Gastronomické výlety v češtině: pišingr, blbouni, kočičí tanec a grenadýrmarš

Mnohé z pochoutek pro gurmány spojuje jedna věc: jejich cesta do běžné češtiny byla tak zvláštní, že ji dnes už nikdo nevystopuje. S Kudy z nudy ale najdete tahle pozapomenutá jídla na menu v resturacích CzechSpecials, ba dokonce se s českou kuchyní můžete vydat do vesmíru: nad hlavou nám totiž po své oběžné dráze koluje planetka Vepřoknedlozelo. Objevil ji český astronom Miloš Tichý 14. ledna 2000 na hvězdárně Kleť a byla pojmenována právě podle tradičního českého jídla. Mimochodem, není to jediná planeta s názvem inspirovaným jídlem, ve vesmíru obíhá také planetka Jídelní menu, objevená z Kleti už v roce 1998.
 

Oplatkový dort aneb pišingr

Mezi jídly s podivnými názvy je právě pišingr z titulku čestnou výjimkou, protože jeho původ se podařilo vystopovat do puntíku přesně. Oplatkový dort je pojmenovaný podle svého původního výrobce, vídeňského obchodníka s cukrovinkami Oskara Pischingera. Svou zlatou éru pišingr zažil už dávno, na přelomu 19. a 20. století, kdy si na pochoutce složené z cukrářských oplatek, spojených čokoládovo-oříškovou náplní a zalitých čokoládovou polevou, pochutnávalo celé Rakousko-Uhersko. Pro pišingr se často používá název oplatkový dort: práci si totiž podstatně ulehčíte, když pro jeho výrobu použijete tradiční lázeňské oplatky. To je také nápověda, kde se s pišingrem můžete setkat: vyzkoušejte kavárny a cukrárny v Karlových Varech nebo Mariánských Lázních. Dodejme, že „malému pišingru“ se podobají oblíbené Fidorky a Miňonky.
 

Sladké dobroty: cvíbachy, ožralí čerti a nebe v hubě

Sladkou tečkou jsme začali, a tak u sladkostí rovnou zůstaneme. Třeba u tradičních vánoček, jimž se kdysi říkalo calty či štědrovnice. V jednom místě na Starém Městě v Praze dokonce kdysi bylo caltnerů či caletníků tolik, že po nich dostala název Celetná ulice. Podobně jako dnes se i kdysi calty pekly z kynutého těsta s rozinkami a mandlemi, kořenily se anýzem nebo fenyklem.
 
Mezi staré vánoční pochoutky patřily cvipochy či cvíbachy, jak jim říkala Magdalena Dobromila Rettigová, po česku mandlové suchary. Stejným slovem se ale označují i koláče a jiné sladké pochoutky: inu znáte to, jiný kraj, jiný mrav. Za slovem prézle nebo precle snadno vyluštíte preclíky, oblíbené byly i medové certle, které se připravovaly z roztaveného medu a ořechů. Rettigová slovem caltičky označovala obdélníkové ploché perníčky. Ze sladkých jídel se záhadnými jmény byste měli znát i křehkou velikonoční sladkou pochoutku Boží milosti, zemlbábu alias žemlovku, kynuté ovocné knedlíky aneb blbouny, moučníky jménem Nebe v hubě, Ožralí čerti či rozpeky, nazývané podle krajů také sliváky, měchury anebo zahýbače. Až budete rozpeky připravovat, pochopíte proč.
 

Cmunda, vošouch a hoďbidlo

Nemá smysl dohadovat se, ve kterém kraji poprvé vzniknul skvělý a bytostně český bramborák, nicméně název cmunda se používá zejména v jižních a jihozápadních Čechách. Existuje celá řada variant včetně „lité cmundy“, která se nesmaží, ale peče v pekáči v troubě, ovšem základ je vždy stejný: směs syrových brambor s trochou mouky, ochucená majoránkou a česnekem.
 
Vězte tedy, že když se řekne vošouch, šmorn, křapáč či cmunda, většinou je řeč o bramboráku. Brambory jsou základem také pro pokrmy označované jako vacek, píprlák, rýpl, báč, bacán, bába, strouhanec a další. Známe také šupály, smažené nebo zapékané bramborové šišky, špouclíky, slešky a šlejšky alias noky nebo knedlupraj, tedy škubánky. Když je osmažíte, máte vopečánky. Za názvem hoďbidlo či házedlo přes bidlo se skrývá jídlo, v jiných regionech označované jako uhlířina: oloupané brambory se vařily ve větším množství osolené vody. Chvilku před dovařením se do hrnku vhazovaly malé nočky, lžičkou vykrájené z těsta, připraveného z mouky a vody. Když se obojí uvařilo, voda se slila a přihodil kousek sádla. Nakrájené kousky se pak smíchaly a ohřály na pánvi se zbytky masa nebo se pokrm domašťoval škvarky, smaženou cibulkou, rozpuštěnou slaninou, případně se doplnil kysaným zelím.
 

