytý v hustém smrkovém lese na břehu potoka Olecky. Samotné místo je označeno velkým kamenem s pamětní deskou a přesnými souřadnicemi, hraničním mezníkem, informační tabulí a přístřeškem k odpočinku.

Osada Severní je nejseverněji nacházející se osada na území Česka. Patří pod Lobendavu ve Šluknovském výběžku. Ovšem osada Severní není nejsevernějším bodem ČR, to je tzv. Nord Kap, neboli hraniční kámen na česko-německé hranici. U samotného nejsevernějšího bodu se nachází pamětní obelisk, který byl slavnostně odhalen 28. října 2013 a příjemná odpočívka těsně "za čárou" vybudovaná německým turistickým spolkem.
 
Nejjižnější bod České republiky leží v katastru obce Vyšší Brod na česko-rakouské státní hranici. Z české strany vede k místu žlutá turistická značka. Místo je označeno vysokým žulovým kamenem s pamětní deskou, informační tabulí, hraničním kamenem, schránkou s razítkem. Vzdušnou čarou je od sebe nejjižnější a nejsevernější bod vzdálen cca 275 km.
 
Geografický střed České republiky (těžiště) leží v obci Číhošť u Ledče nad Sázavou na Havlíčkobrodsku. Pomocí složitého matematického výpočtu to určili odborníci z Univerzity Karlovy a geodetického ústavu.
 
Na závěr máme ještě jednu perličku, kterou se stala hora Dyleň v Českém lese u Mariánských Lázní. Právě tento vrch roku 1813 prohlásil Napoleon Bonaparte za zeměpisný střed Evropy. To dodnes připomíná kamenný sloup s nápisem, který najdete (od vrcholu) asi kilometr jihozápadním směrem a o více než sto metrů níže. Tento "střed kontinentu" vypočítali Bonapartovi kartografové, když tudy samozvaný císař táhl na Rusko.
 

Hraniční kameny, hory i meandry

Třístoličník (1311 m) je jedním z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších vrcholů Šumavy s bizardními skalními útvary. Vede přes něj státní hranice mezi Českem a Německem. Vrch dostal název podle uskupení skal, které eroze vymodelovala do podoby tří skalních věží s miskovitými prohlubněmi, které připomínají trůny.
 
Každý rok na Silvestra probíhají tradiční setkání Čechů a Slováků na česko-slovenském vrcholu Bílých Karpat Velké Javořině. Hora se stala symbolem česko-slovenské vzájemnosti. Také vždy poslední neděli v červenci se na vrcholové louce konají již zmíněné Slavnosti bratrství Slováků a Čechů. Vydat se sem můžete i nyní, a to z Květné nebo Nové Lhoty.
 
Nahlédnout do sousedního Polska lze na mnoha místech – například z dvojrozhledny Hraniční vrch ve Městě Albrechtice, od Pomezních Bud v Krkonoších, ze Sněžky anebo od hraničních meandrů řeky Odry. Meandrující Odra se postarala už o nejedno překvapení. Čas od času vyplaví Odra stoličku nebo obratel mamuta, kteří se před tisíci lety zřejmě procházeli jejím korytem. V roce 2004 byl navíc v její blízkosti v místní části Kopytov objeven hraniční kámen z doby Marie Terezie.
 
Mezi velice zajímavá místa patří také tzv. trojmezí, geografický bod, kde se setkávají hranice tří států. Máme jich hned několik, na výlet můžete vyrazit například na trojmezí na Šumavě (CZ/A/D), trojmezí u Hrčavy (CZ/SK/PL) anebo do obory Soutok (CZ/A/SK).

Proč je naším národním stromem lípa?

