Čtyři komíny, tři krby a dvě domácí strašidla na Humprechtu
Znám já jeden krásný zámek nedaleko
Jičína, zpívá se ve známé písničce. Je prý o
Humprechtu, který patří k našim
nejkurióznějším zámkům. Vypráví se o něm leccos: například že tu žije
strašidlo Krbník. Kdo se dokáže dobře dívat, spočítá na střeše zámku
čtyři komíny, ale v jeho interiérech najde
jen tři krby. Buď je tedy jeden komín
Humprechtu nefunkční (a nebydlí v něm nikdo jiný než
Krbník) anebo se někde na zámku skrývá tajná místnost s krbem. Podle průvodců samozřejmě existuje, žije v ní
hnědá zámecká paní a občas sem přiletí na návštěvu a posezení nad pravou tureckou kávou Ruprecht z Kulíkova.
Jinak hnědé paní prý patří hlavní zásluhy za záchranu zámku v roce 1913, když se nad
Humprechtem jednoho horkého letního dne objevil kouř. Lidé z okolí se vylekali a k zámku se sjeli
hasiči z širokého okolí, ale ohnisko
požáru nikdo nenašel. Kouř totiž způsobili
mravenci: jejich rojení vypadalo, jako by
Humprech hořel. Přijeďte se na jeden z nejhezčích zámků
Českého ráje podívat! V současné době ještě stále prochází náročnou
rekonstrukcí, ale některé interiéry a
některá zákoutí jsou již otevřena. Prohlídka nově zrekonstruovaných místností prochází nyní sice
pouze přízemím, ale těšit se můžete na černou kuchyni, hodovní síň, knihovny a další místnosti, délka prohlídky je asi 25 minut. Vystoupat se dá také na
zámecký ochoz ve 2. patře zámku, který objedete ve výšce 13 metrů! Z ochozu uvidíte všechny dominanty
Českého ráje a v když bude dobrá viditelnost spatříte také
Krkonoše,
Ještěd,
Luž,
Ralsko,
Bezděz a
Mladou Boleslav.
Černínský komín v Chudenicích
Pro
Černíny měly komíny zvláštní kouzlo a nebylo radno si z nich utahovat. Své o tom ví v
Chudenicích a vy se to dozvíte při prohlídce
Starého Czerninského zámku. Jeho předchůdkyní bývala
gotická tvrz s černou kuchyní, v níž se zrodilo rodové jméno Černínů. Kdysi prý kraj plenilo bavorské vojsko a zachránili se jen ti, kteří utekli do okolních lesů. Masakr přežilo jen
malé miminko, dědic pána tvrze, kterého chůva na poslední chvíli
ukryla v komíně černé kuchyně. „Aj, chuděnec! A jak jest černý! Kéž Bůh by nám tebe ráčil zachovat a ty bys opět naším pánem byl!“ pravil údajně některý z věrných služebníků poté, co vytáhl umouněné mimino z komína. A stejně jako z nemluvněte vyrostl mladý muž, postupem času se z černého stal Černín a z chuděnce
Chudenice.
Zpívající komíny v Kuníně
Na
barokním zámku v
Kuníně, který leží několik kilometrů od
Nového Jičína, kdysi hraběnka
Marie Walburga z Waldburg-Zeilu zřídila vzdělávací institut pro děti svých poddaných. Studoval tu také
František Palacký, rodák z nedalekých
Hodslavic. Když se před časem na
zámek vrátil dlouhé roky ztracený hraběnčin portrét, svou paní zpátky na zámku přivítali
komínoví duchové: nejpodivuhodnější komínové systémy v celé střední Evropě se prý rozezvučely jako varhany. Jistě, je to jen zajímavý příběh, ale pravda je, že kunínské komíny
patří k
unikátům barokní architektury a že když se do nich opře vítr, vydávají prý tóny jako
varhanní píšťaly.
O markýze, Aiolových harfách a Čapkově strašidlu
Barokní kavalír Humprecht Jan Czernin z Chudenic prý nechal zámek Humprecht postavit jako dárek k svátku pro krásnou italskou markýzu Dianu Hippoliti da Gazoldo. Proto se prý stavělo rychle a do roka byl Humprecht pod střechou. Není to tak docela pravda, italský architekt Carlo Lurago sice odvedl většinu práce skutečně v krátkém čase, a to v letech 1666–1668, ale markýza svůj dárek patrně nikdy neviděla. V době stavby se totiž s Černínem rozešla a zbytek života strávila v Itálii.- Podobné zvuky jako v Kuníně se linou i hradem Bítov na Znojemsku. Tady nemají podivné zvuky na svědomí komíny, ale větrné korouhve, takzvané Aiolovy harfy. Na střeše paláce jich napočítáte celkem osm.
- Nejvíce komínů na jednom místě neuvidíte u nás, ale na zámku Chambord na francouzské Loiře. Pyšní se 365 komíny, kdy každý je jiný: zdobí je vyřezávané štíty, věnce, sloupy, zvířata a víly. Zámek nebyl nikdy úplně dokončen, najdete v něm 440 pokojů a 84 schodišť.
O strašidlech v komíně věděl své i spisovatel Karel Čapek. V jednom ze sloupků pro Lidové noviny napsal: „…Říkám vám, že někdo nebo něco o půlnoci chodí na půdě; nemám ponětí, co tam hledá, ale za chvíli toho nechá a těžce funě se prodírá komínem a zkouší mřížky u všech kamen. Když jimi chvilku drnčel, hraje si v koupelně s vodovodem a vypouští z něho duchovou vodu; duchová voda, jak známo, nezurčí ani nepleská, nýbrž jaksi suše chrčí a syčí. Načež dotyčné strašidlo se pokouší otevříti knihovnu, jež varovně zapraská; zavadí o to či ono, ťuká prsty do oken a haraší žaluziemi; zdá se, že se nesmírně nudí…“