Znám já jeden krásný zámek nedaleko
Jičína, zpívá se ve známé písničce. Je prý o
Humprechtu, který patří k našim
nejkurióznějším zámkům. Vypráví se o něm leccos: například že tu žije
strašidlo Krbník.
Čtyři komíny, tři krby a dvě domácí strašidla
Je to jasné: kdo se dokáže dobře dívat, spočítá na střeše zámku
čtyři komíny, ale v jeho interiérech najde
jen tři krby. Buď je tedy jeden komín
Humprechtu nefunkční (a nebydlí v něm nikdo jiný než
Krbník) anebo se někde na zámku skrývá tajná místnost s krbem. Podle průvodců samozřejmě existuje, žije v ní
hnědá zámecká paní a občas sem přiletí na návštěvu a posezení nad pravou tureckou kávou Ruprecht z Kulíkova.
Jinak hnědé paní prý patří hlavní zásluhy za záchranu zámku v roce 1913, když se nad Humprechtem jednoho horkého letního dne objevil kouř. Lidé z okolí se vylekali a k zámku se sjeli
hasiči z širokého okolí, ale ohnisko
požáru nikdo nenašel. Kouř totiž způsobili mravenci: jejich rojení vypadalo, jako by Humprecht hořel. Přijeďte se na jeden z nejhezčích zámků
Českého ráje podívat, v sezoně je tu otevřeno každý den kromě pondělí.
Černínský komín v Chudenicích
Pro
Černíny měly komíny zvláštní kouzlo a nebylo radno si z nich utahovat. Své o tom ví v
Chudenicích a vy se to dozvíte při prohlídce
Starého Czerninského zámku. Jeho předchůdkyní bývala
gotická tvrz s černou kuchyní, v níž se zrodilo rodové jméno Černínů. Kdysi prý kraj plenilo bavorské vojsko a zachránili se jen ti, kteří utekli do okolních lesů. Masakr přežilo jen malé miminko, dědic pána tvrze, kterého chůva na poslední chvíli ukryla v komíně černé kuchyně. „Aj, chuděnec! A jak jest černý! Kéž Bůh by nám tebe ráčil zachovat a ty bys opět naším pánem byl!“ pravil údajně některý z věrných služebníků poté, co vytáhl umouněné mimino z komína. A stejně jako z nemluvněte vyrostl mladý muž, postupem času se z černého stal Černín a z chuděnce Chudenice. Mimochodem, na prohlídky se sem můžete vypravit každý den kromě pondělí.
Zpívající komíny v Kuníně
Na
barokním zámku v
Kuníně, který leží několik kilometrů od
Nového Jičína, kdysi hraběnka
Marie Walburga z Waldburg-Zeilu zřídila vzdělávací institut pro děti svých poddaných. Studoval tu také
František Palacký, rodák z nedalekých Hodslavic. Když se před časem na zámek vrátil dlouhé roky ztracený hraběnčin portrét, svou paní zpátky na zámku přivítali
komínoví duchové: nejpodivuhodnější komínové systémy v celé střední Evropě se prý rozezvučely jako varhany. Jistě, je to jen zajímavý příběh, ale pravda je, že kunínské komíny patří k
unikátům barokní architektury a že když se do nich opře vítr, vydávají prý tóny jako varhanní píšťaly.
O markýze, blesku a dalších komínech
Barokní kavalír Humprecht Jan Czernin z Chudenic prý nechal zámek Humprecht postavit jako dárek k svátku pro svou ženu, krásnou italskou markýzu Dianu Hippoliti da Gazoldo. Proto se prý stavělo rychle a do roka byl Humprecht pod střechou. Není to tak docela pravda, italský architekt Carlo Lurago sice odvedl většinu práce skutečně v krátkém čase, a to v letech 1666–1668, ale markýza svůj dárek patrně nikdy neviděla. V době stavby se totiž s Černínem rozešla a zbytek života strávila v Itálii.- Štěstí neměl ani zámek, už o deset let později vyhořel a na kopec nad Sobotkou se museli vrátit zedníci. Během dalších dvou let sídlo opravili a dokonce zvýšili o jedno poschodí. Od roku 1680 se tak Humprecht téměř nezměnil.
- Podobné zvuky jako v Kuníně se linou i hradem Bítov na Znojemsku. Tady nemají podivné zvuky na svědomí komíny, ale větrné korouhve, takzvané Aiolovy harfy. Na střeše paláce jich napočítáte celkem osm.
- Nejvíce komínů na jednom místě neuvidíte u nás, ale na zámku Chambord na francouzské Loiře. Pyšní se 365 komíny, kdy každý je jiný: zdobí je vyřezávané štíty, věnce, sloupy, zvířata a víly. Zámek nebyl nikdy úplně dokončen, najdete v něm 440 pokojů a 84 schodišť.
- O strašidlech v komíně věděl své i spisovatel Karel Čapek. V jednom ze sloupků pro Lidové noviny napsal: „…Říkám vám, že někdo nebo něco o půlnoci chodí na půdě; nemám ponětí, co tam hledá, ale za chvíli toho nechá a těžce funě se prodírá komínem a zkouší mřížky u všech kamen. Když jimi chvilku drnčel, hraje si v koupelně s vodovodem a vypouští z něho duchovou vodu; duchová voda, jak známo, nezurčí ani nepleská, nýbrž jaksi suše chrčí a syčí. Načež dotyčné strašidlo se pokouší otevříti knihovnu, jež varovně zapraská; zavadí o to či ono, ťuká prsty do oken a haraší žaluziemi; zdá se, že se nesmírně nudí…“