Krkonošský národní park si připomíná Mezinárodní den biologické rozmanitosti

Krkonošská příroda, podobně jako příroda dalších českých národních parků, chráněných krajinných oblastí, ale také lokalit evropské soustavy NATURA 2000, je takovou oázou rostlinných i živočišných druhů. V Krkonoších má svůj domov přinejmenším 15 000 druhů bezobratlých, z toho například na 1 000 druhů motýlů (denních i nočních), 1 300 druhů brouků, 74 druhů měkkýšů, 428 druhů pavouků či 20 druhů vážek. Žije zde přes 320 druhů obratlovců, z čehož je 1 zástupce kruhoústých (mihule potoční), 5 původních druhů ryb, 10 druhů obojživelníků, 6 druhů plazů, 278 druhů hnízdících nebo protahujících ptáků a minimálně 60 druhů savců.

I mezi krkonošskými živočichy jsou příklady nedávných návratů – vlk obecný, vydra říční, datlík tříprstý, snad i rys ostrovid. Ale také kandidáti na místní vyhynutí tetřívek obecný či slavík modráček tundrový. Jsou tu druhy, svědčící o poslední době ledové, tzv. glaciální relikty (huňatec žlutopásný či hraboš mokřadní) i endemické (vřetenovka krkonošská).
 
V Krkonoších roste na 1 200 druhů cévnatých rostlin. I mezi nimi jsou endemické druhy (které nerostou nikde jinde na světě), jako zvonek český, jeřáb sudetský, bedrník obecný skalní, lomikámen pižmový čedičový a další, stejně jako glaciální relikty (všivec krkonošský, ostružiník moruška, lomikámen sněžný, vrba laponská, či rašeliník Lindbergův). Poslední výzkumy ukazují, že počet krkonošských druhů hub by mohl dosahovat až 2 000, roste tu 550 druhů mechů a přinejmenším 350 druhů lišejníků.
 

Nejpestřejší chráněné území v Čechách

Tato čísla znějí monumentálně – a vlastně docela monumentální jsou. A to nejsou Krkonoše ve skutečnosti nejpestřejším českým chráněným územím, co do počtu druhů, ve srovnání třeba s NP Podyjí nebo CHKO Bílé Karpaty. Nutnost ochrany přírody chráněných území je snad naprosté většině lidí zřejmá, nicméně sama o sobě nestačí. Národní parky zaujímají pouze 1,5 % území Česka, na dalších 14,4 % pak leží chráněné krajinné oblasti. Další cca 3 % státu tvoří maloplošná chráněná území a lokality NATURA 2000. Pro zachování biodiverzity je bezpodmínečně nutné nezapomínat ani na ochranu živočichů a rostlin v tzv. volné krajině, tedy mimo chráněná území, a zohlednit ji v zemědělské praxi i dotacích, při stavbě infrastruktury i při rozvoji obcí.
 
Neobejdeme se ani bez obnovy částí naší země, které jsme v minulosti přírodě vzali. V Krkonoších se navrací přírodě zpět třeba některé dnes již nepotřebné dřevařské cesty, ochranáři a biologové pomáhají aktivními zásahy k rychlejšímu přechodu pozměněných lesů do přírodě bližšího stavu, vrací zpátky vodu do kdysi podmáčených a rašelinných smrčin i na v minulosti odvodněná vrchoviště (horská rašeliniště).