Čtrnáct krajů & čtrnáct tipů: zvony, zvonky, zvonice, zvonohry a skvělé výlety, které zvoní

Zapomeňte na to, že zvony jsou jen něco, co bije v poledne a klekání. Když to někde zazvoní, může to být výlet! Čekají na vás zvony s duší – hrdinové věží i tichých ulic, památníky i vyhlídky, zvonkohry i jména, která vám zůstanou znít v hlavě. Společně s Kudy z nudy a seriálem Čtrnáct krajů & čtrnáct tipů jsme prošli Česko kraj po kraji a vybrali místa, kde se zvoní krásně – někdy skutečně, jindy jen symbolicky. Rozezníme zvony i zvonkohry v každém kraji – a slibujeme, že to bude znít jako pozvání. Tak nastražte uši, nabrušte smysly a pojďte s námi za zvukem, který spojuje minulost s přítomností. Na výlety, které zní. Doslova.
 

1. Praha: město, kde zvony nezmlkly

Když se řekne Praha a zvon, hned vás napadne Zikmund z chrámu sv. Víta na Pražském hradě – kolos, který se rozeznívá jen při výjimečných událostech, a jeho hlas zní celým městem. Ale to je jen začátek. Na Jindřišské věži uslyšíte největší pražskou zvonkohru s melodickým programem, v Loretě se rozeznívají zvonky denně – a to rovnou v největší zvonohře v Česku. A co teprve Zvon #9801? Originální zvon připomíná více než devět tisíc zvonů, které za druhé světové války zrekvírovali nacisté. Jejich hlasy umlkly, ale tichý památník je připomíná dodnes.
 
Zvony se v Praze neukrývají jen ve věžích, ale i na nároží Domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí anebo v názvech ulic – najdete tu Zvoncovitou, Zvonařskou nebo Zvonkovou. A jestli vás to všechno zaujme opravdu hluboce, zamiřte do Muzea zvonařské rodiny Manoušků na Zbraslavi. Protože zvonit v Praze, to je malá symfonie sama o sobě.
 

2. Středočeský kraj: když zvonění potichu vypráví

Na první pohled možná tiché místo, ale když se zaposloucháte, uslyšíte příběh. Zámek Vrchotovy Janovice býval domovem okouzlující baronky Sidonie Nádherné (1885–1950), dnes tu objevíte jednu z nejpůsobivějších sbírek zvonů a zvonařství u nás. Díky expozici Národního muzea můžete nahlédnout do historie řemesla, které spojuje oheň, bronz a modlitbu. Forma, srdce, plamen – zvon není jen předmět, je to rukopis mistra, který ho ulil. A i samotný zámek stojí za návštěvu: krásný park, atmosféra doby minulé, historie rodiny Nádherných z Borutína, a k tomu tichá přítomnost zvonů, které tu zůstaly, i když jejich hlasy utichly. Ve Středních Čechách se zkrátka zvoní do hloubky.
 

3. Jihočeský kraj: kde zvoní setkání i samota

V hlubokých lesích Novohradských hor, u osady s půvabným jménem Hojná Voda, stojí zvláštní zvon. Meditační Zvon Setkávání tu nečeká na poledne ani nedělní mši, místo toho zve k zastavení. Na jeho povrchu najdete slova v různých jazycích, vyzývající ke smíření, klidu a dialogu. A když se rozezní, nezní jako zvon z věže, ale jako ozvěna lidské naděje.
 
A dál? V Jihočeském kraji je také Zadní Zvonková, zaniklá osada v kopcích nad Lipnem. Její jméno zní jako závěrečný tón příběhu, který zůstal bez lidí. Dnes tu najdete obnovený kostel, pietní místo a krajinu, která ví, co je ticho. Zvoní se tu potichu – ale takové zvonění o to víc zasáhne do duše.
 

4. Plzeňský kraj: na vrcholu všeho zní Velký Zvon

Ne, není to věž ani kaple. Velký Zvon je jméno vrchu v Českém lese. Zní to poeticky, ale ve skutečnosti jde o strategicky významné místo, kde během studené války byla postavena mohutná radarová věž. Dnes tu sice najdete spíš ticho, les a fascinující výhledy, ale přísná pravidla platí dál: na Zvon sice vede silnička, ale samotný vrcholek je oplocený a střežený Armádou ČR.
 
A proč se vrch jmenuje právě takhle? Možná podle tvaru, možná podle staré legendy, možná podle zvuku, který se tu ozývá v mlze a větru. Na mapě nevypadá Velký Zvon nijak výrazně, ale když se vyškrábete až nahoru, pochopíte, že některé zvony nezní v uších, ale v kostech.
 

