Na
Kudy z nudy dobře víme, že
k bezpečnému cestování patří mír, tolerance a laskavost – protože jen tam, kde se lidé navzájem respektují, se dobře putuje i dobře žije.
Tolerance nezačíná velkými činy, ale
malými gesty: ochotou naslouchat, pochopit a nechat druhého být sám sebou. Jak říkal
Voltaire,
tolerance je výsadou lidstva – způsobem, jak zacházet jeden s druhým jako se sobě rovným.
Tolerance má v Česku svou adresu: Toleranční kostel ve Velké Lhotě
Když se řekne
tolerance, vyplatí se na
Kudy z nudy udělat malou zastávku.
Toleranční kostel ve Velké Lhotě na
Valašsku je jedinečná
roubená stavba z roku 1783, vybudovaná po vydání
Tolerančního patentu císaře Josefa II. Patent umožnil
legální existenci nekatolických vyznání a přinesl první kroky ke svobodě, občanským právům a větší míře respektu ve společnosti.
Patent ukončil
dlouhé pronásledování nekatolíků a umožnil
vznik nových sborů a modliteben – byť skromných, bez věží a mimo hlavní ulice. Právě tahle malá historická revoluce připomíná, jak důležité je usilovat o respekt a porozumění i dnes.
Možná vám jméno
Velká Lhota připomíná i jiný příběh: působil tu
farář a spisovatel Jan Karafiát, autor Broučků. I to je knížka, kde se píše o odvaze, pokoře a vzájemné úctě. Spisovatele i jeho malé hrdiny připomíná
Stezka Jana Karafiáta s trasami pro menší i větší děti.
Když se svět zmenšuje, potřebujeme více porozumění
Určitě jste už slyšeli, že se
svět zmenšuje. Nesmysl, zeměkoule je pořád stejná, ale nikdy v historii jsme si nebyli tak blízko jako dnes.
Stačí pár hodin cesty z našeho
malého bezpečného Česka a ocitneme se na
druhém konci světa. Stačí pár kroků a potkáme lidi, kteří žijí jinak, mluví jinak nebo vyznávají jiné tradice. V malém propojeném světě jsou
odlišnosti vidět na první pohled — a právě proto je
tolerance tak důležitá.
Cestování má tu krásnou schopnost
„rozsvěcovat světlo“ v místech, kterých se někdy zbytečně bojíme. Jakmile člověka z jiné kultury skutečně poznáte, zjistíte, že je to jen další lidská bytost, která má radosti, starosti a sny velmi podobné těm našim.
Cestování učí dialogu: ochutnávat, poslouchat, objevovat
Když cestujeme, otevíráme se novým chutím, jazykům, zvykům a příběhům.
Poznávání neznámého je výborným lékem na strach z jinakosti. Každé takové setkání nás učí, že
rozmanitost není překážkou, ale obohacením.
Cestovní ruch je v tomto ohledu
malým velvyslancem míru: propojuje
kultury,
sbližuje lidi a připomíná, že
svět je mnohem přátelštější místo, než se někdy zdá.
Světový den kulturní rozmanitosti: inspirace pro výlety i nové zážitky
Dalším svátkem tolerance je
21. květen, Světový den kulturní rozmanitosti. Připomíná, že
kultura a umění otevírají dveře k novým perspektivám – a že
každý výlet může být malou lekcí porozumění. Stačí se vydat na
koncert, do
galerie, do
skanzenu, do
muzea nebo na
sousedský festival chutí a vůní.
Kulturní rozmanitost je bohatství, které máme na dosah. A právě
výlet za kulturním zážitkem může být někdy tou
nejmenší lekcí tolerance, jakou si dopřejete.
Méně spěchu, více laskavosti: kompas na cesty i do života
Tolerance nezačíná velkými činy, ale drobnými gesty: ochotou naslouchat, připustit jiný pohled a vidět svět očima někoho jiného.
Laskavost je zkrátka něco, co se hodí všude – a
cestování nám dává skvělou příležitost ho používat.
Pokaždé, když
otevřeme dveře do neznámé krajiny, kuchyně, kultury nebo příběhu, učíme se být
otevřenější a vnímavější.
Ať se tedy vydáte kamkoliv, blízko nebo daleko, vezměte si s sebou
jednoduchý kompas: méně spěchu, více laskavosti a spoustu tolerance – k místům, k sobě i k lidem kolem sebe.