Při obnově v letech 2012–2020 byla
polická synagoga zbavena novodobých stavebních
zásahů. Kromě záchrany samotné stavební substance stavby, která byla ohrožována zejména zvýšenou vlhkostí, byla v interiéru restaurována a z velké části
rekonstruována výzdoba nástěnnými malbami a štukovým dekorem. Nález zbytků základu centrálního řečniště ve vrstvě historické podlahy umožnil její rekonstrukci, která je analogicky odvozena od podobných, jinde řídce zachovaných prvků. Podobně podle nálezů
kamenných patek sloupů při západní stěně interiéru bylo možno
rekonstruovat ženskou galerii v hodnověrné podobě blížící se původní.
Synagoga v Polici u Jemnice na Třebíčsku se nachází
uprostřed bývalé židovské čtvrti. Jde o přízemní halovou stavbu téměř čtvercového půdorysu s trojúhelným zakřiveným štítem, která byla vybudována roku 1759 ve stylu
venkovského baroka. V interiéru se dochovaly cenné relikty synagogální architektury.
Nejstarší písemný doklad o
židovském osidlování tohoto regionu
pochází z roku
1671. Dobu největšího rozkvětu zažívala židovská komunita v 18. století. V té době žilo v Polici 40 – 50 rodin. Po vydání translokačního reskriptu se Židé museli roku
1728 odstěhovat z domů na návsi do nově založené
Židovské ulice jižně pod
zámkem, kde pro ně nechal hrabě Adam Berchtold vystavět asi 25 domů. Původní synagoga na návsi tedy přešla do rukou křesťanského majitele a vznikla potřeba postavit synagogu novou. Ta byla v Polici vystavěna v druhé polovině 18. století nákladem Izáka Landesmanna, na místě bývalé (patrně dřevěné) synagogy, která v roce 1758 shořela. Po roce 1848 židovských obyvatel rychle ubývalo. V 90. letech byla židovská obec připojena k obci v Jemnici,
v roce 1913 se z Police odstěhoval poslední Žid. Svému účelu tedy sloužila
do počátku 20. století, kdy obec budovu prodala majiteli panství Alfredu Vraždovi, hraběti z Kunevaldu. Ten ji roku 1919 daroval místní Jednotě sokolské.