Gastronomické výlety v češtině: pišingr, blbouni, kočičí tanec a grenadýrmarš

Mnohé z pochoutek pro gurmány spojuje jedna věc: jejich cesta do běžné češtiny byla tak zvláštní, že ji dnes už nikdo nevystopuje. S Kudy z nudy ale najdete tahle pozapomenutá jídla na menu v resturacích CzechSpecials, ba dokonce se s českou kuchyní můžete vydat do vesmíru: nad hlavou nám totiž po své oběžné dráze koluje planetka Vepřoknedlozelo. Objevil ji český astronom Miloš Tichý 14. ledna 2000 na hvězdárně Kleť a byla pojmenována právě podle tradičního českého jídla. Mimochodem, není to jediná planeta s názvem inspirovaným jídlem, ve vesmíru obíhá také planetka Jídelní menu, objevená z Kleti už v roce 1998.
 

Oplatkový dort aneb pišingr

Mezi jídly s podivnými názvy je právě pišingr z titulku čestnou výjimkou, protože jeho původ se podařilo vystopovat do puntíku přesně. Oplatkový dort je pojmenovaný podle svého původního výrobce, vídeňského obchodníka s cukrovinkami Oskara Pischingera. Svou zlatou éru pišingr zažil už dávno, na přelomu 19. a 20. století, kdy si na pochoutce složené z cukrářských oplatek, spojených čokoládovo-oříškovou náplní a zalitých čokoládovou polevou, pochutnávalo celé Rakousko-Uhersko. Pro pišingr se často používá název oplatkový dort: práci si totiž podstatně ulehčíte, když pro jeho výrobu použijete tradiční lázeňské oplatky. To je také nápověda, kde se s pišingrem můžete setkat: vyzkoušejte kavárny a cukrárny v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních. Dodejme, že „malému pišingru“ se podobají oblíbené Fidorky a Miňonky.
 

Sladké dobroty: cvíbachy, ožralí čerti a nebe v hubě

Sladkou tečkou jsme začali, a tak u sladkostí rovnou zůstaneme. Třeba u tradičních vánoček, jimž se kdysi říkalo calty či štědrovnice. V jednom místě na Starém Městě v Praze dokonce kdysi bylo caltnerů či caletníků tolik, že po nich dostala název Celetná ulice. Podobně jako dnes se i kdysi calty pekly z kynutého těsta s rozinkami a mandlemi, kořenily se anýzem nebo fenyklem.
 
Mezi staré vánoční pochoutky patřily cvipochy či cvíbachy, jak jim říkala Magdalena Dobromila Rettigová, po česku mandlové suchary. Stejným slovem se ale označují i koláče a jiné sladké pochoutky: inu znáte to, jiný kraj, jiný mrav. Za slovem prézle nebo precle snadno vyluštíte preclíky, oblíbené byly i medové certle, které se připravovaly z roztaveného medu a ořechů. Rettigová slovem caltičky označovala obdélníkové ploché perníčky. Ze sladkých jídel se záhadnými jmény byste měli znát i křehkou velikonoční sladkou pochoutku Boží milosti, zemlbábu alias žemlovku, kynuté ovocné knedlíky aneb blbouny, moučníky jménem Nebe v hubě, Ožralí čerti či rozpeky, nazývané podle krajů také sliváky, měchury anebo zahýbače. Až budete rozpeky připravovat, pochopíte proč.
 

Cmunda, vošouch a hoďbidlo

Nemá smysl dohadovat se, ve kterém kraji poprvé vzniknul skvělý a bytostně český bramborák, nicméně název cmunda se používá zejména v jižních a jihozápadních Čechách.

Existuje celá řada variant včetně „lité cmundy“, která se nesmaží, ale peče v pekáči v troubě, ovšem základ je vždy stejný: směs syrových brambor s trochou mouky, ochucená majoránkou a česnekem.
 
Vězte tedy, že když se řekne vošouch, šmorn, křapáč či cmunda, většinou je řeč o bramboráku. Brambory jsou základem také pro pokrmy označované jako vacek, píprlák, rýpl, báč, bacán, bába, strouhanec a další. Známe také šupály, smažené nebo zapékané bramborové šišky, špouclíky, slešky a šlejšky alias noky nebo knedlupraj, tedy škubánky. Když je osmažíte, máte vopečánky.

Za názvem hoďbidlo či házedlo přes bidlo se skrývá jídlo, v jiných regionech označované jako uhlířina: oloupané brambory se vařily ve větším množství osolené vody. Chvilku před dovařením se do hrnku vhazovaly malé nočky, lžičkou vykrájené z těsta, připraveného z mouky a vody. Když se obojí uvařilo, voda se slila a přihodil kousek sádla. Nakrájené kousky se pak smíchaly a ohřály na pánvi se zbytky masa nebo se pokrm domašťoval škvarky, smaženou cibulkou, rozpuštěnou slaninou, případně se doplnil kysaným zelím.

