Kam se vypravit na nejkrásnější zimní procházky?

Ledová výzdoba Jeskyně víl

Jeskyně víl v Kyjovském údolí nedaleko Krásné Lípy představuje pískovcový skalní převis a podzemní prostory, kde každoročně v zimě vzniká unikátní ledová výzdoba. Ze stropu a ze dna jeskyně vyrůstají ledové rampouchy různých velikostí, objevují se i tzv. ledové záclony a mnohé další útvary. Jeskyně víl se nachází ve stráni na pravém břehu řeky Křinice v národním parku České Švýcarsko, přibližně 2 km od Kyjova. Jeskyně víl je pro návštěvníky celoročně volně přístupná a v zimě nabízí atraktivní podívanou. Z vnějšku se nám bude zdát skalní převis nenápadný, až teprve když sestoupáte několik schůdků po nízkém žebříku dolů, upoutá vás "jeskyňka" svojí velikostí. Na délku může mít přes 20 m a od vstupu hluboký asi 10 m. V nejvyšším místě se dospělý člověk postaví a do těch nejnižších míst se už musí doplazit.
 

Na rozhlednu Velká Deštná v Orlických horách

Velká Deštná je plochým hřbetem cca 3 km východně od Deštného v Orlických horách a zároveň je nejvyšší horou Orlických hor (1115 m n.m.). Rozhledna byla podle ankety Klubu přátel rozhleden vyhodnocena jako nejkrásnější rozhlednou minulého roku. Návštěvníkům poskytuje dechberoucí výhled na Rychnovsko, polské Stolové a Bystřické hory, Králický Sněžník, Krkonoše a Ještěd. Jak samotný název hory napovídá, zásadním klimatickým jevem, který se zde hojně vyskytuje, je déšť. Druhou zásadní veličinou, která neodmyslitelně patří k místním podmínkám, je vítr. Déšť unášený větrem se proto stal hlavním vizuálním a výtvarně-estetickým motivem návrhu rozhledny, která byla na vrcholu hory postavena roku 2019. Proudy deště byly transformovány do tyčových prvků konstrukce rozhledny. Vrcholová plošina je zcela otevřená, bez jakýchkoliv překážek, které by narušily výjimečný panoramatický výhled.
 

Mumlavský vodopád u Harrachova

Dravá řeka Mumlava vytváří poblíž Harrachova, v Mumlavském dole, vodopád tvořený stupňovitými žulovými bloky. Asi 10 m vysoký skalní stupeň v žulovém řečišti se nachází nedaleko centra města, v západní části Mumlavského dolu. Zajímavostí jsou obří hrnce a kotle, zavné čertova oka, které dravý proud Mumlavy vymlel v žulových stupních. Po většinu roku voda padá bystře z 10metrové výšky dolů, ale jakmile přijde zima, mráz promění vodu v led a vykouzlí tak mohutný ledopád, originální dílo přírody. Při sestupu od Mumlavské boudy si dejte při náledí pozor, velmi snadno tu lze upadnout.
 

Barevné brtnické ledopády

Mezi Mikulášovicemi a Vlčí horou nedaleko obce Brtníky leží brtnické ledopády – útvary které už za první republiky jezdili obdivovat na saních bohatí Němci. Ledopády nevznikají tradičně, jako zmrzlé vodopády, ale tvoří je voda z tajícího sněhu. Obyčejně se voda do pískovcových skal vsákne, jako třeba ve skalních městech Českého ráje, nebo v Adršpašsko-teplických skalách, zde ale stéká po hraně skal, kde tvoří obrovské rampouchy. Ledopády nemusí narůst každý rok, důležitá je totiž souhra mrazu a tání sněhu – mráz nesmí přijít najednou, ale postupně, aby vždy část sněhu stihla odtát a zásobit ledopád vodou. Když voda stéká ze skal, splavuje zeminu, železité a křemičité písky a tím ledopády nádherně zbarvuje od žlutých tónů přes zelenou do hnědé a dokonce i černé barvy.
 

