Na skok přes hranice: 10 + 1 tip pro výlet do Trojzemí, Hrádku nad Nisou a Lužických hor

Unikátní mozaika přírodních krás, majestátních vrcholků, starobylých měst a historických památek: to je Liberecký kraj a krajina východních výběžků Lužických hor a jejich úbočí. Najdete tu spoustu míst, kde si odpočinete, načerpáte novou energii a také zažijete nová dobrodružství – třeba při prozkoumávání dosud neobjevených míst česko-německého pohraničí.
 

1. Trojmezí u Hrádku nad Nisou

Míst, kde se setkávají hranice tří států, najdete v Evropě desítky. Česko-německo-polské Trojmezí leží severně od Hrádku nad Nisou a jižně od německé Žitavy / Zittau na soutoku Lužické Nisy a Oldřichovského potoka. Z Hrádku se sem dostanete po cyklostezce nebo pěšky kolem jezera Kristýna, pokračovat ale můžete jen přes lávku do Polska, most přes Nisu zatím chybí. Chcete-li se podívat z Trojmezí na skok do Německa, musíte přejít Lužickou Nisu už jižně od Kristýny u Staré celnice a držet se cyklotrasy Odra-Nisa.
 

2. Kristýna a další tipy kam k vodě

Přestože jsme v Lužických horách, i tady objevíte příjemná místa ke koupání. Ať už hledáte místo, kde strávit hezký letní den anebo se jen osvěžit po náročném výšlapu, jedničkou je známé jezero Kristýna v Hrádku nad Nisou. Bývalý lignitový lom napájí podzemní prameny a voda se v létě nekazí, navíc tu kromě několika restaurací najdete i lanový park nebo půjčovnu lodí. Můžete si ale vybrat i revitalizované přírodní koupaliště v blízké Chrastavě anebo v Jablonném v Podještědí.
 

3. Hrad Grabštejn, klenot Trojzemí

Žádný jiný hrad či zámek není pro Trojzemí tak typický jako Grabštejn, hrad na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou. Z centra města to k hradní bráně jsou zhruba čtyři kilometry, takže prohlídku renesančního sídla rodu Gallasů a Clam-Gallasů můžete spojit s příjemnou procházkou. Odměnou bude prohlídka hradu s jedinečnou renesanční kaplí sv. Barbory, archeologickou expozicí a veterinárním muzeem, které mapuje dějiny vojenské kynologie. Anebo si vyberete speciální trasou pro děti, kde je prohlídka spojená s pátráním po ztraceném klíči od truhlice s pokladem?
 

4. Hrádek nad Nisou

První písemná zmínka o městě je z roku 1287, ale v té době už Hrádek nad Nisou jistě nějakou dobu existoval. Od 13. století patřil pod panství Grabštejn. V 19. a 20. století bylo městečko střediskem strojního a textilního průmyslu, v okolí se také těžil lignit. V roce 1957 byl otevřen povrchový důl Kristýna, který byl v provozu do roku 1972. Dnes je zatopený a díky němu má Hrádek skvělé koupací jezero Kristýna. V centru města je hezké Horní náměstí, od roku 2003 městská památková zóna, dominantou pak je kostel sv. Bartoloměje s bohatou barokní výzdobou.
 

5. Jedinečná lidová architektura a podstávkové domy

Každý region má svou typickou lidovou architekturu. Pro Lužické hory jsou to domy s podstávkovou konstrukcí, hrázděným patrem, kamennou podezdívkou a břidlicovými štíty. Dřevěné podstávkové domy jsou typické pro celé česko-polsko-německé Trojzemí, a najdete je jak v centrech měst a vesnic, tak na horských stráních. Dívejte se kolem sebe a žasněte: v krásném podstávkovém domě sídlí například infocentrum na Horním náměstí v Hrádku nad Nisou, další domy si prohlédnete třeba v Mařenicích, Heřmanicích, Horní a Dolní Světlé, Krompachu, Jablonném v Podještědí a dalších místech.
 

6. Lužické hory aneb malé velké hory

Nejvyšší vrcholy Lužických hor sice nedosahují ani 800 nadmořských metrů, ale přesto to jsou velké hory se vším všudy, jen v menším měřítku. Leží na průsečíku mezi Jizerskými horami, Českým středohořím a Českým Švýcarskem, a z každé uvedené oblasti mají něco originálního. Z Českého Švýcarska převzaly Lužické hory pískovcové útvary a skalní města, z Českého středohoří vulkanický charakter a kuželovité vrcholy, z Jizerských hor zase táhlé hřebeny. Vrcholky, strmě vystupující ze zalesněné zvlněné krajiny, vzbuzují dojem, že jsou mnohem vyšší, než se zdá. Za každý namáhavý výstup ale dostanete odměnu – nikoli v podobě razítek a suvenýrů v informačních centrech, ale v podobě exkluzivních výhledů.
 

