Nejde o velká gesta ani jednorázové události. Spíš o
tiché změny, návraty a momenty, které dohromady skládají obraz
země, kde se dobře žije, chodí, přemýšlí i vzpomíná. Někde se vrací
divoká příroda, jinde se znovu otevírají
dlouho uzavřená místa, jinde se daří
kultuře, sportu nebo
tradicím, které dávají smysl i dnes. Ale hlavní zpráva? Cestování má pořád co nabídnout.
1. Když se do krajiny vrací ti, kteří v ní chyběli

Vlci se znovu usazují v
Moravském krasu, bobři v
Brdech přetvářejí krajinu k lepšímu a v
Jeseníkách se mimořádně daří sovám. Nejde o izolované zprávy, ale o signál, že česká krajina se mění – a začíná znovu fungovat jako celek.
Pro cestovatele to znamená víc než jen „zajímavost“: je to příslib
pestřejší přírody,
zdravějších lesů a míst, která nejsou jen
kulisou našich výletů, ale skutečným
domovem divokých druhů.
2. Voda se v Česku vrací do krajiny – a s ní i život

Rok 2025 znovu potvrdil, jak důležitá je
voda – nejen v
řekách, ale i v
mokřadech, tůních a drobných tocích. Přirozené zásahy, a někdy i práce
přírody samotné, pomáhají
zadržet vodu v krajině, ochladit okolí a vrátit život tam, kde dřív mizel.
Pro výlety a cestování po Česku je to zásadní změna:
krajina je příjemnější, zelenější a láká k
pomalejšímu objevování –
pěšky,
na kole i jen tak
s dekou u vody.
3. Soutěsky Kamenice a návrat do krajiny, která se nevzdala

Po ničivém požáru a několikaleté přestávce se lidé znovu mohli vydat do
soutěsek řeky Kamenice. Jedno z nejikoničtějších míst
národního parku České Švýcarsko se po požáru v roce 2022 postupně vrací do života – opatrně, s respektem k přírodě, ale s otevřenými dveřmi pro návštěvníky.
Znovuotevření soutěsek není jen návratem oblíbené atrakce. Je symbolem toho, že
krajina se dokáže zotavit a že
člověk může být hostem, ne hrozbou. Pro cestovatele jsou
plavby po říčce Kamenici silnou připomínkou, že některá místa mají hodnotu právě proto, že nejsou samozřejmá – a že návrat může být o to silnějším zážitkem.
4. Česká dálková trasa, která obstála v Evropě
Pěší turistika v Česku udělala v roce 2025 velký krok vpřed.
Hřebenovka Českým Švýcarskem získala
prestižní evropský certifikát kvality Leading Quality Trails – Best of Europe a zařadila se mezi
nejlepší dálkové trasy na kontinentu.
Stokilometrová hřebenová cesta od
Tisé až k
Jedlové ukazuje
sever Čech v plné kráse –
skalní města, vyhlídky i klidná, méně známá místa. Trasa je šetrná k přírodě, dobře značená, dostupná veřejnou dopravou a navržená tak, aby se po ní dalo putovat po etapách i bez auta. Je to důkaz, že
české stezky dnes snesou srovnání s těmi nejlepšími v Evropě – a že zážitek světové úrovně může začínat klidně na nádraží.
5. Studená voda jako nový městský rituál

Začátek roku 2025 tradičně patřil v centru
Prahy otužilcům. Více než čtyři desítky lidí se při každoročním
tříkrálovém plavání ponořily do ledové
Vltavy u
Karlova mostu, kde měla voda jen 3,5 stupně.
Celoroční
otužování už dávno není výstřednost několika nadšenců – stalo se
součástí moderního životního stylu, který propojuje
pohyb, zdraví a pobyt venku. A zároveň ukazuje, že i města mohou nabídnout silné, autentické zážitky.
Praha tak není jen kulisou pro turisty, ale místem, kde se žije – klidně i ve studené vodě.
6. Češi objevují svět – a mění tím i mapu cestování
Český speleolog Marek Audy a jeho tým objevili na pomezí
Albánie a
Řecka největší podzemní termální jezero na světě. Nešlo o náhodný výlet, ale o roky vytrvalého průzkumu, moderní technologie a schopnost vidět potenciál tam, kde ostatní jen projeli kolem. Jezero bylo pojmenováno
Neuron podle
Nadace Neuron, české organizace podporující vědecký výzkum, která expedici financovala.
Pro cestování je to silná inspirace:
méně známé regiony Evropy nejsou „bílá místa“, ale příležitost k objevům. A zároveň připomínka, že
Češi nejsou jen turisté – ale i ti, kdo svět pomáhají poznávat.
7. Světové dějiny lidstva k vidění v Praze