Už od pradávných dob se lípa stala pro svou vůni, půvabnou korunu i vlídný stín symbolem ochrany, pomoci a lásky. Lidé věřili, že dokáže odehnat zlé duchy a svou energií zbaví člověka chmurných myšlenek. Navíc se lípy dožívají velmi vysokého věku, což naše předky také fascinovalo. Lípa byla proto uctívána indoevropskými kmeny odedávna, stejně jako dub, který s lípou tvořil dokonalou dvojici – lípa zastávala roli ženského prvku, dub pak mužského. Tuto symboliku přijali za svou v pozdějších dobách Slované, Baltové a Italici. Na konci 19. století byl však dub silně spojován s německým národem, zatímco lípa se slovanským. Pouto se definitivně přetrhlo v Praze roku 1848, kdy se konal Všeslovanský sjezd. Na něm se lípa stala oficiálně stromem všech Slovanů a Češi ji od té doby považují za národní strom.
 
Za jednu z nejstarších lip se považuje Tisíciletá lípa v Klokočově na Vysočině. Údajně bývala jedním ze stromů, které fungovaly jako směrník v pralesních mokřadech Libické obchodní stezky spojující Čechy a Moravu. Nejmohutnější lípou na území České republiky je Vejdova lípa, jejíž obvod kmene měří 1225 cm. Věk lípy není přesně znám, uvádí se 600 i 850 let. Tatobitská Lípa velkolistá roste na prahu Českého ráje v obci Tatobity v Libereckém kraji. Strom se objevuje na vlajce a znaku obce. Lípa v osadě Kotel na první pohled zaujme svou rozložitou korunou a vykotlaným kmenem s několika otvory. Stará je okolo 1000 let. Přírodní klenot, 900 let stará Žeberská lípa, roste nedaleko Vysoké Pece na Chomutovsku, kousek od zámku Jezeří. Dutá lípa v Praskolesích nedaleko Telče na Jihlavsku je jeden z nejmohutnějších stromů v republice. Je stará zřejmě 800 let a do její dutiny se vejde dvanáct lidí. Lípa v zahradě u římovského kostela sv. Ducha je nejstarší a nejmohutnější památný strom okresu České Budějovice. Do 12 metrů vysoké duté lípy se v roce 1996 vměstnalo 51 lidí. Strom je starý nejméně 670 let.
 

Největší Masaryk a jeho boty

Vzniku První republiky vděčíme prvnímu prezidentu ČSR Tomáši Garrigue Masarykovi. V mnoha obcích a městech jsou po něm pojmenovány ulice a náměstí, existuje také množství soch T.G.M. Mezi nimi je nejnovějším přírůstkem socha v Hranicích, jenž byla odhalena začátkem října 2020. Bronzová plastika měří přes tři metry a váží zhruba 600 kilogramů. Dvojice autorů Ladislava Sorokáče a Ondřeje Tučka ji pojala jako státníkovu siluetu v životní velikosti jedoucí na koni. Povrch jezdecké sochy tvoří reliéfní texty s Masarykovými myšlenkami.

Velmi pěkná je socha v Lánech, kde prezident často a rád pobýval. Před Muzeem T.G.M. byla roku 2010 u příležitosti 160. výročí jeho narození odhalena jeho jezdecká socha. Na někoho může však působit znepokojivým dojmem, kůň Hektor se totiž pase. Což se v jezdeckých kruzích považuje za nedůstojné – pokud jste v sedle a váš kůň se při jízdě pase, znamená to, že nejste dobrým jezdcem a zvíře vás neposlouchá. Pro prvního československého prezidenta toto může platit stěží, jízdu na koni miloval a ovládal bravurně.
 
Mezi nejzajímavější objevy se na vašich cestách může zařadit pozůstatek sochy Tomáše Garrigua Masaryka v Rudce u Kunštátu. Najdete ji v areálu Jeskyně blanických rytířů. Původně zde stála celá socha, a to gigantický prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který měřil úctyhodných 13 metrů. Slavnostního odhalení veřejnosti se dočkala u příležitosti desátého výročí vzniku samostatného Československa. Do našich časů se však bohužel nezachovala – na začátku protektorátu byl vydán příkaz k jejímu zničení, který se několikrát podařilo obejít, avšak díky činnosti udavačů se nakonec přes všechnu snahu sochu (posléze již rozřezanou na kousky) zachránit nepodařilo. Do dnešních časů z obrovité sochy zbyly jen boty a tajemný obrys, ze kterého můžeme tušit, jak monumentálně asi vypadala.