Víte, že Mezinárodní den brambor se každoročně slaví 30. května? Brambory si svůj den rozodně zaslouží. Připomíná význam této plodiny pro potravinovou bezpečnost a udržitelnost,
 

Vejmrda, prdelačka a bouřka

Řadu zvláštních jmen nabízí zabijačkové speciality, které na Kudy z nudy najdete ve výčtu bizarních pochoutek. Tradičně k nim patří černá polévka, vývar s vepřovou krví, kroupami a cibulí, ochucený česnekem, solí, pepřem a majoránkou. Říká se jí prdelačka, bouřka nebo černá polévka. K zabijačce patří také vejmrda, příloha k zabijačkovému guláši ze strouhaných jablek a křenu.
 

Jazykové kotrmelce české kuchyně aneb tradiční jídla se zvláštními názvy

Zvláštních jmen ovšem tradiční česká kuchyně nabízí mnohem víc. Zatímco z názvů většiny současných jídel je zřejmé, co obsahují a z čeho se připravují, obsah některých tradičních pokrmů se dovedně skrývá za lákavým, ale leckdy velmi tajuplným označením. Uhlířinu jsme už ochutnali, ale pokud nevíte, z čeho se připravuje pomandl, kočičí tanec nebo pučálka, pak vám nabízíme malý tahák. Obsahuje i krajové a rodinné názvy, které zaručeně neznáte!
 
Vodvářka – základem je hovězí polévka, vařená z opečeného hovězího masa; přidává se do ní ocet, pokrájená cibule, strouhaný chléb nebo perník, koření a trocha medu nebo cukru.
 
Pikador – krajové jihočeské označení párku v rohlíku.
 
Madloch – smetanová polévka z brambor a papriky.
 
Grenadýrmarš aneb Grenadýrský pochod – další jídlo ze zbytků, konkrétně z brambor, těstovin a cibule. Jednoduchý, vydatný a levný grenadýrmarš získal své jméno proto, že se prý původně vařil u vojska v polních kuchyních.
 
Pučálka – naklíčený hrách, na másle nebo nasucho upražený nebo upečený, naslano vylepšený solí a špetkou pepře, nasladko smíchaný s cukrem, rozinkami a kořením. Pučálka se podávala zejména před Velikonocemi na Smrtnou (pátou postní) neděli.
 
Kočičí svatba – často se vařily hrách a kroupy spolu; tomuto jídlu s různými dochucovadly a přísadami se říkávalo také česká svatba.
 
Kočičí tanec – základem je kaše z jáhel, krup nebo čočky a vařené kysané zelí, které se po vrstvách vkládají do pekáčku. Kočičí tanec se mastí škvarkovým sádlem a osmaženou cibulkou a jí se zapékaný.
 
Rozvárka či muzika – vařená směs sušeného ovoce (švestky, křížaly, hrušky, meruňky) s kořením, zahuštěná švestkovými povidly, rozinkami a strouhaným perníkem. Polévají se s ní ovocné knedlíky a další sladká jídla, anebo se jí samotná.
 
Šumajstr či šumajzl – varianta kočičího tance, kdy zelí nahrazují fazole. Vše se promíchá s osmaženou cibulkou a česnekem, osolí, opepří a zapeče. Zelí si můžete dát jako přílohu.
 
Varmuže – kaše z vařeného nebo syrového masa, kde přísady tvořilo víno, chléb, vejce nebo mléko s moukou a vejci a samozřejmě koření. V některých receptech je jako varmuže označována kaše ze směsi ovoce, koření, vajec, mandlí a medu, která připomínala povidla.
 
Rozcuchaná nevěsta zvaná též natřásanka – vrstvy nastrouhaných vařených brambor se střídají s vrstvami jablek se skořicí, vše se pak zapéká s mlékem a vejci.
 
Řepáky, mrkváky, trnčáky, slíváky – buchty, vdolky či koláče z tmavší mouky, nazývané podle náplně. Podobně se označovaly kulaté nebo podlouhlé bochánky z kynutého těsta, sypané solí, mákem a kmínem a plněné povidly z planých hrušek, dušenou řepou, mrkví, mákem nebo tvarohem.
 
Rozpeky či rozpíčky – drobné pečivo ze zbytků chlebového těsta; peklo se především ze žitné mouky, k níž se přidávala mouka ječná, ovesná nebo pohanková.
 
Smažené myši – sladké těsto, po lžičkách smažené na pánvi; ještě horké se sype cukrem a skořicí.
 
Slepé myši – na omastku pečené tenké plátky brambor, po upečení smíchané se spoustou česneku.
 
