Nová generace vizionářů: kdo dnes mění český design, řemesla i architekturu

Vydejte se s Kudy z nudy za lidmi, kteří mění zavedené pořádky – najdete je v galeriích, designových obchodech, na festivalech i v místech, kde byste je možná nečekali. Často jde o vizionáře současnosti, mnohdy z mladší generace, kteří přinášejí nový pohled na tradiční obory i každodenní věci kolem nás. Podobně jako oceněné projekty České ceny za architekturu nebo tvůrci spjatí s cenami Czech Grand Design ukazují, že současná tvorba není uzavřená ve vitrínách, ale žije mezi námi. Stačí se dívat kolem sebe trochu jinak – a z obyčejného výletu se rázem stane objevování nových nápadů.
 

Sklo jinak: tradice, která se nebojí experimentu

Skvělé jméno má české sklo ve světě už po staletí, ale rozhodně nežije jen ze své minulosti. Naopak – právě dnes zažívá období, kdy se tradice potkává s odvahou experimentovat. Mladší i etablovaní designéři pracují se sklem jako s materiálem, který má nekonečné možnosti: jednou je křehké a poetické, jindy technické, monumentální nebo překvapivě hravé.


 
Silnou osobností současné scény je například Jiří Krejčiřík, jehož práce balancuje mezi designem, architekturou a volným uměním. Jeho objekty často překračují hranice funkce a stávají se výrazným prvkem prostoru. Podobně výraznou stopu zanechává i Lucie Koldová, která dokáže české sklářství přenést do současného interiéru a dodat mu lehkost i eleganci, aniž by ztratilo svou řemeslnou podstatu.
 
Vedle jednotlivých autorů stojí za pozornost i návrat k tradiční výrobě – třeba sklárna Květná 1794 ukazuje, že i historická značka může fungovat jako živá laboratoř nápadů. Kombinace ruční práce, moderního designu a nových přístupů dává vzniknout věcem, které nejsou jen krásné, ale mají i příběh.
 
A právě v tom je kouzlo současného českého skla: není to relikvie minulosti, ale živý obor, který se neustále proměňuje. Stačí se rozhlédnout – možná zjistíte, že to nejzajímavější nevzniká v muzeích, ale přímo před očima.
 

Šperk, který má příběh: od ozdoby k osobní výpovědi

Český šperk už dávno není jen blyštivým doplňkem do vitríny. Současní designéři s ním zacházejí mnohem svobodněji – jako s prostředkem vyjádření, který může nést emoci, myšlenku i osobní příběh. Místo důrazu na materiál a hodnotu kovu přichází do popředí nápad, koncept a často i experiment.
 
Jedním z výrazných jmen současné scény je Markéta Kratochvílová, která stojí za značkou Bold Studio. Její tvorba ukazuje, že šperk může být minimalistický i výrazný zároveň a že i drobný objekt dokáže nést silnou výtvarnou myšlenku. Na opačném, spíš poetickém pólu stojí Janja Prokić, jejíž kolekce připomínají malé osobní talismany – jemné, symbolické a často inspirované přírodou či vnitřním světem.


 
Do hry ale vstupuje i mladší generace, která se nebojí překračovat hranice tradičního šperku. Klára Marie Bliss pracuje s materiály, tvary i významy tak, že její objekty balancují mezi designem a volným uměním. Šperk se tak mění v médium, které není nutně „na ozdobu“, ale spíš k zamyšlení.
 
A právě tady je vidět největší posun: český šperk se odklání od představy luxusního doplňku a stává se osobní záležitostí. Někdy nenápadnou, jindy výraznou, ale téměř vždy s příběhem, který s malým uměleckým dílem nesete dál.
 

Architektura pro život: domy, které léčí, spojují i baví

Současná česká architektura se nenápadně, ale zásadně proměňuje. Místo ikonických staveb, které mají ohromit na první pohled, přichází projekty, které fungují především pro lidi. Důraz se přesouvá od efektu k smyslu: jak se v domě žije, jak působí na své okolí, jak stárne a co přináší místu, kde stojí.
 
Silným příkladem je Dům pro Julii v Brně od ateliéru ČTYŘSTĚN architekti. Dětský hospic, první svého druhu v Česku, ukazuje, že architektura může být citlivá, podpůrná a vlastně i léčivá. Nejde o výraznou dominantu, ale o prostor, který pomáhá dětem i jejich rodinám. A právě takové projekty dnes stojí v centru pozornosti.
 
Podobně promyšlený přístup najdete i u menších realizací, které možná na první pohled nevypadají „velkolepě“, ale o to víc fungují v každodenním životě. Park na Moravském náměstí v Brně proměnil běžný městský prostor v živý obývák, kde se lidé setkávají, odpočívají i tráví čas s rodinou. Komunitní centrum Sklad_13 v Řevnicích a Šárka Sodomková z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti zase ukazuje, jak lze staré industriální objekty proměnit v místa s novým smyslem a energií.
 
