Botanická zahrada v Liberci se v těchto dnech láká na krásnou podívanou. Viktorie královská (victoria amazonica) kvete především v noci. Její bílý květ se poprvé
otevírá až po západu slunce a jako samičí květ láká noční opylovače – brouky z tropických oblastí. Ráno se opět zavírá a druhý večer se rozevírá znovu, tentokrát v sytě růžové barvě, už jako květ samčí. Své hmyzí návštěvníky pak propouští kompletně obalené pylem, připravené zajistit další generaci rostliny. Po této dvoudenní proměně květ uvadá.
V pavilonu L v těchto dnech rozkvétají lekníny viktorie královské a zatažené počasí jim přeje, je pravděpodobné, že je rozkvetlé můžete vidět i dopoledne. Letos lekníny vykvetly o dva týdny později než v loňském roce. Ve sklenících je sice teplota podobná, ale venkovní počasí (méně sluníčka) je ovlivňuje.
Zajímavostí je, že
uvnitř květu může být teplota až o 10 °C vyšší než v okolním prostředí a její obrovské listy
unesou více než 20kg. Díky své pevnosti a dokonalé struktuře se listy viktorie staly předlohou pro konstrukční řešení některých architektonických staveb.
Poupata jsou vidět i na
viktorii cruzově. Viktorie
pokvetou po celou sezonu. V liberecké zahradě je tak můžete vidět velmi často a dokonce na dvou místech – v Pavilonu L – Tropické lekníny a v Pavilonu E – neotropis.
Viktorie královská – královna mezi lekníny
Nejpopulárnější rostlinou
Botanické zahrady v Liberci je nejspíše
viktorie královská, kterou aktuálně pěstuje asi jen pět zahrad v Evropě. Docílit toho, aby se teplomilná rostlina v Evropě uchytila, nebylo vůbec snadné.
Botanická zahrada získala 25 semen z královské zahrady v Edinburghu. Vyklíčilo pouze jediné. Zahradníci museli pečlivě udržovat ve skleníku
vlhkost 80 až 100 procent, aby tak dosáhli amazonského klimatu. Květ viktorie královské má v průměru až
25 až 30 centimetrů a její ploché listy připomínají široké podnosy. Samotnou rostlinu objevil na řece
Mamoré v Amazonii roku 1801 misionář
Tadeáš Haenke, rodák z Chřibské, byla však vědecky popsána až roku 1832. Samotná rostlina ale kvete pouze velmi krátce.
Jak jsme již popsali,
viktorie (královská i Cruzova) svůj květ otevírá v noci. Šanci vidět ho neuzavřený tak mají
návštěvníci, kteří přijdou do
zahrady hned ráno mezi prvními,
těsně po otevření v 8:00. Kvést by měla viktorie až do podzimu a zatím stále roste. Její list má nyní průměr asi 140 centimetrů, dorůst by mohla až do 180 cm. V botanických zahradách viktorii většinou nestačí světelné podmínky, proto
vždy na podzim umírá.
Nechává po sobě ale semena, která je potřeba udržet ve vodě, aby začátkem jara začala klíčit.
Dvě největší leknínovité rostliny světa: euryalie vzdorná a viktorie Cruzova
Mezi další krasavice
liberecké botanické zahrady patří rozhodně
asijská rostlina euryalie vzdorná. V Asii ji dokonce lidé pěstují coby kulturní rostlinu – už asi 6 000 let se sbírají její škrobnatá
semena, ze kterých se dá umlít
mouka. Listy této rostliny jsou celé bodlinaté a mezi bodlinami prosvítají fialové žliky. Pro objektiv fotoaparátu je euryalie skvělým objektem. Navíc se rostlině v
Liberci velmi dobře daří a
patří mezi rekordmanky, co do velikosti listů, které dosahují až 207 cm, což je světový rekord. Euryalé vzdorná kvete přes den, ale jen je-li slunce. Mnohá poupata se neotvírají zůstávají pod vodou a dochází v nich k samoopylení.
Viktorie Cruzova je rovněž jihoamreickou rostlinou. Je však "otužilejší" nez viktorie královská a pěstuje se snadněji. Viktorie Cruzova se chová podobně, jako její sestřenice –
kvete v noci a každé poupě se otvírá nejprve v bílý cizosprašný květ.
Zrána se zavírá a až večer zase rozkvete, ale změní tvar i barvu. Květ se stává samosprašným a jeho barva je bledě růžová. V
Botanické zahradě dosahují listy viktorie Cruzovy
až 170 cm.