Co jsme vyšlechtili v Česku: od ušlechtilých koní po voňavé květiny a skvělá vína

Hned na začátku si můžeme připomenout jedno jméno, bez kterého by tenhle článek vlastně nemohl existovat: Gregor Johann Mendel. Opat augustiniánského kláštera v Brně položil díky pokusům s hrachem základy genetiky a ukázal světu, že dědičnost má svá pravidla. Kromě toho se věnoval také šlechtění včel, pozorování počasí a dalším oborům vědy. Dnes na jeho práci navazují zahradníci, vinaři i chovatelé po celém světě. Pokud vás jeho příběh láká víc do hloubky, vydejte se do interaktivní expozice Mendelianum a hlavně do Mendelova muzea v Brně. Nejenže na vlastní oči poznáte místo, kde se před více než 150 lety zrodila genetika, ale dozvíte se, jak nenápadné pokusy změnily pohled na svět živé přírody.


 
Pokud příběh o šlechtění někde začal, bylo to právě tam. Z klášterní zahrady Starobrněnského kláštera se totiž myšlenka práce s dědičností rozletěla do zahrad, sadů, vinic i hospodářských dvorů po celé zemi.
 

Starokladrubský kůň: aristokrat z krajiny UNESCO

Jedno z nejstarších původních plemen koní na světě vzniklo přímo pro habsburský císařský dvůr – a dodnes si zachovalo noblesu, klid a eleganci, která bere dech. Starokladrubáci byli po staletí šlechtěni jako ceremoniální kočároví koně, a právě proto působí tak vyrovnaně a majestátně.


 
Nejlépe je poznáte v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem, který je spolu s okolní krajinou zapsaný mezi památky UNESCO. Rozlehlé pastviny, aleje, stáje i historické objekty tvoří jedinečný celek, kde se koně chovají už více než čtyři století. V Kladrubech potkáte především bělouše, vraníci mají své místo v hřebčíně ve Slatiňanech. Starokladrubští koně jsou živým důkazem, že důmyslné šlechtění dokáže ovlivnit nejen vzhled, ale i povahu zvířete. Vynikají klidem, ochotou spolupracovat a dodnes se uplatňují nejen při slavnostních příležitostech, ale i ve sportu nebo hipoterapii.
 
Jenže tím český koňský příběh zdaleka nekončí. Znáte třeba plavé koně Kinských, kteří na slunci doslova září jako tekuté zlato? Nebo odolné huculy z horských pastvin, kteří si poradí i s drsnými podmínkami? A co robustní slezské noriky nebo elegantní české teplokrevníky? Vydejte se s Kudy z nudy po stopách vyšlechtěných koní a objevte další hřebčíny, farmy a místa, kde se česká plemena koní chovají dodnes – často s možností prohlídek, projížděk i setkání zblízka.
 

Žatecký chmel: české zlato, bez kterého by pivo nebylo pivem

Bez chmele by pivo nemělo svou typickou hořkost ani vůni – a bez toho českého by nebylo tak slavné, jak ho známe. Žatecký chmel patří mezi nejkvalitnější na světě a jeho jméno, v zahraničí známé jako Saaz Hops, je pro sládky zárukou jemného aroma a vyvážené chuti. Srdcem chmelařské tradice je město Žatec a okolní krajina, která se díky staletím pěstování dostala až na seznam UNESCO. Kombinace půdy, klimatu a zkušeností místních pěstitelů tu vytvořila podmínky, které se nedají jednoduše napodobit jinde na světě.


 
Historie pěstování chmele u nás sahá až do raného středověku, kdy se z Čech vyvážel do Bavorska i hanzovních měst. Skutečný průlom ale přišel s cíleným šlechtěním: odrůda Žatecký poloraný červeňák se stala legendou a dodnes tvoří základ mnoha pivních stylů. Na její kvalitě má zásluhu i český vědec Karel Osvald, který rozvinul moderní metody šlechtění pomocí klonové selekce.
 
A pokud vás zajímá, jak se z nenápadné rostliny stane surovina pro špičkové pivo, zamiřte do Žatce, do Chrámu chmele a piva nebo do Chmelařského muzea. V autentických chmelařských objektech uvidíte celý proces od pěstování přes sklizeň až po lisování do žoků.
 
Až si příště dáte orosený půllitr, zkuste se na chvíli zamyslet: kolik generací pěstitelů a šlechtitelů stojí za jeho chutí? A poznáte rozdíl mezi klasickým červeňákem a novějšími odrůdami jako Sládek, Premiant nebo Agnus? Zkrátka vydejte se s Kudy z nudy do chmelařských oblastí a objevte, že české pivo není jen nápoj, ale i příběh krajiny, tradice a poctivé práce.
 

Moravská vína: když šlechtění voní po slunci a chutná po krajině

Víno není jen nápoj – je to otisk krajiny, počasí i rukopisu těch, kdo ho vyšlechtili. A právě na jižní Moravě vznikla řada odrůd révy vinné, které dnes patří k tomu nejlepšímu, co můžete ve skleničce ochutnat. Možná znáte Pálavu, Aurelius nebo Muškát moravský – ale tušíte, kde a jak se tyhle odrůdy zrodily?


