Okolí Národního muzea zdobí Tvárnice Martina Zeta

Praha od začátku proměny prostoru kolem Národního muzea pracuje s tím, jak ho dále rozvíjet a doplňovat, minimálně do té doby, než jím budou projíždět znovu tramvaje. Prvním počinem byla výstava v loňském roce, která vyprávěla příběh proměn území a detailně popisovala realizaci aktuálního stavu. Nyní bude prostor doplněn sochou, jejíž předloha vznikla ve stejné době jako Nová budova Národního muzea (býv. Federální shromáždění). Socha s názvem Tvárnice tak dočasně doplní prostor a svým způsobem vytvoří vzpomínku na koňskou bránu, která v těchto místech stávala.
 
Mohutná světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920–1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný bruselským stylem, který se následně prosadil do nejširší tvarové produkce československé architektury hluboko do druhé poloviny 20. století. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby. Objekt tak v sobě koncentruje nejrůznější aluze moderního názoru na architekturu a design a zároveň je reziduem sochařovy spolupráce s architekty na výstavbě moderního sídliště.
 

Skryté významy Tvárnice

Současný sochařský objekt Martina Zeta Tvárnice v sobě, podobně jako Nová budova Národního muzea, skrývá dvě historická období, shodně v odstupu několika desítek let (1937/1973, 1970/2019). Pro prostor muzejní oázy je Tvárnice od sochaře Martina Zet ideální svou monumentalitou. Koresponduje s architekturou bývalého Federálního shromáždění od Karla Pragera a může být připomínkou blízkého brutalistního a zbořeného Transgasu. Nové dílo Martina Zeta připomíná kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné totalitní historii, tak v moderním názoru na architekturu a uspořádání městského prostoru. Umístění Tvárnice Martina Zeta poblíž Národního muzea může být vnímáno i jako příspěvek k aktuální debatě o brutalistní architektuře a tématu ochrany těchto památek v širším společenském diskurzu.

Objekt původně vznikl pro přehlídku umění ve veřejném prostoru Brno Art Open v roce 2019, kterou v letních měsících jako bienále pravidelně pořádá Dům umění města Brna.Výrobu objektu sponzorsky podpořily firmy Prefa Brno a Stappa mix. Po expozici u Národního muzea se do budoucna počítá s trvalejším umístěním Tvárnice na sídlišti Pankrác II, odkud pochází mateřská „tvárnice“ od sochaře Miloše Zeta, autora mnoha dalších uměleckých prvků a soch na tomto sídlišti. 
 

Program Umění pro město/SOKL

Program hlavního města Prahy Umění pro město pro podporu současného umění ve veřejném prostoru byl spuštěn roku 2018. V letošním roce se podpora rozšířila i o časově omezené instalace a krátkodobé umělecké intervence. SOKL (Současnost, Objekt, Komunikace, Lidé) je kurátorský projekt Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Institutem pro plánování a rozvoj. Na nově vzniklá prostranství jsou pro časově omezenou expozici vybírána umělecká díla, která svým obsahem nebo formou komunikují se svým okolím.