Vejmrda, prdelačka a bouřka

Řadu zvláštních jmen nabízí zabijačkové speciality, které na Kudy z nudy najdete ve výčtu bizarních pochoutek. Tradičně k nim patří černá polévka, vývar s vepřovou krví, kroupami a cibulí, ochucený česnekem, solí, pepřem a majoránkou. Říká se jí prdelačka, bouřka nebo černá polévka. K zabijačce patří také vejmrda, příloha k zabijačkovému guláši ze strouhaných jablek a křenu.
 

Jazykové kotrmelce české kuchyně aneb tradiční jídla se zvláštními názvy

Zvláštních jmen ovšem tradiční česká kuchyně nabízí mnohem víc. Zatímco z názvů většiny současných jídel je zřejmé, co obsahují a z čeho se připravují, obsah některých tradičních pokrmů se dovedně skrývá za lákavým, ale leckdy velmi tajuplným označením. Uhlířinu jsme už ochutnali, ale pokud nevíte, z čeho se připravuje pomandl, kočičí tanec nebo pučálka, pak vám nabízíme malý tahák. Obsahuje i krajové a rodinné názvy, které zaručeně neznáte!
 
Vodvářka – základem je hovězí polévka, vařená z opečeného hovězího masa; přidává se do ní ocet, pokrájená cibule, strouhaný chléb nebo perník, koření a trocha medu nebo cukru.
 
Pikador – krajové jihočeské označení párku v rohlíku.
 
Madloch – smetanová polévka z brambor a papriky.
 
Grenadýrmarš aneb Grenadýrský pochod – další jídlo ze zbytků, konkrétně z brambor, těstovin a cibule. Jednoduchý, vydatný a levný grenadýrmarš získal své jméno proto, že se prý původně vařil u vojska v polních kuchyních.
 
Pučálka – naklíčený hrách, na másle nebo nasucho upražený nebo upečený, naslano vylepšený solí a špetkou pepře, nasladko smíchaný s cukrem, rozinkami a kořením. Pučálka se podávala zejména před Velikonocemi na Smrtnou (pátou postní) neděli.
 
Kočičí svatba – často se vařily hrách a kroupy spolu; tomuto jídlu s různými dochucovadly a přísadami se říkávalo také česká svatba.
 
Kočičí tanec – základem je kaše z jáhel, krup nebo čočky a vařené kysané zelí, které se po vrstvách vkládají do pekáčku. Kočičí tanec se mastí škvarkovým sádlem a osmaženou cibulkou a jí se zapékaný.
 
Rozvárka či muzika – vařená směs sušeného ovoce (švestky, křížaly, hrušky, meruňky) s kořením, zahuštěná švestkovými povidly, rozinkami a strouhaným perníkem. Polévají se s ní ovocné knedlíky a další sladká jídla, anebo se jí samotná.
 
Šumajstr či šumajzl – varianta kočičího tance, kdy zelí nahrazují fazole. Vše se promíchá s osmaženou cibulkou a česnekem, osolí, opepří a zapeče. Zelí si můžete dát jako přílohu.
 
Varmuže – kaše z vařeného nebo syrového masa, kde přísady tvořilo víno, chléb, vejce nebo mléko s moukou a vejci a samozřejmě koření. V některých receptech je jako varmuže označována kaše ze směsi ovoce, koření, vajec, mandlí a medu, která připomínala povidla.
 
Rozcuchaná nevěsta zvaná též natřásanka – vrstvy nastrouhaných vařených brambor se střídají s vrstvami jablek se skořicí, vše se pak zapéká s mlékem a vejci.
 
Řepáky, mrkváky, trnčáky, slíváky – buchty, vdolky či koláče z tmavší mouky, nazývané podle náplně. Podobně se označovaly kulaté nebo podlouhlé bochánky z kynutého těsta, sypané solí, mákem a kmínem a plněné povidly z planých hrušek, dušenou řepou, mrkví, mákem nebo tvarohem.
 
Rozpeky či rozpíčky – drobné pečivo ze zbytků chlebového těsta; peklo se především ze žitné mouky, k níž se přidávala mouka ječná, ovesná nebo pohanková.
 
Smažené myši – sladké těsto, po lžičkách smažené na pánvi; ještě horké se sype cukrem a skořicí.
 
Slepé myši – na omastku pečené tenké plátky brambor, po upečení smíchané se spoustou česneku.
 
Strouhanec, žid či macek – zapečené syrové brambory s jablky, hruškami, a švestkami.
 
