Objevte tajemství krásy rododendronů v zámeckém parku Průhonice

Rododendrony pocházejí původně z území mezi indickým Himálajem a Japonskem, odkud se rozšířily téměř po celé severní polokouli; v Evropě se s planě rostoucími druhy můžete setkat hlavně v Pyrenejích, Alpách, Východních a Jižních Karpatech, na Balkánském poloostrově i ve Skandinávii. A díky změně rodového pojetí nakonec i u nás – k rododendronům je totiž nově řazen i u nás původní rojovník bahenní. Je na Červeném seznamu chráněných rostlin a narazit na něj můžete třeba v rašelinných borech na Třeboňsku a Českolipsku, nebo na vlhkých pískovcových skalách v Labských pískovcích.

A proč se rododendronu říká pěnišník? Název vymysleli pravděpodobně bratři Preslové, botanici, kteří v době národního obrození tvořili české názvy pro rostliny. Inspirovali se názvem pjanišnik (od slova pjanyj – opilý), což je rododendron, který způsobuje otravu podobnou opilosti...  V Průhonickém parku ovšem nejsou středobodem zájmu jen rododendróny – společně s nimi rozkvetlo i úžasné Alpinum. Vědeli jste, že se řadí k největším a dokonce nejstarším v Evropě? Rozprostírá se přibližně na 6,5 ha a kochat se tu můžete alpskou a horskou flórou a nejvzácnějšími i nepůvodními trvalkami a dřevinami. Roste tu dokonce nejmohutnější a pravděpodobně nejstarší exemplář hortensie popínavé!

Vstupenky do Průhonického parku je možné zakoupit na místě u pokladny nebo lze využít elektronické vstupenky. Platnost elektronické vstupenky je 6 měsíců od data nákupu. Pohodlné zakoupení vstupenky lze provést také ve vstupenkomatu na parkovišti, u hlavního vstupu do parku u zámku.
 

Jak zaseješ, tak sklidíš. Při výsadbě pěnišníků to platí obzvlášť

Pokud patříte mezi milovníky rododendronů a chtěli byste se pustit do jejich pěstování na zahrádce, měli byste vědět pár základních pravidel, aby se jim u vás na zahradě dařilo. Jak na to poradí dendrolog Průhonického parku, Botanického ústavu AV ČR Jiří Burda. Podle něj si stačí zapamatovat tři základní pravidla – dostatečný prostor, polostín, kyselá půda a dostatečná zálivka. Tak lze shrnout tajemství úspěšné sadby. Pěnišníky jsou dlouhověké keře, které se dožívají více než sta let, proto musíme při zahradní výsadbě vždy myslet na jejich cílovou velikost a tvar. V našich klimatických podmínkách to může být až 5 metrů. Nezapomínejte tedy na to, jak bude keř vypadat po další generace a dopřejte mu dostatečný prostor.

Při výběru stanoviště mějte na paměti, že jsou to typické podrostové dřeviny, které potřebují trvalé přistínění. Vyberte tedy místo, kde budou mít alespoň „toulavý“ stín a vyhněte se úpalovým stanovištím, kde byste je i při intenzivní zálivce nemohli udržet. V Průhonickém parku například využíval hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca původního porostu dubů a dalších dřevin, které tvořili porostní plášť, a pěnišníky vysazoval do jejich stínů.

Výsadbová jáma by při velikosti balu 20 – 30 cm měla mít okolo 60 – 80 cm v průměru a 60 cm hloubku. Staří zahradníci, a toto pravidlo dodržoval i hraběte, dávali na dno výkopové jámy starý zetlelý hnůj a ten pak zasypali kyselou rašelinou. V žádném případě by se však neměly používat organické zbytky ze zahrady jako listí či shrabaná tráva. Jámu je potřeba zaplnit vodou, aby se zasákla do okolního terénu. Na podzim pan Jiří Burda doporučuje nahrnout do keře mulč ze shrabaného listí, který zabrání promrznutí substrátu a pěnišníku zajistí dostatek vody.

Dejte si ovšem pozor! Celý rod Rhododendron je prudce jedovatý. Dokonce i pyl, který sbírají včely a odnášejí do úlu, může způsobit toxicitu medu. Pozor tedy pokud máte doma nenechavé malé děti nebo zvířata.