Vedle toho stojí i nová generace architektonických studií, která přináší do oboru lehkost, hravost a současný přístup. Například Mjölk architekti pracují s nápadem a kontextem s nadhledem a často i jemným humorem, zatímco studia jako Bydloarchitekti, Ehl & Koumar nebo Atelier 111 ukazují, že kvalitní architektura může vznikat napříč republikou – v krajině, menších městech i na okraji velkých sídel. Jejich projekty často nejsou okázalé, ale o to víc fungují v každodenním životě.


 
Ať už jde o odvážně řešenou vilu nad Berounkou, dům Oskar citlivě zasazený do krajiny nebo úpravy veřejného prostoru, všechny tyto realizace mají jedno společné: vznikají s respektem k místu, lidem i budoucnosti.
 
A právě v tom spočívá síla současné architektury. Není okázalá, ale promyšlená. Nenápadně mění prostředí kolem nás – a často i to, jak se v něm cítíme. Stačí se rozhlédnout při obyčejné procházce a možná zjistíte, že ty nejzajímavější stavby nejsou ty, které křičí, ale ty, které dávají smysl.
 

Móda jako výpověď: oblečení, které říká víc než slova

Současná česká móda už dávno není jen o tom, co si vzít na sebe. Stává se způsobem, jak vyjádřit postoj, náladu i názor na svět kolem nás. Návrháři pracují s příběhem, identitou i kontextem – a oblečení se tak mění v médium, které komunikuje.
 
Výraznou stopu v posledních letech zanechal Jan Černý, který na sebe upozornil mimo jiné návrhem nástupové kolekce pro český olympijský tým na letních olympijských hrách v Paříži. Ukázal, že i reprezentativní oděv může být současný, sebevědomý a vizuálně silný – a že móda má schopnost oslovit široké publikum, aniž by ztratila autorský rukopis.


 
K aktuálním jménům patří i Aleš Hnátek, jehož tvorba působí svěže a přirozeně reaguje na současnou dobu. Jeho kolekce často stojí na čistém designu, promyšleném detailu a schopnosti vystihnout atmosféru okamžiku. Na opačném konci pomyslného spektra pak stojí Liběna Rochová, výrazná osobnost české módní scény, která propojuje zkušenost, pedagogickou práci i vlastní tvorbu. Právě ona představuje pomyslný most mezi generacemi a připomíná, že kvalitní móda má hlubší vrstvy, které se neřídí jen aktuálními trendy.
 
A právě v tom spočívá síla současné módní tvorby: není jen o vzhledu, ale o sdělení. O tom, kdo jsme, jak přemýšlíme a co chceme říct světu – někdy nahlas, jindy nenápadně, ale vždy s jasným záměrem.
 

Když se obory prolínají: kreativci, kteří jdou vlastní cestou

Vedle designérů, architektů a tvůrců, kteří posouvají své obory zevnitř, tu roste ještě jedna výrazná skupina – lidé, kteří se nenechají zařadit do jedné škatulky. Pohybují se mezi uměním, designem, technologií i veřejným prostorem, a právě díky tomu přinášejí nové pohledy i nečekaná spojení.
 
Typickým příkladem takového přesahu je Yemi A.D. Začínal jako tanečník a choreograf, dnes ale propojuje svět umění, byznysu a globálních projektů. Prostřednictvím platformy Moonshot podporuje mladé inovátory z celého světa a ukazuje, že kreativita může mít reálný dopad daleko za hranicemi kulturní scény.


 
Podobně osobitou cestou jde i Eliška Soffer Podzimková, která propojuje ilustraci, animaci a fotografii do hravých, ale zároveň silných vizuálních příběhů. Její práce dokáže být lehká i dojemná zároveň a často pracuje s momentem překvapení – s tím, co se objeví, když se na známé věci podíváme jinak.
 
Designérka Anna Marešová zase ukazuje, že i věci každodenní potřeby mohou mít nápad a styl. Její projekty často spojují funkčnost s hravostí a citlivým přístupem k veřejnému prostoru – důkazem jsou třeba návrhy nové lanovky na Petřín a lanovky na Ještěd, které přináší současný design do známých a tradičních výletních míst.
 
A pak je tu Jakub Matuška, známý jako Masker, jeden z nejvýraznějších malířů své generace. Jeho tvorba balancuje mezi street artem, volným uměním a osobní výpovědí a připomíná, že současné umění může být živé, energické a bezprostřední.
 
Právě tito tvůrci ukazují, že hranice mezi obory dnes přestávají být důležité. Důležitější je nápad, odvaha a schopnost vidět věci jinak. A možná právě tady vznikají ty nejzajímavější projekty současnosti.
 
Možná si říkáte, kde tyhle vizionáře můžete potkat? Odpověď je jednodušší, než by se zdálo – nejsou zavření v ateliérech, galeriích ani na přehlídkových molech. Potkáte je na výstavách, v galeriích, ve veřejném prostoru i při obyčejných toulkách městy a krajinou. Stačí se dívat kolem sebe o něco pozorněji.
 
Současná česká tvorba totiž není jen o věcech, které obdivujeme, ale o světě, ve kterém žijeme. A právě lidé, kteří ho dokážou vidět jinak, ho postupně mění. Možná nenápadně, ale o to trvaleji.