Na vrch Boreč nejlépe v mrazech

Z vrcholu kopce Boreč stoupá i v krutých mrazech teplá pára. Teplotní rozdíl mezi unikajícím vzduchem a okolím bývá až 16 stupňů, takže se poblíž puklin s unikajícím vzduchem neudrží sníh. Teplé mikroklima vyhovuje teplomilným rostlinám které nesnášejí teploty pod nulou. Záhadu, k čemu vlastně uvnitř kopce dochází, vysvětlil roku 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí – Boreč je vlastně dutá hora, protkaná složitým puklinovým labyrintem. V zimě ve své spodní části nasává studený vzduch, který stoupá vzhůru, cestou se ohřívá a nahoře se vyfukuje s teplotou 9 až 10°C. A v létě naopak – studený vzduch proudí dolů.
 

Do labyrintu hruboskalského skalního města

Hruboskalsko patří mezi nejznámější skalní města a je charakteristické impozantními věžemi dosahujícími výšky až 55 metrů a strmými kaňony. Po hřebenové cestě vede červeně značená Zlatá stezka Českého ráje s řadou vyhlídkových míst, jako je vyhlídka Na Kapelu, vyhlídka U Lvíčka, rozhledna Hlavatice. Pod Mariánskou vyhlídkou, která leží při žlutě značené turistické trase, se nachází symbolický hřbitov zahynulých horolezců. Pěší okruh ze Sedmihorek Myší dírou k zámku Hrubá Skála a dále Zlatou stezkou Českého ráje k hradu Valdštejnu se skvělými vyhlídkami na skalní skupiny Kapelník, Maják a Dračí skály a zpět do Sedmihorek představuje klasiku české turistiky. Milují ho celé generace turistů. Ve skalách se neplatí žádné poplatky, zmíněný okruh lze zvládnout za 3 hodiny.
 

Ledová výzdoba Petrovy skály

Nízký Jeseník ideálním místem hlavně pro nenáročné tuláky, kteří ocení klid a krásnou přírodu. V zimním období se můžete vypravit k proslulé Petrově skále, známou svou každoroční ledovou výzdobou. Petrova skála vznikla po těžbě galenitu, jedná se o prostornou jeskyni s rozměry 10 x 11 m a výškou 5 m. V jeskyni se za příznivých podmínek tvoří ledové sloupy, stalaktity (rostoucí od země) nejrůznějších tvarů. Stalaktity se tvoří táním sněhu nad slují a prosakováním vody prasklinami v břidlici. K jeskyni se dostanete pěšky z obce Spálov po neznačené cestě, nebo autem z Oder přes Jakubčovice nad Odrou a pak silnicí 411 směrem na Potštát.
 

Do Pulčínských skal nejen za barevnými ledopády

Na úbočí vrcholu Hradisko (773 m) nad valašskou obcí Pulčín leží ojedinělé skalní městečko Pulčínské skály. Jedná se o největší pískovcové skalní město v moravských Karpatech. Oblast byla v roce 1989 vyhlášena národní přírodní rezervací. V zimě se zde tvoří nádherné barevné ledopády. Skalní labyrint tvoří obrovské balvany, které místy tvoří řady a stěny. Jejich výška je i 20 m a délka až 250 m. Nejznámějšími částmi skalního města jsou skály Zámčisko, Pět kostelů a Izby. Ve středověku stával na vrcholu skal hrad Pulčiny, dnes jej připomínají pouze schody vytesané do skály.

Romantická Židova strouha

Kaňonovité údolí potoka s názvem Židova strouha nedaleko Bechyně patří k nejromantičtějším místům v Čechách. Při ústí do Lužnice lemují Židovu strouhu mohutné skalní masivy. Své jméno získal kaňon po Židech, kteří se v nepřístupných stráních schovávali, když byli vypovězeni z Čech za vlády českého krále Vratislava II. Pod Bechyní vytváří potok Židova strouha romantický kaňon s rozeklanými skalami a jeskyněmi a vlévá se do Lužnice. Právě jeho poslední úsek je nejkrásnější a má neopakovatelnou atmosféru. Vede jím žlutá turistická značka, která od soutoku pokračuje dál, až do Bechyně.