V posledních třiceti letech se
do přírody na Mělnicku vrací chráněné druhy živočichů, které byly v minulých stoletích vyhubeny. Týká se to nejen bobrů, ale i například
krkavce velkého, který na
Mělnicku zahnízdil poprvé po více jak stoleté pauze v roce 1986 a dnes již patří mezi běžné ptačí druhy. Stejně tak dnes již není vzácností pozorovat v okolí
soutoku Labe s Vltavou majestátného orla mořského.
Na území Česka byl
poslední bobr evropský uloven v 18. století, teď se k nám však vrací. Stálá populace bobrů se vyskytuje nejblíže na
Labi v okolí
Roudnice nad Labem,
Křenku a před nedávnem se bobři objevili
po 185 letech i na Vltavě v
Praze, kam se rozšířili z povodí
Berounky. Nejnovější stopy po sobě zanechali u
Mělníka. Zde jsou pobytové stopy bobrů zaznamenávány dosud nepravidelně, přesto
lze předpokládat, že se bobři na soutoku Labe s Vltavou v dohledné době
usadí nastálo. Bobři byli loveni pro hustou kožešinu a výměšky kožních žláz u kořene ocasu (tzv. bobrovina – castoreum) používané
v lékařství a voňavkářství, ale i pro
chutné maso, které se dříve řadilo k masu rybímu a bylo ho tedy možno jíst i v době půstu. V současné době je dle naší legislativy
zvláště chráněným druhem.
Intimní život největšího evropského hlodavce
Bobr je
významný krajinný architekt a inženýr, který dokáže modifikovat charakter vodního toku, měnit výšku vodní hladiny i spodní vody. Buduje si bobři hráze a hrady z větví, díky čemuž vznikají
nová jezírka, mokřady a zaplavené bobří louky. Nové prostředí pak osídlují ohrožené druhy rostlin, obojživelníků a ptáků. Bobr je největší evropský hlodavec,
může vážit až 35 kg.
Šupinatý ocas, který mu slouží jako veslo a kormidlo při plavání, využívá také k vydávání varovných signálů – hlasitým
úderem o hladinu varuje členy rodiny před nebezpečím. Živí se výlučně rostlinnou potravou – travou, větvemi, listy i kůrou, nepohrdne však ani řepou nebo kukuřicí. Preferuje mladé vrby a topoly, ale
dokáže pokácet i urostlé stromy s průměrem kmene až 70 cm. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut.
Bobři mající
trvalého partnera, což je u našich savců poměrně neobvyklé. Rodinná kolonie je tvořena rodičovským párem a různě starými mláďaty. Bobři se
rozmnožují jednou ročně, samici se po přibližně tři a půl měsíční březosti rodí nejčastěji 3–5 mláďat. Novorození bobříci mají
srst, vidí a brzy se naučí plavat. Mláďata s rodiči zůstávají zhruba do tří let, pak kolonii opouštějí a hledají si vlastní teritorium. Bobři jsou
relativně dlouhověcí, v přírodě se dožívají průměrně 10-12 let, nejstarší známý bobr v přírodě dosáhl stáří 20 let a v zajetí se dožil dokonce 50 let.
Vlci nejen na Kokořínsku
V lesích na severu
CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se
po více než 200 letech usadila natrvalo vlčí smečka. Ještě roku
2015 ji tvořilo sedm zvířat, loni v létě se ale rodina
rozrostla minimálně o čtyři nová vlčata. Je pravděpodobné, že některá z předloňských a loňských mláďat již smečku opustila a hledá si nové teritorium. V kraji pod
hradem Kokořínem mají vlci
dostatek kořisti, jako jsou divoká prasata, daňci, jeleni a srnci. Velkým přínosem vlka je tak podle ochránců přírody regulace těchto
v české krajině přemnožených zvířat, která poškozují lesní porosty.
Kromě Kokořínska byli vlci spatřeni také pod
Bezdězem, několik jedinců žije v
Krkonoších, kde byli spatřeni u
Erlebachovy boudy; v
Beskydech žijí tři vlci a
jedna smečka se natrvalo usadila na Broumovsku, kde minulé léto přivedla na svět minimálně dvě mláďata. Fotopast natočila úsměvné video, na kterém je vidět, jak si
vlčata hrají s nalezenou botou.