Národní muzeum v Praze slaví 130 let své existence

Jedna z nejvýznamnějších staveb Prahy, historická budova Národního muzea dnes tvoří nezaměnitelnou siluetu Václavského náměstí, přesto nebyl její vznik nijak snadný. Národní muzeum bylo založeno jako „Vlastenecké muzeum“ roku 1818. Sbírky byly zpočátku shromažďovány v minoritském klášteře sv. Jakuba na Starém Městě a v soukromých bytech. Prvním stálým sídlem muzea se stal roku 1819 Šternberský palác na Hradčanech (dnes jedno ze sídel Národní galerie). S plány na stavbu samostatné a důstojné budovy pro Národní muzeum přišel František Palacký roku 1840, avšak jeho budova na Smetanově nábřeží nebyla realizována. Zhotoven zde byl pouze pomník Františka I. Muzeum se roku 1846 stěhovalo do Nosticova paláce, který se však ukázal pro muzejní sbírky jako příliš malý. Dlouho se však nedařilo nalézt vhodný pozemek pro stavbu nové budovy.
 
Až roku 1876, po návrhu Františka Ladislava Riegra, darovala městská rada pro novou muzejní stavbu velmi cenný pozemek na horním konci Václavského náměstí, nad právě zbořenou Novou Koňskou branou, o celkové ploše 13 598 m². Veřejný konkurz na novostavbu byl vypsán 15. 11. 1883 a k datu uzávěrky, 20. 3. 1884, se sešlo celkem 27 návrhů. Soutěžní porota přisoudila první cenu návrhu označenému heslem Pro patria, jehož autorem byl Josef Schulz. Jeho projekt zaujal a zvítězil především tím, že obohatil stavební program o ideu ústředního slavnostního Panteonu.
 

„Stavba jest již dokonána“… aneb vše má své mouchy

V červnu 1885 bylo vydáno povolení ke stavbě, která se velmi rychle rozběhla. V polovině listopadu byl hotov suterén, následujícího roku 1886 dosáhla stavba již ke korunní římse a byla provizorně na zimu zastřešena, aby bylo možno pracovat na klenbách. Další rok byla osazena kamenná korunní římsa a muzeum dostalo plnohodnotnou střechu. V roce 1888 se podařilo dokončit kupoli muzea a začaly štukatérské a malířské práce. Dokončení stavby však oddálilo ten rok velmi nepříznivé počasí, a tak dokončovací práce trvaly až do počátku roku 1890. Dne 4. května 1891 konstatoval výbor muzea v dopise zemskému výboru, že: „…stavba jest již dokonána“ a slavnostní zpřístupnění nové budovy Muzea Království českého proběhlo 18. května v Panteonu.

Ovšem veřejnost z budovy nadšena příliš nebyla – a nepomohla ani velkolepá výzdoba exteriéru a interiéru. Výhrady měly přitom sami muzejníci, pro které stavba vznikla. Projekt totiž téměř nepočítal s depozitáři. To byla zásadní chyba, se kterou se muzejníci potýkali celé 20. století a která nebyla dodnes uspokojivě vyřešena. Navíc vyvstal spor mezi pány Schulzem a Hlávkou o umístění pomníku sv. Václava. Nakonec bylo rozhodnuto pro návrh architekta Hlávky, který jezdeckou sochu umístil do horní části Václavského náměstí namísto muzejní rampy.

Nová budova se nevyhnula brzkým opravám – již roku 1901 bylo třeba spravit opadávající omítku fasády. O rok později v létě roku 1902 byly nevyhovující betonové pamětní desky na fasádě nahrazeny deskami z červené žuly, s vyzlacenými nápisy.
 

Národní muzeum během 20. století: bankrot, války, okupace i trhliny po stavbě metra  

Během obou světových válek přišlo Muzeum k úhoně – ta první přivedla Muzejní společnost téměř k bankrotu a ohrozila tím vážně další osudy sbírek i budovy. Po vzniku republiky roku 1918 se zase „zachvěl“ Panteon – musely být odstraněny mramorové bysty císaře Františka Josefa I. a císařovny AIžběty z výzdoby Panteonu. Za druhé světové války zmizely z Panteonu další sochy, ovšem ze zcela jiných důvodů – 10 bronzových bust bylo odvezeno do skladu barevných kovů na Maninách. Naštěstí tam přežily a opět se vrátily na své místo. Ne však na dlouho. Během 50. let musela být většina bust z ideologických důvodů odstraněna. Zbyl zde jen Hus, Komenský a Palacký. Místo T. G. Masaryka a E. Beneše se v Panteonu objevil Fučík a Nejedlý…

Nezapomeňme ani na bezprostřední ohrožení budovy. Dne 7. května 1945, byla muzejní budova zasažena leteckou bombou, která značně poničila střední trakt s pracovnami a zoologickými sbírkami, a během okupace Československa v srpnu 1968 poškodili sovětští vojáci hlavní průčelí střelbou z kulometů a samopalů.

Další ránu budově zasadila výstavba metra A – v roce 1978 se v důsledku podzemních odstřelů uvolnil přední levý nárožní rizalit muzea. Ve zdivu vznikly trhliny, které se směrem nahoru hrozivě rozevíraly. Celý rizalit bylo třeba odříznout od základů, hydraulicky nepatrně nadzvednout a stabilizovat betonovým základovým věncem. Až roku 1986 byly trhliny zaceleny umělou pryskyřicí. Doufejme, že v 21. století se bude budově dařit lépe a bez úhony přežije další staletí.