Na Mělnicko se vracejí bobři, vlci a další vzácná zvířata

V posledních třiceti letech se do přírody na Mělnicku vrací chráněné druhy živočichů, které byly v minulých stoletích vyhubeny. Týká se to nejen bobrů, ale i například krkavce velkého, který na Mělnicku zahnízdil poprvé po více jak stoleté pauze v roce 1986 a dnes již patří mezi běžné ptačí druhy. Stejně tak dnes již není vzácností pozorovat v okolí soutoku Labe s Vltavou majestátného orla mořského.
 
Na území Česka byl poslední bobr evropský uloven v 18. století, teď se k nám však vrací. Stálá populace bobrů se vyskytuje nejblíže na Labi v okolí Roudnice nad Labem, Křenku a před nedávnem se bobři objevili po 185 letech i na Vltavě v Praze, kam se rozšířili z povodí Berounky. Nejnovější stopy po sobě zanechali u Mělníka. Zde jsou pobytové stopy bobrů zaznamenávány dosud nepravidelně, přesto lze předpokládat, že se bobři na soutoku Labe s Vltavou v dohledné době usadí nastálo. Bobři byli loveni pro hustou kožešinu a výměšky kožních žláz u kořene ocasu (tzv. bobrovina – castoreum) používané v lékařství a voňavkářství, ale i pro chutné maso, které se dříve řadilo k masu rybímu a bylo ho tedy možno jíst i v době půstu. V současné době je dle naší legislativy zvláště chráněným druhem.
 

Intimní život největšího evropského hlodavce

Bobr je významný krajinný architekt a inženýr, který dokáže modifikovat charakter vodního toku, měnit výšku vodní hladiny i spodní vody. Buduje si bobři hráze a hrady z větví, díky čemuž vznikají nová jezírka, mokřady a zaplavené bobří louky. Nové prostředí pak osídlují ohrožené druhy rostlin, obojživelníků a ptáků. Bobr je největší evropský hlodavec, může vážit až 35 kg. Šupinatý ocas, který mu slouží jako veslo a kormidlo při plavání, využívá také k vydávání varovných signálů – hlasitým úderem o hladinu varuje členy rodiny před nebezpečím. Živí se výlučně rostlinnou potravou – travou, větvemi, listy i kůrou, nepohrdne však ani řepou nebo kukuřicí. Preferuje mladé vrby a topoly, ale dokáže pokácet i urostlé stromy s průměrem kmene až 70 cm. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut.

Bobři mající trvalého partnera, což je u našich savců poměrně neobvyklé. Rodinná kolonie je tvořena rodičovským párem a různě starými mláďaty. Bobři se rozmnožují jednou ročně, samici se po přibližně tři a půl měsíční březosti rodí nejčastěji 3–5 mláďat. Novorození bobříci mají srst, vidí a brzy se naučí plavat. Mláďata s rodiči zůstávají zhruba do tří let, pak kolonii opouštějí a hledají si vlastní teritorium. Bobři jsou relativně dlouhověcí, v přírodě se dožívají průměrně 10-12 let, nejstarší známý bobr v přírodě dosáhl stáří 20 let a v zajetí se dožil dokonce 50 let.
 

Vlci nejen na Kokořínsku

V lesích na severu CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se po více než 200 letech usadila natrvalo vlčí smečka. Ještě roku 2015 ji tvořilo sedm zvířat, loni v létě se ale rodina rozrostla minimálně o čtyři nová vlčata. Je pravděpodobné, že některá z předloňských a loňských mláďat již smečku opustila a hledá si nové teritorium. V kraji pod hradem Kokořínem mají vlci dostatek kořisti, jako jsou divoká prasata, daňci, jeleni a srnci. Velkým přínosem vlka je tak podle ochránců přírody regulace těchto v české krajině přemnožených zvířat, která poškozují lesní porosty.

Kromě Kokořínska byli vlci spatřeni také pod Bezdězem, několik jedinců žije v Krkonoších, kde byli spatřeni u Erlebachovy boudy; v Beskydech žijí tři vlci a jedna smečka se natrvalo usadila na Broumovsku, kde minulé léto přivedla na svět minimálně dvě mláďata. Fotopast natočila úsměvné video, na kterém je vidět, jak si vlčata hrají s nalezenou botou.