5. Karlovarský kraj: když je zvon starší než kronika

V Chebu najdete poklad, který nezvoní, ale zato vypráví. Zvon odlitý roku 1286, vystavený v chebském muzeu, je totiž patrně nejstarší dochovaný zvon v Česku. Své si odsloužil, a tak teď odpočívá v klidu muzejních stěn, ale když se postavíte blízko, možná uslyšíte ozvěnu jeho dávného hlasu. Věděl o středověkých trzích, požárech i svatbách, a kdyby mohl mluvit, měl by co říct. Například to, že v českých zemích nezvonil: bronzový skvost koupil kníže Clary-Aldringen někdy koncem 19. století v Itálii, muzeu jej pak v listopadu 1928 daroval zvonař Rudolf Perner.
 
A Cheb k tomu přidává svůj vlastní osobitý šarm – náměstí jak z obrázku, Špalíček, Chebský hrad, úzké malebné uličky a pocit, že jste v místě, které přečkalo hodně. Tady zvony nejsou jen součástí dějin, tady jsou dějiny samy.
 

6. Ústecký kraj: tři zvony ze šikmé věže v Ústí

Jeden z nejznámějších kostelů v Česku stojí v Ústí nad Labem. Věž kostela Nanebevzetí Panny Marie se totiž po bombardování během druhé světové války vychýlila o více než dva metry – a zůstala stát. Sice není šikmější než slavná věž v Pise, ale přesto v ní zvony zůstaly – a zvoní dál, jako by rovnováha byla otázkou rozhodnutí, ne gravitace.
 
Zvonění se tu stalo symbolem odolnosti. Ticho po náletech, nové hlasy zvonů, a s nimi i poselství, že i nakloněné věci mohou stát pevně. Ústecký kraj tak připomíná, že nejhlasitější zvuk bývá často ten, který přežil ticho. A než se vydáte dál, možná vás budou zajímat i další šikmé věže a stavby v Česku – na Kudy z nudy je najdete všechny pěkně pohromadě.
 

7. Liberecký kraj: kde zvony visí hlavou dolů

V Rovensku pod Troskami najdete zvonici, která si zaslouží vlastní fanfáru – a ne ledajakou. Tady totiž zvony visí srdcem vzhůru. Ano, čtete správně: nejsou zavěšené srdcem dolů, jak bývá zvykem, ale opačně. Takzvané rebelantské či husitské zvony, nazývané rovněž zvony „s vysokým točením“, mají jen na několika místech v Česku a jde skutečně o unikát. Rozeznívají se šlapacími pedály.
 
Tři zvony, pojmenované podle českých světců Jan Křtitel, Václav a Jiří, byly původně zavěšené tradičním způsobem, ale protože sezváněly ke vzpouře, vrchnost je za trest nechala obrátit. Zvony na rozdíl od vrchnosti přežily a znějí dodnes, neobvykle, silně a s příběhem, který má víc než jeden tón. A Liberecký kraj tím jasně říká: když jde o zvon, stojíme si za svým. I když visí opačně.
 

8. Královéhradecký kraj: kde zvon Augustin mluví z výšky

Ve vznešené Bílé věži v Hradci Králové si užijete zážitkové prohlídky i výhledy, co berou dech – a taky zvon Augustin, třetí největší historický zvon v Česku. Když se rozezní, není to zvonění, ale událost. Uslyšíte ho jen párkrát do roka, při významných dnech a státních svátcích, ale hlavně můžete být doslova pár kroků od zvoníků. Zní jako ozvěna celého kraje. A i cesta k němu má něco do sebe: desítky schodů vás vynesou z každodennosti až do výšky zvonové poezie.
 
Zvuky zvonů i zvonků zní i jinde – třeba v Náchodě hraje zvonkohra na Karlově náměstí a v Deštném v Orlických horách si můžete vyzkoušet, jaké to je být zvonařem. V tamním Ateliéru zvonaře a hrnčířky se zvonky nejen cení, ale i tvoří. Ručně, z hlíny, s citem. Královéhradecký kraj zkrátka ví, že zvonění není jen zvuk, ale i stopa, kterou necháváme ve světě.
 

9. Pardubický kraj: hlasy zvonů ze zvonice v Kočí

Máte rádi dřevěné kostelíky a dřevěné zvonice? Kočí u Chrudimi není jen malebné jméno – je to místo, kde najdete malebný dřevěný kostel se zvonicí a mostem, které jako by vypadly ze staré pohádky. V šindelem kryté zvonici visí dva prastaré zvony – Bartoloměj nese datum 1496 a Vavřinec je z roku 1562. Nejsou okázalé, ale tím spíš si zaslouží pozornost. Přežily staletí, požáry, rekvizice i hluchá období. Dnes zvoní tiše, ale důstojně.
 
Ke kostelu se zvonicí vede dřevěný krytý most, a když se rozhlédnete, zjistíte, že celé to místo zní, i když je zrovna ticho. V Pardubickém kraji možná zvony nehřmí, ale o to víc se vám chce naslouchat.
 

10. Vysočina: tóny, které projasní každý den

Renesanční Starou radnici ve Žďáru nad Sázavou zdobí něco víc než jen historie – je tu zvonkohra, která každý den rozehrává melodii pro kolemjdoucí. Její tóny jsou ladné, klidné a přitom znělé – přesně takové, jaké byste od Vysočiny čekali. Zní tu lidové písně, slavnosti i roční doby, protože melodie se mění podle kalendáře. A když stojíte na náměstí a zvonkohra spustí, máte pocit, že čas se na chvíli usmívá.
 