Strouhanec, žid či macek – zapečené syrové brambory s jablky, hruškami, a švestkami.
 
Fofrovance, babčáky a kramfleky – pečené nebo smažené placky z bramborákového těsta s cibulkou a houbami nebo se škvarky.
 
Frncábník – placky z bramborového těsta s libečkem.

Klofánky – rozšťouchané brambory vařené ve slupce zamíchané se smaženou cibulkou.
 
Rozhuda či toleranc – tvarohová pomazánka s paprikou, pažitkou, cibulí a solí, mazaná na chleba.
 
Pekařská bída – vynikající recept pro domácnosti, kde věčně přebývá staré pečivo. Tvrdé plátky housek a rohlíků se zalily vroucím mlékem, nechaly nasáknout a na talířích se pak hmota posypala mletým mákem nebo skořicí s cukrem a omastila máslem.
 
Šmorum – hustší lívancové těsto z hrubé mouky se míchá v kastrolu na sádle a opéká tak dlouho, až se roztrhá. Jí se s kompotem, čalamádou nebo s okurkovým salátem, podle toho, co máte na zahradě, ve spíži nebo v ledničce.
 
Švanda – jihočeská dobrota, čerstvé borůvky s cukrem a svařené v malém množství vody a nepatrně ochucené skořicí.
 
Žahour – borůvková omáčka, která má spíš podobu husté kaše. Švandou i žahourem se polévají lívance, ovocné knedlíky i kynuté neplněné knedlíky, anebo se jí jen tak. Obyvatelé Jindřichova Hradce prý tohle jídlo zbožňovali natolik, až se jim v okolí začalo říkat „žahúři“.
 
Štrachanda – zapečené brambory s houbami, škvarky a uzeným masem.
 
Sloní žrádlo – pomazánka z měkkého salámu, cibule, kyselé okurky, majonézy, kečupu a hořčice. Připravuje se v nekonečném množství variací, je známá i pod názvem ševcovský mls.
 
Kudlmoch – když vám doma zbyde něco z klasiky knedlo-vepřo-zelo, nakrájíte knedlíky na kostky, osmažíte na sádle a přidáte všechny zbytky masa a zelí. Většinou se servíruje v hlubokých talířích, jí lžící a leckomu chutná víc než jídlo v původní úpravě.
 
Lepenice – podobné jídlo, jen místo knedlíků použijete zbytky brambor.
 
Padlý vojsko – nudle s mákem.
 
Chudí rytíři – kolečka rohlíku obalená ve vajíčku a usmažená na pánvi.
 
Hrášek v závěji – jídlo ve stylu fazolky na smetaně, jen je v tom hrášek.
 
Cojekomudotoho – všechno, co najdete v lednici, hodíte na pánev (knedlíky, cibule, vajíčko, zelí, kousky masa), prohřejete a přidáte vajíčka.
 
Čučpajz – obdoba z cibule, rajčat, cuket, paprik a česneku, která se podusí na pánvi a dává se jako příloha ke špagetám se zakysanou smetanou a sýrem.
 
Zablafuňky – brambory na kyselo.
 
Kudlasovka – zeleninový vývar, kam se zakvedlá vajíčko a udělá vajíčkové vlasy – kudlasy.
 
Šneková polévka – vývar i hustá polévka ze zeleniny a zavářkou v podobě šneků. Do řidší jíšky ze sádla a másla (z oleje šneky neuděláte) se vmíchá vejce. Z tmavší jíšky jsou šneci béžoví, ze světlé krásně žlutí, jenom z bílku bílí, s přidáním kurkumy oranžoví.
 
Pomandl – staročeská kaše z pokrájených žemliček zalitých hovězí polévkou, která se kořenila muškátem a muškátovým květem a mastila máslem. Podávala se nemocným, pro maminky po porodu se sladila cukrem a vylepšovala rozinkami.
 
Hečpeč – omáčka, připravená z červeného vína, strouhaného perníku a masového vývaru, dochucená cukrem, citronem, skořicí, hřebíčkem, rozinkami, mandlemi a šípkovými povidly. Podává se k pečeným masům a k sekané.
 
Kucmoch nebo Netyje – jahelná kaše, která se zasypala moukou a spolu s ní se uvařila do tuha. Pak se roztrhala nebo vykrájela lžící na kousky, ty se na míse nebo na talíři posypaly strouhaným tvarohem nebo perníkem či mákem, polily se sirupem, omastily a osladily. Mohly se jíst i nasladko i naslano s cibulkou, brynzou, zelím nebo masem.
 
Kosmatice – dokřupava usmažené květy bezinek, obalené v palačinkovém těstíčku a usmažené na pánvi, aneb půvabný recept z kuchařek našich babiček. Tuhle pochoutku si na rozdíl od jiných můžete vychutnat jen omezenou dobu, když kvete černý bez.