 
Za jejich vznikem stojí šlechtitelské stanice, kde se po generace hledá ideální spojení chuti, vůně i odolnosti. Jednou z nejstarších je Ampelos ve Vrbovci, významnou roli hrají i Šlechtitelská stanice ve Velkých Pavlovicích a Šlechtitelská stanice v Polešovicích. Právě tam, a také v Perné na úpatí Pálavy vznikly odrůdy, které dnes znají milovníci vína daleko za hranicemi Česka. Floriánka, Laurot, Pálava, André, Neronet nebo Cabernet Moravia – každá z nich má svůj příběh, své „rodiče“ a také svého šlechtitele. Některé vznikly jako odpověď na choroby a mrazy, jiné hledaly dokonalou chuť nebo barvu. Výsledek? Česká a moravská vína, která dokážou překvapit, potěšit i obstát ve světové konkurenci.
 
A že zatím nepoznáte rozdíl mezi aromatickou Pálavou, kořenitým André nebo temně zbarveným Neronetem? Nevadí. Vydejte se s Kudy z nudy za vínem a objevte naše vinice. Projděte se mezi řádky révy, zastavte se ve vinném sklípku a ochutnejte vína tam, kde vznikají. Možná objevíte svou novou oblíbenou odrůdu, možná jen zpomalíte a necháte na sebe působit atmosféru, kdy čas jen zvolna plyne.
 

Česká pole a zahrady: jablka, kmín a heřmánek, které voní domovem

Ne všechno, co se u nás šlechtí, končí ve slavnostních spřeženích, v půllitru nebo ve skleničce. Některé z největších pokladů najdeme úplně jinde – na talíři, v kuchyni nebo třeba v hrnku horkého čaje. Česká jablka, kmín nebo heřmánek patří k tomu, co dobře známe, ale málokdy si uvědomíme, kolik práce a znalostí za nimi stojí.
 

Holovouský malináč: jablko, které chutná jako vzpomínka

Staré odrůdy mají zvláštní kouzlo – a holovouský malináč je toho důkazem. Voňavé jablko s jemně malinovou chutí patří k tradičním českým odrůdám, které se pěstují už po generace. Vydejte se do sadů nebo na podzimní slavnosti jablek a ochutnejte ho přímo u zdroje. Možná zjistíte, že chutná úplně jinak než jablka ze supermarketu – plněji, opravdověji, prostě „po staru“. A znáte i další staré odrůdy, které se dnes znovu vracejí do zahrad a sadů?
 

Český kmín a heřmánek: vůně, které definují domov

Možná je bereme jako samozřejmost, ale bez kmínu by česká kuchyně chutnala úplně jinak, a bez heřmánku by chyběl jeden z nejznámějších symbolů domácí pohody. Obě rostliny přitom spojuje dlouhá tradice pěstování i šlechtění. Český kmín patří mezi vyhlášené plodiny s chráněným označením původu a jeho výrazná chuť je výsledkem pečlivého výběru i moderního šlechtění. Heřmánek pravý zase vyniká obsahem účinných látek a typickou vůní, kterou známe z čajů i domácí lékárničky. Jde o jedinou léčivou rostlinu z Česka, která má evropskou ochranu původu. Když rozkvete, krajina se promění v jemně vonící koberec, který láká nejen včely, ale i výletníky. Vydejte se s Kudy z nudy na farmářské trhy, do bylinkových zahrad, na procházku do přírody nebo na farmy, kde se bylinky pěstují – a možná si domů odnesete nejen sušený čaj, ale i chvíli klidu.
 

Květiny, které dobyly svět: rododendrony a pivoňky z Průhonic

Šlechtění ale není jen o chuti, často jde hlavně o krásu. Stačí se projít Průhonickým parkem, kde se v jedinečné podobě potkávají příroda a péče lidských rukou. Rozsáhlý park, zapsaný na seznam UNESCO, je doslova královstvím květin – a na jaře tu hrají hlavní roli rododendrony.


 
Pěnišníky, jak se jim česky říká, patří k nejatraktivnějším dřevinám parku. Roste jich tu na osm tisíc kusů ve zhruba stovce druhů a kultivarů, z nichž desítky vznikly přímo v Průhonicích. S jejich pěstováním začal už hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, zakladatel parku, který dobře věděl, že bohatě kvetoucí keře v odstínech bílé, růžové, žluté i fialové dokážou rozzářit i stinná zákoutí. Právě tady se také ukazuje, jak důležité je šlechtění: průhonické odrůdy se zaměřovaly na mrazuvzdornost, aby obstály ve středoevropském klimatu, kde mnohé zahraniční kultivary selhávaly.
 
