Letní obloha je doslova pastvou pro oči. Milovníkům vesmírného pozorování nabízí zajímavé úkazy jak na samém sklonku července, tak během srpna. Například pro pozorování
Mléčné dráhy jsou vhodné
dny na přelomu července a srpna. Za jasných nocí se nabízí velká pravděpodobnost zřetelně zahlédnout stříbřitý pás Mléčné dráhy. Ke sledování hvězdné oblohy v průběhu srpna láká také jasná
planeta Saturn. Pokud ji budete pozorovat hvězdářským dalekohledem, spatříte i její prstence. Čekají nás také dva
úplňky: červencový – někdy také nazývaný "
Bouřkový" nastane
10. 7. a
9. 8. se ukáže na nebi
Jeseteří úplněk.
V polovině letních prázdnin ozdobí
ranní oblohu trojice nápadných, bez dalekohledu snadno pozorovatelných planet:
Saturn v souhvězdí Vodnáře,
Mars a
Jupiter v Býkovi, kde najdeme i
hvězdokupy Plejády a
Hyády.
Každých patnáct let největší měsíc Saturnu
Titan opakovaně
přechází přes disk planety a vrhá na něj svůj tmavý stín. Série těchto událostí právě probíhá a budou pokračovat každých 16 dní až do října. Bohužel pro pozorovatele z Evropy ve velmi nepříznivé době. Neptun se skrývá v pozadí Saturnu, jen 1° od něj, takže se obě tělesa vejdou do jednoho zorného pole slaběji zvětšujícího dalekohledu. Venuše, zářící jasností –4,2 mag, se před východem Slunce nachází nad severovýchodním obzorem. Uran je rovněž na ranní obloze nedaleko Plejád. V pondělí
21. 7. ráno budeme moci před východem Slunce sledovat
uskupení Venuše, Měsíce, Aldebaranu a Plejád.
Každoroční podívanou jsou
Perseidy, neboli
slzy svatého Vavřince. Nejoblíbenější meteorický roj bude letos opět rušit úplněk, a to v době jejich maxima.
Maximum roje vychází na noc ze
12. na 13. srpna. Maximum slibuje 110 meteorů roje
Perseid za hodinu. Nejvíce meteorů máme šanci zahlédnout za rozbřesku okolo 4. hodiny ranní. Zvýšený počet padajících hvězd ale určitě uvidíte
kteroukoli noc od 10. do 15. srpna (meteory roje Perseid jsou vidět očima, dalekohled není třeba). Meteorický roj
Perseid je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna 2024. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258.
Světlo zvířetníku nad obzorem
V
druhé polovině srpna se těšte na zajímavý astronomický jev, tzv.
světlo zvířetníku. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o
prach v okolí Slunce soustředěný do
rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku. Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí. A jak zvířetníkové světlo poznáte? Když zapadne Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze
nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít
mlhavý kužel neostré záře.
Barevné hvězdy letního nebe
Žlutooranžovou hvězdou letního nebe je
Arktur, nejjasnější hvězda v souhvězdí Pastýře. Najdete ji jednoduše tak, že si
prodloužíte oj Velkého vozu do oblouku, na jehož konci zmíněná hvězda leží. Je 30krát větší než Slunce, ale chladnější. Jeho povrch má oproti slunečnímu teplotu o 2 tisíce stupňů nižší. Vedle tohoto souhvězdí je souhvězdí Severní koruny,
oblouček hvězd s nejjasnější hvězdou
Gemmou. Jméno v překladu znamená Drahokam.
Oranžová hvězda Antares představuje srdce ze souhvězdí Štíra, které nebývá ale příliš viditelné (vystupuje u nás jen velmi málo nad obzor).
Souhvězdí Herkula představuje svalnatého hrdinu, pod jehož pravým ramenem se nachází
kulová hvězdokupa M13, která je
nejjasnější na severní obloze. Kulové hvězdokupy – kulové útvary plné hvězd – patří k nejstarším skupinám hvězd v galaxii.