Rok 2025 přinesl výjimečný moment i pro
české muzejnictví. Výstava v
Národní muzeu v
Praze nabídla návštěvníkům možnost vidět jedny z nejcennějších exponátů na světě –
originální fosilie Lucy (3,2 milionu let) a
Selam (3,3 až 3,2 milionu let).
To, co je běžně dostupné jen úzkému okruhu vědců, se na čas otevřelo veřejnosti.
Praha se tak stala místem, kam se nejezdilo jen za historií města, ale za samotnými počátky lidstva. Byla ta rovněž připomínka, že cestování nemusí vést přes půl planety – někdy stačí vejít do muzea. Třeba do nové expozice
Lidé a jejich předci.
8. Praha jako kulisa světového bestselleru

Nový
román Dana Browna Tajemství všech tajemství přivedl
Prahu do knihkupectví po celém světě. Město se v příběhu objevuje jako
místo plné symbolů, historie a skrytých významů – přesně v duchu autorových románů, které propojují napětí s
reálnými lokacemi.
Pro cestování je to osvědčený scénář:
čtenáři chtějí vidět místa, o nichž četli, projít se ulicemi, které znají z knihy, a nasát atmosféru města jinak než běžný turista.
Praha tak znovu potvrzuje, že její příběhy mají světový dosah – a že
literatura je jednou z nejlepších pozvánek na cestu.
9. Rekord v umění: Klimtův obraz se prodal za více než dvě miliardy
Portrét Elisabeth Ledererové od
Gustava Klimta se v roce 2025 vydražil v
New Yorku za rekordní částku a stal se
jedním z nejdražších uměleckých děl, jaké kdy prošly aukcí. Svět si znovu připomněl
jméno malíře, jehož dílo je symbolem moderního umění – a zároveň autora, jehož příběh je pevně spjatý se střední Evropou.
Pro cestovatele je to nenápadná, ale silná připomínka, že
za Klimtem se nemusí jen do světových galerií. Stopy jeho tvorby i příběhů mecenášů vedou i do Česka – na místa, kde se umění potkává s krajinou, historií a klidem mimo hlavní turistické trasy. Světové rekordy tak paradoxně znovu otevírají cestu k lokálním
výletům za uměním.
10. Večerníček: 60 let malého rituálu, který drží generace pohromadě

Začátkem roku 2025 oslavil
Večerníček šedesáté narozeniny. Poprvé se objevil
2. ledna 1965, kdy nahradil pořad
Stříbrné zrcátko – a od té doby se stal
jedním z nejstabilnějších bodů českého kulturního vesmíru. Postavičku s papírovou čepicí navrhl
výtvarník Radek Pilař a znělka od
Ladislava Simona patří k
nejstarším dodnes používaným televizním znělkám u nás.
Pro cestování i poznávání Česka je
Večerníček víc než nostalgie: připomíná místa, pohádky a krajiny, se kterými jsme vyrůstali, a které dnes znovu objevujeme s dětmi – nebo klidně sami.
Svět se mění, ale některé dobré věci zůstávají.
11. Knihy, které dávají místům nový hlas

Ocenění
Magnesia Litera v roce 2025 dokázalo, že
současná česká literatura má sílu zaujmout i překvapit.
Knihou roku a zároveň debutem roku se staly
Letnice spisovatele Miroslav Hlauča,
cenu za prózu získal divadelník a autor
Jan Antonín Pitínský.
Dobré knihy často pracují s krajinou, pamětí míst a atmosférou regionů – a čtenáře nenápadně lákají vydat se tam, kde se příběhy odehrávají.
Literatura tak zůstává jedním z nejtišších, ale nejtrvalejších průvodců po Česku.
12. Český film jako pozvánka na cesty

