Svatá Korona patřila až do nedávna mezi opomíjené, takřka zapomenuté světice. Věřícím a duchovním se v tento čas
připomněla svým jménem, které je překvapivě shodné se skupinou RNA virů, způsobujících světovou pandemiii. Zvláštní nádech celé situaci dodává také fakt, že svatá Korona byla uctívána jako
patronka před epidemiemi.
Mnoho informací se nám o svaté Koroně nezachovalo. Víme, že se jednalo o
římskou občanku v některé z
provincií na dnešním Blízkém východě (pravděpodobně v Damašku), která se podle doložených údajů v útlém mládí provdala za římského vojáka Viktora ze Sieny. Oba byli
členy křesťanské komunity a ani během
pronásledování křesťanů za císaře Antonia Pia nebo Diokleciána se nechtěli vzdát své víry. Ačkoli byl Viktor velmi moudrým a výmluvným řečníkem, nakonec jej roku 176 n.l. sťali. Šestnáctiletou Koronu ovšem čekal daleko krutější osud. Dostala od místního vládce na výběr – buď obětovat pohanským bohům anebo smrt. Korona se králi vysmála a ten ji odsoudil k podivnému trestu. Byla
přivázána ke dvěma ohnutým mladým palmám. Poté, co byly palmy narovnány, roztrhly ohromnou silou Koronino tělo.
Právě díky své zvláštní smrti byla Korona nejprve uctívána jako
patronka dřevorubců. Kdy a jak se stala patronkou
boje proti nákazám, není jasné.
Z Blízkého východu se legenda dostala do Itálie (cca v 6. století) a také
ostatky obou manželů spočívají na italské půdě, na pobřeží Jaderského moře nedaleko města
Ancona. V roce 997 přinesl císař Otto III. její relikvie do
Cách a ve 14. století je
císař Karel IV. nechal umístit do
chrámu sv. Víta v Praze.