CHKO Železné hory – krajina tajuplných hvozů
Železné hory jsou krajinou starobylých
strážišť, tajuplných lesních
hvozdů,
stříbrných říček a kamenitých potůčků. Krajina se sítí cest, stezek a pěšin propojuje malebná sídla a osady ve
východních Čechách mezi Chvaleticemi,
Chrudimí a
Hlinskem. Zdejší krajina inspirovala řadu malířů a umělců k vytvoření jejich životních děl.
Velkou plochu území pokrývá CHKO Železné hory a
Geopark Železné hory, jelikož oblast se na rozloze 284 km
2 může pochlubit
nejsložitější geologickou skladbou v rámci Evropy.
Železné hory jsou domovem mnoha ohrožených druhů. Velmi cenná
společenstva hmyzu je možno nalézt v národní přírodní rezervaci Lichnice a na mokřadech. Vody obývá, místy početně, vranka obecná,
vzácný mník jednovousý a
mihule potoční. K nápadným ptákům patří v některých obcích
čáp bílý a v lesích
čáp černý. V bukových porostech žije datel černý, lejsek malý i
holub doupňák.
CHKO Broumovsko – krajina skalních měst

Broumovský výběžek ve
východních Čechách, ohraničený věncem
hor Javořích, Stolových a
Jestřebích, je
malebná krajina s ostrůvky divoké přírody, známá především svými rozsáhlými
skalními městy a unikátní církevní a lidovou architekturou. Mozaika lesů a zemědělských pozemků, doplněná menšími sídly a liniemi stromořadí, remízky a drobnými stavbami, je protkaná sítí potoků a ozdobená skupinami skal a tajemnými skalními městy. Jako strážci se nad ní tyčí stolové hory
Ostaš, Bor a Hejšovina.
Adršpašsko-teplické skály a
Broumovské stěny, první proslulé rozsáhlým skalním městem, druhé
podivuhodnými skalními útvary, jsou nejcennějšími částmi zdejší přírody, kde na
specifický pískovcový reliéf a s ním související inverzní klima jsou vázány vzácné druhy
květeny a zvířeny. Zdaleka však nejsou jedinými přírodními klenoty v oblasti: na stovkách lokalit je zaznamenán výskyt vzácných a zranitelných druhů, rozmanitých biotopů a zajímavých výtvorů neživé přírody. Význam některých lokalit se odráží v jejich vyhlášení za maloplošná
zvláště chráněná území a lokality soustavy
Natura 2000.
Populace některých živočichů, pro něž jsou skály domovem jsou zachovány díky nepřístupným terénům pískovcových skalních měst. Příkladem může být
rejsek horský v
Adršpašsko-teplických skálách nebo
myšice temnopásá v okolí
NPR Broumovské stěny. Z ptáků jsou například na lesní rezervace vázáni kulíšek nejmenší a sýc rousný. Známí jsou i
sokoli stěhovaví v
Teplických skalách.
CHKO Poodří – krajina, nad kterou krouží moták pochop
Chráněná krajinná oblast Poodří se nachází v
Moravskoslezském kraji v severovýchodní části
Moravské brány mezi obcí Vražné nedaleko
Oder a jižním okrajem města
Ostravy. Plošná výměra činí 81,5 km
2. Území tvoří
zachovalá údolní niva řeky Odry. Poodří je typické a ojedinělé zachovalým vodním režimem s častým zaplavováním rozsáhlých částí nivy.
Meandrující tok Odry je charakteristický navazujícími systémy odstavených
ramen a tůní, značným podílem trvalých travních porostů s hojnou rozptýlenou zelení,
lužními lesy a v neposlední řadě rozlehlými
rybníky.

Oblast byla v roce 1993 zařazena k světově
významným mokřadním územím Ramsarské konvence. Nejcennější lokality jsou chráněny v maloplošných zvláště chráněných územích (
NPR Polanská niva, PR Polanský les,
PR Kotvice a další). Území je místem výskytu řady ohrožených, a zvláště
chráněných druhů rostlin i živočichů. V současném znaku
CHKO Poodří se nachází
dravec moták pochop, který je typickým obyvatelem rákosin naší rybničnaté krajiny. Znak má symbolizovat motáka, který krouží nad rozlehlými loukami a meandrujícím tokem řeky Odry. Tato nová symbolika nahradila květ
stulíku žlutého, který byl ve znaku CHKO Poodří až do roku 2009.
Národní park Šumava – zelené srdce Evropy
Národní park Šumava je naším
největším národním parkem. Na území, které se rozkládá v nadmořské výšce od 498 m n. m. do 1362 m n. m. se nachází
7 obcí. Park je rozdělen do čtyřech zón, přičemž I. zóna je přírodně nejhodnotnější. Součástí NP jsou také přírodní rezervace a přírodní památky, zajišťující dlouhodobé pozorování a ochranu vzácných biotopů.
Šumava je krajina místy až mystická – nachází se zde rozlehlé
náhorní planiny s horskými smrčinami jako někde na severu Evropy,
zádumčivá rašeliniště – slatě na náhorních plošinách Šumavských Plání, luhy v údolní nivě
Vltavy, ledovcová jezera ve strmých ledovci vymodelovaných karech pod hraničním hřebenem, nabízejícím zase výhled až k alpským ledovcům. Jako jeden z
největších souvislých komplexů lesa ve střední Evropě je nazýván i
Zeleným srdcem Evropy. Nejvzácnější druhy zvířat jsou na
Šumavě velcí savci, které se postupně daří navracet do přírody. Žije zde
rys ostrovid,
los evropský, kočka divoká a
vlk obecný. Mezi další ohrožené druhy patří
tetřev hlušec,
tetřívek obecný,
bobr evropský,
vydra říční, myšivka horská,
netopýr Brandtův, vrápenec malý a netopýr velkouchý.
Národní park Podyjí – nejkrásnější výhledy na Dyji

Není v České republice mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou a nevšední krajinou jako je
Národní park Podyjí s meandrující
řekou Dyjí v bohatě zalesněné krajině.
Výhledy na řeku patří k
nejhezčím v Česku.
Svou rozlohou 62,6 km
2 je
Podyjí naším nejmenším národním parkem. Vyznačuje se však mimořádnými scenériemi, tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn,
meandry, rozsáhlými
suťovými poli a těžko prostupnými
stržemi, ale i nivními loukami podél
Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými koberci
teplomilných rostlin. Pro území je charakteristická mimořádná
rozmanitost vyskytujících se živočišných a rostlinných druhů a jejich vysoká koncentrace na relativně malé ploše. Významná druhová pestrost rostlin a živočichů je podmíněná polohou chráněného území na rozhraní dvou biogeografických soustav.
Na rakouské straně navazuje na park
Nationalpark Thayatal.