Hurvínek slaví 100 let! A s ním celý svět Spejbla a Hurvínka

Loutky Spejbla a Hurvínka už více než jedno století patří k nejvýraznějším symbolům české kultury pro děti i dospělé. Jsou nedílnou součástí tradice českého loutkového divadla, která má v tuzemsku mimořádně silné a jedinečné postavení a od roku 2016 je zapsaná na Seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Domovskou scénou nejznámějších českých loutek je Divadlo Spejbla a Hurvínka v Praze – Dejvicích, které se dlouhodobě řadí k nejnavštěvovanějším loutkovým divadlům v Česku a jehož inscenace oslovují několik generací diváků. Svět Spejbla a Hurvínka však dávno nepřesahuje hranice divadelního jeviště – objevuje se také v podobě výstav, tematických výletů, rodinných akcí i dalších kulturních aktivit po celé republice, které dlouhodobě mapuje a představuje také portál Kudy z nudy.
 

Sto let s Hurvínkem

Historie Hurvínka je neoddělitelně spjatá se jménem Josefa Skupy, výtvarníka, loutkáře a mimořádné osobnosti české kultury. Právě on stál u zrodu loutek, které se postupně proměnily v generační fenomén. Hurvínek se na scéně poprvé objevil 2. května 1926 v Plzni jako překvapivý přídavek večerního představení komedie Rudolfa Nešvery Počestný dům. Původně měl být jen variací na Spejbla, brzy se však stal jeho rovnocenným partnerem.
 
Zatímco Spejbl zosobňuje svět dospělých se všemi jeho slabostmi, Hurvínek do dialogu přináší dětskou přímost a zvědavost, a také dokáže pokládat nepříjemně přesné otázky. Právě tento kontrast se ukázal jako nadčasový.
 

Loutková rodinka, která mluví ke všem generacím

Postavy Spejbla a Hurvínka nevznikaly náhodou ani izolovaně. Jejich podoba, charaktery i vzájemné vztahy vyrůstaly z tvůrčí imaginace a životních zkušeností Josefa Skupy, který v loutkách hledal způsob, jak s humorem a nadhledem komentovat svět kolem sebe. Každá z postav postupně přinášela nový pohled, novou generaci i jiný hlas do společného dialogu – a právě díky tomu zůstává tato loutková rodina živá a srozumitelná i po desítkách let.
 

Spejbl

Spejbl spatřil světlo světa na podzim roku 1920, přesné datum neznáme. Vytvořil ho plzeňský řezbář Karel Nosek podle Skupova náčrtku. Spejbl je figurou rozporuplnou – trochu domýšlivou, trochu nejistou, a právě proto tak lidskou. Skupa v něm vytvořil postavu, která dokázala ztělesnit obecné lidské slabosti.
 

Hurvínek

Hurvínek vznikl jako Spejblův „syn“ a zároveň jeho největší zrcadlo. Vyřezal ho Gustav Nosek, synovec autora Spejbla. Díky pohyblivým očím a výrazné mimice získal Hurvínek jedinečný výraz a brzy si vydobyl samostatné místo na scéně – nejen jako dítě, ale jako plnohodnotný komentátor světa dospělých.
 

Mánička

Mánička vstoupila na scénu 19. dubna 1930 při premiéře Hurvínkovy jarní revue. Podle návrhu profesora Skupy a za výtvarného přispění Jiřího Trnky ji vyřezal Gustav Nosek. Původně měla být jen Hurvínkovou kamarádkou, postupem času se však proměnila v jeho rovnocennou partnerku. Zásadní roli v její moderní podobě sehrála Helena Štáchová, která z Máničky vytvořila sebevědomou a samostatnou dívku.
 

Paní Kateřina Hovorková alias bábinka

Takzvaná bábinka sice na scéně zastupuje starší generaci, z celého divadelního ansámblu je však nejmladší: přišla na scénu v roce 1971 jako ženský protipól Spejbla. Pedagogicky založená, rázná a zároveň laskavá postava přinesla do rodinky nový generační rozměr.
 

Žeryk

Spejblovu a Hurvínkovu rodinu doplňuje foxteriér Žeryk, který se poprvé objevil stejně jako Mánička 19. dubna 1930 při premiéře Hurvínkovy jarní revue. Čtyřnohého Hurvínkova kamaráda vytvořil loutkář Gustav Nosek a prvních osm let ho také „štěkal“. Co se týče jména Žeryk, je možné, že ispirací pro něj byl populární „foxík Jerry z Ostrovů“ z románu Jacka Londona. Ačkoli Žeryk nemluví, patří k nejvýraznějším postavám – jeho „štěkání“ a reakce často říkají víc než dlouhé dialogy.
 

Divadlo, které přežilo dějiny

V srpnu roku 1930 se soubor profesionalizoval a stal se první českou profesionální loutkovou scénou. Už tehdy bylo zřejmé, že Spejbl a Hurvínek nejsou určeni jen dětskému publiku. Repertoár pro dospělé, satira i narážky na aktuální dění se staly přirozenou součástí tvorby.
 
Na svém repertoáru divadlo nemělo jen hry pro děti, ale i představení pro dospělé Hurvínkova jarní reuve, ve kterém debutovali jak Mánička, tak i pejsek Žeryk. Při premiéře revue si Hurvínek s Máničkou ještě onikali. Pokud vás zajímá, jak proběhlo první setkání legendární dvojice, tady je úvod jejich první společné scény:
 
Mánička: Copak se mu stalo chlapečku, že je tak smutnej?
Hurvínek: Prominula, ale vona je docela impertinentní, ani mi neřekla své ctěné jméno!
Mánička: Já jsem přece Mánička!
 
Výrazným momentem byla inscenace Kolotoč o třech poschodích z roku 1939, která v alegorické podobě reagovala na mnichovské události. Za protektorátu bylo divadlo pod dohledem gestapa. Když byl Josef Skupa v roce 1944 uvězněn, Spejbl s Hurvínkem se stali symboly kulturní odvahy.
 
Po válce se Divadlo Spejbla a Hurvínka přesunulo do Prahy a začalo psát další kapitolu své historie. Postupně se otevřelo zahraničním turné a unikátním jazykovým variacím. Spejbl s Hurvínkem promluvili během let více než dvaceti jazyky a vystoupili v desítkách zemí celého světa.
 

Nové generace Spejbla a Hurvínka

Po smrti Josefa Skupy v roce 1957 převzal pomyslnou štafetu Miloš Kirschner, který významně rozvinul intelektuální rovinu dialogů a posunul divadlo k modernějším formám. V dalších desetiletích se na podobě inscenací podíleli výrazní autoři, režiséři i výtvarníci a Spejbl s Hurvínkem zůstávali citlivými komentátory doby.
 
Od 90. let má divadlo domovskou scénu v pražských Dejvicích a do 21. století vstoupilo s novou generací interpretů. Roku 2012 získali Spejbl a Hurvínek zvláštní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla.
 

Hurvínek dnes

Dnešní Divadlo Spejbla a Hurvínka stojí na pevných základech loutkářské tradice, ale zároveň se nebrání novým impulzům. Rekonstrukce divadelní budovy, rozšířené zákaznické centrum i pestrý repertoár plný premiér ukazují, že svět Spejbla a Hurvínka zůstává živý. Stoleté výročí tak není jen ohlédnutím do minulosti, ale i potvrzením, že humor, nadhled a dialog mezi generacemi mají své místo i dnes.