Fofrovance, babčáky a kramfleky – pečené nebo smažené placky z bramborákového těsta s cibulkou a houbami nebo se škvarky.
 
Frncábník – placky z bramborového těsta s libečkem.

Klofánky – rozšťouchané brambory vařené ve slupce zamíchané se smaženou cibulkou.
 
Rozhuda či toleranc – tvarohová pomazánka s paprikou, pažitkou, cibulí a solí, mazaná na chleba.
 
Pekařská bída – vynikající recept pro domácnosti, kde věčně přebývá staré pečivo. Tvrdé plátky housek a rohlíků se zalily vroucím mlékem, nechaly nasáknout a na talířích se pak hmota posypala mletým mákem nebo skořicí s cukrem a omastila máslem.
 
Šmorum – hustší lívancové těsto z hrubé mouky se míchá v kastrolu na sádle a opéká tak dlouho, až se roztrhá. Jí se s kompotem, čalamádou nebo s okurkovým salátem, podle toho, co máte na zahradě, ve spíži nebo v ledničce.
 
Švanda – jihočeská dobrota, čerstvé borůvky s cukrem a svařené v malém množství vody a nepatrně ochucené skořicí.
 
Žahour – borůvková omáčka, která má spíš podobu husté kaše. Švandou i žahourem se polévají lívance, ovocné knedlíky i kynuté neplněné knedlíky, anebo se jí jen tak. Obyvatelé Jindřichova Hradce prý tohle jídlo zbožňovali natolik, až se jim v okolí začalo říkat „žahúři“.
 
Štrachanda – zapečené brambory s houbami, škvarky a uzeným masem.
 
Sloní žrádlo – pomazánka z měkkého salámu, cibule, kyselé okurky, majonézy, kečupu a hořčice. Připravuje se v nekonečném množství variací, je známá i pod názvem ševcovský mls.
 
Kudlmoch – když vám doma zbyde něco z klasiky knedlo-vepřo-zelo, nakrájíte knedlíky na kostky, osmažíte na sádle a přidáte všechny zbytky masa a zelí. Většinou se servíruje v hlubokých talířích, jí lžící a leckomu chutná víc než jídlo v původní úpravě.
 
Lepenice – podobné jídlo, jen místo knedlíků použijete zbytky brambor.
 
Padlý vojsko – nudle s mákem.
 
Chudí rytíři – kolečka rohlíku obalená ve vajíčku a usmažená na pánvi.
 
Hrášek v závěji – jídlo ve stylu fazolky na smetaně, jen je v tom hrášek.
 
Cojekomudotoho – všechno, co najdete v lednici, hodíte na pánev (knedlíky, cibule, vajíčko, zelí, kousky masa), prohřejete a přidáte vajíčka.
 
Čučpajz – obdoba z cibule, rajčat, cuket, paprik a česneku, která se podusí na pánvi a dává se jako příloha ke špagetám se zakysanou smetanou a sýrem.
 
Zablafuňky – brambory na kyselo.
 
Kudlasovka – zeleninový vývar, kam se zakvedlá vajíčko a udělá vajíčkové vlasy – kudlasy.
 
Šneková polévka – vývar i hustá polévka ze zeleniny a zavářkou v podobě šneků. Do řidší jíšky ze sádla a másla (z oleje šneky neuděláte) se vmíchá vejce. Z tmavší jíšky jsou šneci béžoví, ze světlé krásně žlutí, jenom z bílku bílí, s přidáním kurkumy oranžoví.
 
Pomandl – staročeská kaše z pokrájených žemliček zalitých hovězí polévkou, která se kořenila muškátem a muškátovým květem a mastila máslem. Podávala se nemocným, pro maminky po porodu se sladila cukrem a vylepšovala rozinkami.
 
Hečpeč – omáčka, připravená z červeného vína, strouhaného perníku a masového vývaru, dochucená cukrem, citronem, skořicí, hřebíčkem, rozinkami, mandlemi a šípkovými povidly. Podává se k pečeným masům a k sekané.
 
Kucmoch nebo Netyje – jahelná kaše, která se zasypala moukou a spolu s ní se uvařila do tuha. Pak se roztrhala nebo vykrájela lžící na kousky, ty se na míse nebo na talíři posypaly strouhaným tvarohem nebo perníkem či mákem, polily se sirupem, omastily a osladily. Mohly se jíst i nasladko i naslano s cibulkou, brynzou, zelím nebo masem.
 
Kosmatice – dokřupava usmažené květy bezinek, obalené v palačinkovém těstíčku a usmažené na pánvi, aneb půvabný recept z kuchařek našich babiček. Tuhle pochoutku si na rozdíl od jiných můžete vychutnat jen omezenou dobu, když kvete černý bez.