Skutečný architektonický klenot stojí o kousek dál, na návrší Zelená hora. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, vrcholné dílo architekta Jana Blažeje Santiniho, je doslova postaven jako zvuková modlitba. A když jeho tři zvony se jmény sv. Cyril a Metoděj, Vojtěch a Zdislava zazní, nesou se krajinou jako andělské echo. Není divu, že kostel patří na seznam památek UNESCO – tady se duchovno a umění spojily ve stavbu, která opravdu zvoní až do nebe.
 

11. Jihomoravský kraj: proč se Zvonařka jmenuje Zvonařka?

Proč se Zvonařka v Brně – dnes známá hlavně jako autobusové nádraží – jmenuje právě Zvonařka? Ještě dřív než tu stálo nádraží, v přilehlé Wannieckově slévárně se odlévaly zvony. Zvonaři jsou dávno pryč, z industriálního areálu se stalo nákupní a společenské centrum Galerie Vaňkovka, ale jméno Zvonařka zůstalo – i když dnes tu zvoní hlavně mobilní telefony cestujících a zákazníků.
 
Když se chcete vrátit ke zvonění opravdovému, vydejte se na Špilberk – zvonkohra na velkém nádvoří rozeznívá nádvoří pevnosti jemně a pravidelně, s melodiemi, které spojují historii se současností. A jestli vás to chytne víc, zkuste se doptat – ve městě dodnes žijí zvonaři, kteří si tradici předávají jako tiché rodinné tajemství. Protože některé zvony nezvoní nahlas, ale jen v paměti.
 

12. Zlínský kraj: jarmark, kde to cinká ze všech koutů

V srdci Valašska, ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, se každý rok koná Zvonečkový jarmark – a to je přesně ta chvíle, kdy celý kraj zní jako pohádka na pokračování. Cinkají tu zvonky keramické, kovové, skleněné i dřevěné, a každý má jiný tón, barvu i náladu. Někdo si koupí jeden na památku, někdo rovnou tři – pro štěstí, pro domov a pro radost.
 
Zvonečky tu nejsou jen dekorace – jsou posly tradice, vyrobené rukama lidí, kteří vědí, jak dát hlíně i kovu duši. A než se nadějete, zjistíte, že vás to cinkání nenechá odejít s prázdnou kapsou ani hlavou. Zlínský kraj tak připomíná, že i tichý zvuk může znít dlouho, zvlášť když je vyrobený srdcem.
 

13. Olomoucký kraj: kde se rodí zvony

V Brodku u Přerova stojí něco, co by se dalo nazvat zvonařským chrámem – rodinná zvonařská dílna Dytrychových. Zvony tu vznikají po generace. Je to místo, kde se bronz roztéká do forem, kde každé srdce zvonu dostane svou vlastní hlasovou zkoušku, a kde zvon není výrobek, ale osobnost.
 
Zvony z Brodku zní po celém světě – v katedrálách, vesnických kostelících i na nově vzniklých náměstích. Ale kouzlo místa poznáte nejlíp na místě. Při exkurzi se dozvíte, kolik je potřeba řemesla, citu, trpělivosti i víry, aby zvon mohl znít. Protože než se rozezní první tón, musí někde znít nápad. A ten často začíná právě tady, v Olomouckém kraji.
 

14. Moravskoslezský kraj: zvonek ke kávě, prosím

V Opavě, v klidné uličce nedaleko centra, najdete místo, které nezvoní hlasitě – ale o to silněji zní uvnitř. Kavárna U Modrého zvonku vás nadchne svým originálním interiérem, vyzdobeným množstvím malých i velkých zvonků. Některé cinkají, jiné jen tiše čekají, až si jich někdo všimne. A mezi tím voní káva, pečou se koláče a nikomu se nechce spěchat. To je místo, kde zvonky přinášejí klid do běžného dne. Malé připomenutí, že zvonění může být i jemné, osobní a laskavé. A že každé zazvonění – i to tiché – může něco změnit. Třeba náladu.
 
Cink – máme dozvoněno. Čtrnáct krajů, čtrnáct tónů – hlubokých jako Zikmund, jemných jako zvonkohra, rozechvělých jako malý zvoneček na jarmarku. Prošli jsme republiku se zatajeným dechem, s hlavou vztyčenou k věžím i skloněnou ke kovadlinám zvonařů. Objevili jsme zvony, které varují, slaví, vzpomínají i hladí. Ať už se rozhlížíte z Bílé věže, zvoníte v srdci poutního kostela nebo si dáváte kávu pod zvonečkem v Opavě, každé zazvonění něco znamená. Někdy začátek, někdy konec. A jindy jen tiché „jsem tady“.
 
Tak ať vám to cinká – na cestách, v duši i mezi řádky. S Kudy z nudy a láskou ke každému tónu.