7. Lužické sedmistovky

Možná se vám Lužické hory zdají nízké, ale věřte, že i pro zdatné turisty je zdolání zdejších deseti lužickohorských sedmistovek pěkná výzva. Které to jsou? Nejvyšší je se 793 metry nadmořské výšky Luž, přes který prochází česko-německá hranice. Na české straně je vyhlídková terasa, u sousedů v Německu stojí rozhledna. Následuje jen o metr nižší Pěnkavčí vrch, kam ani nevede turistická značka. Třetím nejvyšším vrcholem Lužických hor je Jedlová (774 m) s rozhlednou. Ač bez vyhlídkové věže, jeden z nejkrásnějších kruhových výhledů nabízí vrchol Klíč (760 m), následuje Hvozd (749 m) s torzem českého hostince a restauracemi na německé straně, kam se dá vyjet autem. Šesté místo drží Studenec (737 m) s další rozhlednou, za ním jsou Velký (736 m) a Malý Buk (713       m), 710 metrů vysoký pohraniční vrch Weberberg (711 m) a Bouřný (703 m).
 

8. Popova skála a rozhled do tří zemí

Zdálky vypadá Popova skála jako tajemná zřícenina hradu, ve skutečnosti ale jde o mohutnou pískovcovou skálu, na jejímž vrcholku je skalní vyhlídka. Nahoru vedou pohodlné schody, z vrcholku s nadmořskou výškou výšce 565 m se otvírají rozhledy do tří zemí najednou. Vidět je také několik vrcholků Lužických hor, symbol Libereckého kraje Ještěd a také rozsáhlé povrchové doly v sousedním Polsku. Z Hrádku nad Nisou vás až na vyhlídku dovedou značené trasy pro pěší, nejkratší cesta měří asi pět kilometrů.
 

9. Česká brána

Na Popovu skálu se dostanete také oklikou, když se vydáte z Loučné k rozcestí Cikánský kout a dál po stezce podél státních hranic mezi Českem a Německem údolím Bílého potoka. Cestu kličkující územím obou států lemuje řada pískovcových věží, mezi nimiž má zvláštní místo dvojice skal zvaná Česká brána. Stezka i hranice vede mezi nimi, v kamenech jsou vyryté novodobé hraniční znaky, letopočet 1831 a písmena Z, značící německou Žitavu.
 

10. Liščí kazatelna a další skalní útvary

Českou bránu využívají i horolezci, ale poměrně málo. Zajímavější jsou pro ně skály na německé straně hranice, Pytel mouky (Mehlsack), Výří skály (Uhustein) a Dianina stěna (Dianawand). Vystoupat můžete až na vyhlídku Liščí kazatelna (Fuchskanzel), která nabízí pěkný výhled na Žitavu i Hrádek nad Nisou. Mezi údolím Bílého potoka a silnicí Žitava–Lückendorf je rovněž zřícenina strážního hradu Karlsfried.
 

Na skok za hranice

• Jen kousek za hranicemi leží Žitava / Zittau, nejjižněji a nejvýchodněji položené saské město. Je plné historických památek, za vidění stojí především historické náměstí Markt s impozantní radnicí, sedmipatrová Solnice / Salzhaus a Řeznická bašta s věhlasnými květinovými hodinami. Když vystoupáte 266 schodů, můžete se rozhlédnout po okolí z věže kostela sv. Jana / Johannisturm.
• Největším pokladem města jsou postní plátna, Velké z roku 1472 (8,20 m x 6, 8 m, 90 scének ze Starého a Nového zákona, vystaveno v muzeu kostela Sv. Kříže) a Malé Žitavské postní plátno z roku 1573, vystavené v bývalém františkánském klášteře, nyní Kulturně-historickém muzeu města Žitavy / Kulturhistorisches Museum Franziskanerkloster.
• Velkým turistickým lákadlem pro české turisty jsou Žitavské úzkokolejky: vlaky tažené parními lokomotivami jezdí z Žitavy do lázeňských městeček Kurort Jonsdorf a Kurort Oybin. Železnice jezdí 365 dní denně podle jízdního řádu z nádraží v Žitavě přes Olbersdorf (nádraží Bertsdorf); z nádraží v Žitavě trvá jízda asi 50 minut, z nádraží Bertsdorf pouhých 15 minut.
• Na mohutné pískovcové stolové hoře nad lázeňským městečkem Kurort Oybin se tyčí romantická zřícenina hradu Ojvín / Oybin. Srdcem areálu je bývalý klášter s kostelem zčásti vytesaným do skály, který nechal vybudovat Karel IV. Prohlédnete si také původní klášterní hřbitov a muzeum, k posezení láká výletní restaurace ve švýcarském stylu a spousty romantických vyhlídek. Otevřeno je tu celý rok.