Film
Vlny Jiřího Mádla a další loňští vítězové
cen Český lev znovu připomněli, že český film má silná témata, výrazné osobnosti i vizuálně atraktivní prostředí. Oceněné snímky často pracují s konkrétními místy –
městy, krajinou i architekturou – a dělají z nich plnohodnotnou součást příběhu.
Pro cestování je to dobrá zpráva: film není jen zážitek z kina, ale i
inspirace k objevování Česka jinýma očima. Místa, která známe z plátna, pak lákají k
výletům, procházkám i návratům.
13. Hudba, se kterou se dá cestovat napříč generacemi
Hudební ceny Ceny Anděl potvrdily, že česká hudba má mnoho podob – od silných osobních výpovědí až po nadsázku, která obletěla svět. Ocenění si odnesli
Monkey Business, Kateřina Marie Tichá a
Vladimír Mišík, který získal i
cenu za nejlepší album. Objevem roku se stala
písničkářka Kvietah.
Do
Síně slávy byl uveden
Ivan Mládek – autor písní, se kterými se dá cestovat nejen po Česku, ale i po světě. Jeho legendární písnička
Jožin z bažin zlidověla, dočkala se překladů do cizích jazyků včetně ukrajinštiny a dala vzniknout i jednomu z originálních
mondegreenů. Hudba tak znovu ukázala, že místní příběhy mohou mít světový dosah – a že
cestování je někdy nejlepší s písničkou v hlavě.
14. Když se na seznam UNESCO dostane radost z hraní

V prosinci 2025 se
české amatérské divadlo dostalo na
seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Ocenění nezískala jedna budova ani slavná scéna, ale
tradice, která v Česku žije v
tisících ochotnických souborů, místních přehlídek a festivalů.
Je to připomínka, že
kultura u nás nevzniká jen ve velkých městech, ale i v
sokolovnách, kulturních domech a na venkovských jevištích. Pro cestování je to skvělá zpráva: za autentickými zážitky není nutné jezdit daleko. Často stačí sledovat, co se děje tam, kam se chystáte na výlet.
15. Když na chvíli zhaslo Česko

Krátký
blackout, který 4. července zasáhl část Česka, nebyl příjemný. Ukázal ale něco, na co v běžném provozu zapomínáme. Jak rychle se mění rytmus měst, když zhasnou obrazovky, utichne technika a lidé se vrátí k jednoduchým věcem:
světlu svíček, rozhovorům a tichu.
Pro cestování i volný čas to byla nečekaná připomínka, že
největší zážitek často nevzniká z komfortu, ale z přítomnosti. A že Česko – města i venkov – pořád umí fungovat i bez neustálého připojení. Možná pomaleji, ale o to opravdověji.
16. Velká pardubická se znovu otevřela světu

Slavný
dostih Velká pardubická v roce 2025 přinesl moment, na který se čekalo tři desetiletí. Legendární říjnový dostih totiž opět po čase ovládl
zahraniční kůň i žokej – ve 135. ročníku zvítězil
osmiletý irský hnědák Stumptown s
irským žokejem Keithem Donoghuem.
Velká pardubická tak znovu potvrdila, že zůstává
světovým závodem, který obstojí v mezinárodní konkurenci a přitahuje pozornost daleko za hranicemi Česka. Pro
Pardubice i celý region je to připomínka, že tradice nemusí být uzavřená – naopak, nejlépe funguje tehdy, když je otevřená světu.
17. Když se otevřely dveře k českým dějinám

V září 2025 se v
katedrále svatého Víta odehrál okamžik, který se neopakuje často. Sedm klíčníků postupně otevřelo sedm zámků korunní komory a
české korunovační klenoty se vydaly na výstavu do
Vladislavského sálu. Událost, která má přesný řád a hlubokou symboliku, znovu připomněla
výjimečné místo těchto předmětů v českých dějinách.
České korunovační klenoty nejsou podobně jako
další korunovační klenoty jen historickým pokladem. Jsou také
symbolem státnosti, kontinuity a národní identity. Pro návštěvníky z Česka i ze zahraničí šlo o mimořádnou příležitost vidět na vlastní oči to, co běžně zůstává skryto. Připomínku, že některé hodnoty přetrvávají staletí – a že
národní hrdost může být tichá, důstojná a sdílená.
18. Když se po letech otevřela obálka dějin

