Vlčnovská Jízda králů je nejpopulárnější a má za sebou minimálně
dvousetletou tradici. Jezdí z horního konce vsi směrem na dolní konec.
Samotná
Jízda králů se sice pojede v neděli, už v sobotu se ale v obci chystá nabitý program. V
památkové usedlosti čp. 65 se například mohou přijít lidé podívat na
výrobu růžiček, které zdobí koně královské družiny, nebo na práci kováře. Dále budou probíhat
komentované prohlídky Rolnického domu č.p. 57 a připravena je i taneční soutěž
Verbíři z Uherskohradišťska XVIII. regionální kolo soutěže tanečníků
verbuňku. Vyhlášené
Vlčnovské búdy budou od večera do bílého rána hostit
cimbálové muziky. Díky své pestrobarevnosti a tradici je
Jízda králů Vlčnov svátkem folkloru pro obdivovatele lidového umění z celého světa. Slavnost každoročně přiláká tisíce návštěvníků a mnoho z nich se vrací pravidelně. Jedinečná je také tím, že
chlapci na koni jedou v královské družině pouze jednou za život.
Historie Jízdy králů ve Vlčnově
Počátky
Jízdy králů ve Vlčnově sahají tak
hluboko do
historie, že lidé hledající její vysvětlení se často obraceli k mýtům a pověstem. Asi nejrozšířenější je pověst o uherském
králi Matyáši Korvínovi. Ten prchal v přestrojení v ženském kroji po prohrané bitvě u Bílovic do Uher. Měl tvář přikrytou pentlemi, aby ho
nikdo nepoznal, a růži v ústech, aby mlčel.
Odborníci se kloní k názoru, že jízdy představovaly prastarý
dospělostní obřad, jímž se mládenci zařadili do řad bojovníků, tedy dospělých. Průvod tvoří skupina jezdců tzv. „
legrútů“, v dnešní době jsou to mladíci, kteří v daném roce dosáhnou osmnácti let. V jejich středu jede
na bělouši král oblečený ve starodávném ženském kroji a má v ústech růži na znamení mlčenlivosti. Jízda králů ve
Vlčnově se během staletí téměř
nezměnila. Dnes se pravidelně koná o posledním květnovém víkendu. Jízda králů je na seznamu nehmotného kulturního dědictví
UNESCO.
Jízda krále a jeho družiny ve Vlčnově dnes
Hlavní částí slavností je nedělní Jízda králů. Jedná se o
průvod s jezdci s králem, který jede na bílém koni a má na sobě
dívčí kroj a růži v ústech jako znak jeho mlčení. Po stranách krále jedou dva pobočníci s šavlemí, kteří krále ochraňují. Jezdci zpívají
vtipné verše, kdy chválí krále nebo žádají o dary pro krále.
Tradice je spojená s iniciací. V průvodu jedou mladí osmnáctiletí muži, kteří by v minulosti měli nastoupit na vojnu – tzv. legrúti. Musí obstát v jízdě na koni a všem ukázat, že
už nejsou malí kluci. Od přihlížejících vybírají
legrúti dary pro samotného krále, což je mladý chlapec z místní rodiny. Vše je doprovázeno
lidovou hudbou, zpěvem, tanečními zábavami a samozřejmě výborným jídlem a vínem. Dobrá
domácí slivovička taky nechybí.