Stejně zajímavý příběh mají i pivoňky, které v Průhonicích patří k dalším šlechtitelským úspěchům. Ve sbírkách najdete stovky kultivarů a mezi nimi i odrůdy, které jako první z Česka získaly mezinárodní registraci u American Peony Society. Některé nesou jména historických osobností, jiné zaujmou tvarem a barvou květů – od jemných pastelových tónů až po sytě červené květy, připomínající vlčí máky.
 
Když se do Průhonického parku vydáte v květnu, zažijete květinovou podívanou, na kterou se nezapomíná. A pokud vás svět okrasných rostlin chytne a nepustí, můžete s obdivováním kvetoucí nádhery pokračovat v Dendrologické zahradě, kde se vedle domácích odrůd uchovává i rozsáhlá sbírka rododendronů z celého světa.
 

Růže Jana Böhma: když z Blatné voněl celý svět

O Blatné by se klidně dalo mluvit jako o městě, které má na růžích ustláno. Právě tady totiž za první republiky vybudoval své království šlechtitel Jan Böhm, jehož růže putovaly do celého světa. Na zdejších plantážích pracovaly desítky lidí, na růžové trhy přijížděly tisíce návštěvníků a jméno Blatné znali milovníci květin daleko za hranicemi Československa. Böhm vyšlechtil desítky odrůd; některé nesly jména významných osobností, jiné nesly osobní příběhy. Mezi nimi byly třeba růže pojmenované po jeho dceři Máně, ale i odrůdy jako Dr. Masaryk, Jan Hus nebo třeba Génius Mendel.
 
Právě tyhle růže dnes v Blatné znovu ožívají. Město se totiž rozhodlo navázat na slavnou tradici. Růžové záhony se postupně vracejí do ulic, vznikají tematické stezky a v létě se Blatná znovu proměňuje v místo, kde růže hrají hlavní roli. Vydejte se sem na výlet – projděte se podél řeky Lomnice, objevte místa bývalých plantáží a zkuste si představit dobu, kdy jako by tu voněl celý svět.
 

Klatovské karafiáty: květina, která má své rodné město

Jsou květiny, které rostou skoro všude – a pak jsou takové, které patří jen k jednomu místu. Příběh klatovských karafiátů začal na začátku 19. století, kdy si rytmistr baron Josef Volšanský přivezl z Francie semínka neznámé květiny a právě v Klatovech se začal věnovat jejímu pěstování a šlechtění.


 
Postupem času vznikla odrůda, která se od ostatních karafiátů výrazně liší. Klatovské karafiáty jsou mrazuvzdorné trvalky, mají hladké okraje květů a typickou jemnou hřebíčkovou vůni. Navíc hrají všemi barvami a často nesou jména osobností, které připomínají staré časy – například Vrchlický, Palacký či Hostaš. Nejlepší čas, kdy si je můžete prohlédnout v plné kráse, přichází v létě. V době klatovské pouti rozkvétá zahrada karafiátníků naproti Vlastivědnému muzeu a na několik týdnů se promění v pestrou přehlídku barev, vůní i šlechtitelského umění. Vydejte se do Klatov a objevte květinu, která se stala symbolem svého města.
 

Přeštické prase: český originál, který má i vlastní pomník

Ne všechno, co se u nás vyšlechtilo, je na první pohled vznešené a voňavé, ale o to víc je to poctivé. Přeštické černostrakaté prase patří mezi původní česká plemena, která si získala oblibu svou odolností, nenáročností i kvalitou masa. Typické je černostrakaté zbarvení, klopené uši a robustnější postava s vyšším podílem tuku. Právě díky tomu má maso přeštíků výraznou chuť, kterou ocení nejen řezníci, ale i milovníci tradiční české kuchyně. Dnes se plemeno chová hlavně v menších a ekologických chovech, kde se klade důraz na kvalitu a šetrný přístup.


 
Kolébkou plemene jsou Přeštice – a místní na svá slavná prasátka rozhodně nezapomněli. Malinkatí čuníci zdobí třeba kašnu v centru města, v životní velikosti je pak poznáte díky neobvyklému sousoší. Pomník přeštickým černostrakatým prasatům patří k nejkurióznějším sochařským dílům u nás. Stojí kousek od kostela a je trochu bizarní, trochu roztomilé – a rozhodně nepřehlédnutelné.
 
Podobně zajímavých plemen u nás ale objevíte máme víc, od českého strakatého skotu a českých červinek po různá plemena ovcí a koz. Pokud vás láká vidět je naživo, zamiřte na farmy, do skanzenů nebo na tradiční zemědělské slavnosti.
 

Co všechno ještě umíme vyšlechtit?

Ať už jde o ušlechtilé koně, voňavé květiny, staré odrůdy jablek nebo plodiny, bez nichž si neumíme představit českou kuchyni, jedno je jisté: šlechtění u nás má hluboké kořeny i slibnou budoucnost. Není to jen o výnosech a rekordech, ale o chuti, kráse a vztahu k přírodě.
 
Vydejte se s Kudy z nudy za příběhy, které rostou, zrají a žijí dál – a objevte, co všechno vzniklo díky lidské trpělivosti, zvídavosti a lásce k detailu.