Dne 19. září se na
zámku v Lánech otevřela
tajemná obálka, která byla po desetiletí zapečetěná. Nesla domnělá poslední slova
prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Samotný akt otevření nebyl senzací, ale gestem úcty k historii a snahou porozumět minulosti bez mýtů a patosu.
Pro cestování i poznávání Česka je to připomínka, že některá místa nejsou jen výletními cíli, ale prostorem paměti.
Lány tak znovu ukázaly, že
české dějiny nejsou uzavřená kapitola, ale
živý příběh, ke kterému se vracíme, abychom lépe rozuměli sami sobě.
19. Den české státnosti jako živá tradice

Dne
28. září si Česko každoročně připomíná
výročí smrti svatého Václava, patrona českých zemí. Při tradiční mši bylo vystaveno
Palladium země české – vzácný
kovový reliéf s vyobrazením Panny Marie s Ježíškem, jeden z nejuctívanějších
symbolů českých dějin.
Nejde jen o církevní památku, ale o hluboce zakořeněný
znak státnosti, ochrany a kontinuity, který po staletí provází české země. Pro návštěvníky je to silná připomínka, že česká identita nestojí jen na datech a památkách, ale i na rituálech, které se opakují po generace – a dávají smysl i dnes.
20. 28. říjen jako připomínka hodnot, na kterých stojí stát

Státní svátek
28. října měl na
Pražském hradě tradičně slavnostní podobu. Z rukou
prezidenta Petra Pavla převzalo jedno z nejvyšších státních vyznamenání celkem
osmačtyřicet osobností, které se výrazně zapsaly do
veřejného, kulturního, vědeckého i společenského života země.
Podobné okamžiky připomínají, že státnost není abstraktní pojem, ale soubor hodnot, činů a lidí, kteří je svým životem naplňují. Pro návštěvníky
Prahy i pro nás samotné je
28. říjen příležitostí vnímat
Hrad nejen jako památku, ale jako
živé centrum českého příběhu – minulého i současného.
Rok 2025 nepřinesl jeden velký zlom, ale spoustu drobných posunů, které dohromady dávají smysl.
Návraty do krajiny, znovuotevřená místa, živá kultura, silné symboly i obyčejné lidské rituály ukazují, že Česko není jen soubor památek, ale živý prostor, který se vyvíjí.
A právě proto má smysl ho objevovat znovu – pomalu, všímavě a s vědomím, že dobré zprávy se někdy skrývají tam, kde bychom je nečekali. Stačí vyrazit.
Objevujte Česko v roce 2025: návraty přírody, nové zážitky ve městech, oceněné turistické stezky, kultura UNESCO i významné historické památky.
Do Moravského krasu se vrátili vlci, do Brd bobři a v Jeseníkách se daří sovám.
Voda ochlazuje okolí, zlepšuje životní podmínky a krajina je zelenější a příjemnější pro výlety.
Po obnově soutěsek jsou možné plavby řekou, představují silný zážitek spojený s obnovou krajiny.
Hřebenovka Českým Švýcarskem získala certifikát Leading Quality Trails - Best of Europe.
Praha tradičně láká otužilce na novoroční plavání ve Vltavě u Karlova mostu.
Výstava umožnila návštěvníkům vidět originální fosilie Lucy a Selam, jedny z nejcennějších exponátů světa.
Na seznam UNESCO se dostalo české amatérské divadlo, živá tradice ochotnických souborů a festivalů.
Znovuotevření soutěsek je symbolem obnovy krajiny a návratu veřejnosti do přírody.
V roce 2025 byly vystaveny české korunovační klenoty ve Vladislavském sále.
Svátek připomíná tradici státnosti, hodnoty a slavnostní udělování státních vyznamenání.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.