Železniční
trať Tábor – Bechyně je nejstarší meziměstskou elektrickou dráhou nejen u nás, ale i ve střední Evropě.
Provoz zahájila 21. června roku
1903 a
jezdí dodnes.
Na dráze pro bíhají po celé léto
víkendové nostalgické jízdy. Na vybraných pravidelných spojích jezdí každou sobotu
historická souprava s Bobinkou (směr Tábor – Bechyně s odjezdem z
Tábora v 9:35 a 13:35 hod. a směr Bechyně – Tábor s odjezdem z
Bechyně v 11:25 a 15:26 hod. Jízdné je účtováno dle běžného tarifu ČD,
jízdní kola se v těchto vlacích nepřepravují. O prázdninových sobotách pojedou po stejné trati také dva páry zvláštních vlaků, na které bude nasazen Křižíkův elektromotorový vůz zvaný
Elinka (M 400.001).
Jednosměrné jízdné ve zvláštních historických elektrických vlacích stojí ve 2. třídě
200 Kč, pro děti od 6 do 15 let 100 Kč, v 1. třídě 250 Kč, pro děti od 6 do 15 let 200 Kč. Jízdenky se budou prodávat ve všech pokladnách ČD a v e-shopu ČD.
Remíza v Bechyni s modelovým kolejištěm Českých drah v provedení Pavla Kohoutka bude otevřena v tyto dny: 6., 13., 20. a 27. července a 10., 17. a 31. srpna 2024. Otvírací doba remízy je 9:00 – 15:30 hodin, vstupné stojí 30 Kč.
Bechyňská železnice Františka Křižíka
Na sklonku 19. století padl verdikt zřídit mezi
Táborem a
Bechyní železniční dráhu. Zásluhou „českého Edisona“,
Františka Křižíka, byla tehdy prosazena její elektrifikace. O pár let později, v roce 1903, tak mohla zahájit svůj provoz vůbec
první elektrifikovaná dráha na území celého Rakouska-Uherska.
Nenechte se mýlit, tímto prvenstvím tu technické zajímavosti nekončí. Již na začátku trati v
Táboře bylo při budování nejdříve potřeba
přemostit řeku a vznikla zde také
elektrárna, která
dráhu zásobovala proudem. O tom, že Křižíkova elektrická dráha byla opravdu výjimečná, svědčí i fakt, že jí byly povoleny úlevy. A tak tu zatáčky mohou mít menší poloměr a trať vede terénem se
sklonem až 35 promile.
A ještě jedna perlička na vás čeká v
Bechyni. Sem byla dráha prodloužena až o něco později, v roce 1928, a to díky mostu s poetickým názvem
Duha.
Z technického hlediska se dala
Bechyňka přirovnat k malému zázraku.
Železniční vagóny byly osvětlené, vytápěné, vybavené přenosnými telefony a bleskosvody na střechách. Na svoje dílo mohl být
František Křižík právem pyšný a jistě také byl, když řekl: „Výstavbou bechyňské dráhy chtěl jsem dokázat, že český člověk umí tolik, co jiní a někdy i mnohem více“.