Úvod > Aktuality > Jak žil věžník se svou rodinou představí nová expozice ve Svatomikulášské městské zvonici
Jak žil věžník se svou rodinou představí nová expozice ve Svatomikulášské městské zvonici
"> "> ">
Památky

Jak žil věžník se svou rodinou představí nová expozice ve Svatomikulášské městské zvonici

  • Vydáno10. prosince 2015
Muzeum hlavního města Prahy otevřelo první etapu stálé expozice „Custos Turris / Strážce města“ ve Svatomikulášské městské zvonici. Návštěvníci se v ní dozvědí, jak vypadal skromný byt obecního zaměstnance, který se na zvonici skutečně dochoval.
Důležitou součástí středověkých a raně novověkých měst byly obecní zvonice, tedy objekty, z nichž se na města dohlíželo především kvůli častým požárům. Muzeum hlavního města připravilo k tomuto tématu expozici ve Svatomikulášské městské zvonici, dříve obecní zvonici Menšího Města pražského – Malé Strany.

 
Byt věžníka v Svatomikulášské městské zvonici představuje úsporně řešené bydlení, kde obecní zaměstnanec žil po dobu služby často i s celou rodinou. Byt je ukázkou standardu života nižších vrstev v metropoli druhé poloviny 18. století.
 

Vžijte se do role obecního zaměstnance

Světnice, tedy obytná místnost, sloužila jak k odpočinku, tak k stravování a práci. Postel se nachází ve vysekaném výklenku vedle kamen, které z tohoto důvodu postrádají obvodovou lavici. Spací kout doplňuje „ochranný“ křížek na zdi. Jídelně-pracovní kout se skládá z dřevěné lavice, stolu a jedné židle, jediným úložným prostorem pro obecního zaměstnance a jeho celou rodinu je malá rohová skříňka. Na stole je nutné osvětlení v podobě keramické olejové lampy (kahanu). Na zemi vedle je pak truhla pro uložení knih, šatstva a jiných osobních předmětů. Protože je zamykatelná, může obsahovat i cennosti. Vše doplňují jednoduché nástěnné hodiny se závažím.

Černá kuchyně byl standardní prostor pro vaření a topení ve všech typech obytných staveb druhé poloviny 18. století. Skládal se z jednoduchého dymníku, kudy odcházel kouř (klenba s dřevěným překladem zvaným mandrholec), vařící podesty a přikládacího a dymného otvoru kamen. K základní výbavě patřilo zpracované dřevo, několik kusů nádobí na vaření, nádoba na vodu, nářadí na obsluhu topenišť a osvětlení.

Příprava pokrmů se odehrávala jak na vařící podestě, tak i v kachlových kamnech obsluhovaných z kuchyně. V kamnech se dalo péci v keramickém pekáči, který byl posazen na železnou kostru s nožičkami, aby se pod něj mohly pohrabáčem nahrnout žhavé uhlíky. Naproti tomu vaření probíhalo na vyzděné podestě, kam se železnou kovanou lopatkou nasypal žhavý popel z kamen pod keramický hrnec s rukojetí a třemi nožičkami. Vařící podesta zároveň sloužila také jako odkládací plocha pro část nádob a nářadí. Mohl na ní stát i dřevěný stojánek s osvětlovací loučí, nebo dražší varianta ‒ olejová lampa. Vše doplňoval velký keramický hrnec (např. na nakládání zelí), jednoduchá dřevěná stolička a souprava na rozdělání ohně.

Skromné poměry pro život obecních zaměstnanců byly kompenzovány stálým, byť nevysokým příjmem. I přesto ale docházelo k častému střídání věžníků. Život na věži s impozantním výhledem na město tehdy, zvláště v chladných částech roku, málokdo ocenil.

V červnu roku 2016 pak dojde k otevření expozice ve zbývajících částech věže.

Svatomikulášská městská zvonice je otevřena denně od 10 do 18 hodin, včetně Silvestra a Nového roku. Na Štědrý den bude otevřeno od 10 do 15 hodin. Základní vstupné je 90 Kč, snížené 65 Kč, rodinné 250 Kč.
Svatomikulášská městská zvonice v Praze

Svatomikulášská městská zvonice v Praze

Zvonice, která sloužila zároveň i jako požární hláska a sídlo ponocného, byla sice budována spolu s kostelem sv. Mikuláše, ale její větší část byla postavena až po dokončení chrámu. Od května 2019 je zvonice znovu přístupná pro veřejnost.