Církevní řády: trinitáři, klášter v Zašové a Turek z Karlova mostu

Trinitáři vznikli v 12. století v době, kdy se křesťanský a muslimský svět střetával nejen v křížových výpravách, ale i na moři a obchodních cestách. Mnoho poutníků a vojáků končilo v otroctví a jejich osud býval krutý. Změnit to chtěli dva Francouzi – svatý Jan z Mathy (1160–1213) a poustevník svatý Felix z Valois (1127–1212). U lesa Cerfroid v údolí říčky Le Clignon poblíž dnešní vesnice Brumetz severovýchodně od Paříže založili první klášter, Couvent de Cerfroid. Roku 1198 byl jejich řád oficiálně potvrzen papežem Inocencem III.
 

Trinitáři, rytíři svobody a vykupitelé otroků

Symbolem trinitářů se stal červený a modrý kříž – znak, který se objevuje nejen na řádových oděvech, ale i na mincích, dokumentech a náhrobcích. Barvy měly připomínat Kristovu oběť a milosrdenství Panny Marie. Ačkoli měli trinitáři kontemplativní základ, jejich skutečné poslání se odehrávalo mimo klášterní zdi: vykupovali křesťanské otroky z muslimského zajetí, často v přístavech severní Afriky. Pokud chyběly peníze, nabízeli výměnou sami sebe.
 
Ještě za života sv. Jana z Mathy vznikl známý pařížský klášter trinitářů, a to na místě, kde stával kostel sv. Mathurina. Proto se trinitářům říkalo též mathurini. V době největšího rozmachu, tedy v 15. století, měli trinitáři po celém světě asi 800 klášterů a tisíce členů. Odhaduje se, že za dobu své existence vykoupili ze zajetí přibližně 1 400 000 zajatců. Jejich přítomnost se šířila po celé Evropě: od Pyrenejského poloostrova po Itálii, od Francie po Polsko. Jen české země zůstávaly stranou, a to až do 18. století.
 

Zašová: místo zázraků i mnišského ticha

Obec Zašová na Valašsku si v roce 2025 připomněla 300 let od benedikce poutního kostela Navštívení Panny Marie. Právě rok 1725 se pojí i s příchodem trinitářů, kteří zde založili jediný dochovaný trinitářský klášter na našem území.
 
Když se totiž trinitáři objevili v našich zemích, jejich řád už měl za sebou historii dlouhou úctyhodných 500 let. První klášter vznikl v roce 1705 v Praze Na Slupi, během 18. století přibyly kláštery v Holešově a ve Štěnovicích u Plzně.
 
Za vznikem poutního areálu v Zašové stáli Žerotínové, konkrétně František Ludvík z vízenberské větve, císařský rada a hejtman Opolsko-frankenberského kraje. Při slavnostním vysvěcení nového chrámu roku 1725 byl milostný obraz Panny Marie Zašovské přenesen z původního dřevěného kostelíka a předán do péče řeholníků řádu Nejsvětější Trojice. Ve stejném roce byl položen základní kámen kláštera, do něhož se trinitáři nastěhovali o tři roky později.
 
Zakladatel kláštera však stanovil jasná pravidla: v klášteře nesmělo žít více než třinácti bratrů, měli zákaz konat sbírky, museli ovládat moravský jazyk a věnovat se výuce katechismu a duchovní službě v okolních farnostech. Trinitáři v Zašové skutečně nebudovali teologické akademie, ale sloužili poutníkům, vyučovali lid a spravovali duchovní život celé oblasti. Kromě toho také upravili pramen v poutním areálu Stračka, jehož voda byla pokládána za zázračnou. Právě tady, na Valašsku pod dohledem Zašovské Madony, v dalších letech působil řád, jehož hlavním posláním byla služba svobodě, víře a milosrdenství.
 

Zánik za josefínských reforem

Stejně jako stovky dalších klášterů a řeholních domů po celé monarchii byl trinitářský klášter v Zašové zrušen dekretem císaře Josefa II. Řeholníci museli klášter opustit, poutě byly zakázány, majetek zabaven. Úřady sebraly na dva tisíce knih, několik krav a koní, ale především velké množství liturgického stříbra, monstrance, ciboria, relikviáře, svícny, oltáře i mešní roucha.
 
Přesto víra nezanikla. I když byly poutě i průvody oficiálně zakázány, lidé z Valašska do Zašové chodili dál, tajně nebo v malých skupinách. Kostel zůstal funkční a přetrval jako poutní místo až dodnes. Z kláštera samotného se dochovala jen budova. Památky na působení mnichů trinitářů se téměř nedochovaly, ale některé předměty z jejich doby jsou dosud k vidění v interiéru kostela.
 

Trinitáři dnes: návrat do Evropy

Po josefínském zákazu a napoleonských válkách přežíval řád jen v několika zemích. V současnosti působí trinitáři hlavně v Africe a Latinské Americe, kde se věnují pastoraci, vzdělávání a humanitární pomoci. Trinitáři se ale postupně vracejí i do Evropy. Znovu se usadili ve Španělsku, Itálii, Francii, Rakousku a Polsku.
 
Jejich původní poslání – vykupovat otroky – se dnes přetváří v boj za lidskou důstojnost, svobodu a sociální spravedlnost. Trinitáři stále existují – tiší, nenápadní, ale věrní svému odkazu. V českých zemích po nich zůstal jediný konkrétní otisk – Zašová, skrytý kout Valašska, kde lidé nepřestali věřit v zázrak.
 

Kam na výlet za trinitáři: pohádkový orloj a Turek z Karlova mostu

S Kudy z nudy se do Zašové můžete vydat na výlet za kuriozitami (a prohlédnout si třeba pohádkový dřevěný orloj v Kotěhůlkách), ale s trinitáři se potkáte i tam, kde byste to vůbec nečekali. Tím místem je Karlův most v Praze. Monumentální sousoší zakladatelů řádu svatých Jana z Mathy a Felixe z Valois a sv. Ivana objednal jménem řádu trinitářů hrabě František Josef Thun, autorem byl sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Na skále stojí sv. Jan s rozlomenými pouty, vedle něj sv. Felix, o něco níže poustevník Ivan, jako zástupce zemských patronů. V dolní části skály je zamřížovaná jeskyně s uvězněnými křesťany, které hlídá pes a Turek s důtkami a šavlí. Za Turkem stojí jelen s křížem mezi parohy, který připomíná období, kdy oba zakladatelé řádu žili v lesích jako poustevníci a při rozjímání je vyrušilo zjevení jelena s červenomodrým křížem na hlavě.
 
Oblíbenou figurou pražských pověstí není žádný ze světců, ale Turek s důtkami, který hlídá zamřížovanou kobku s nebohými křesťany. Figura s prvky karikatury dala sousoší přezdívku Turek na pražském mostě. Vážně se k němu spousta legend a je také oblíbenou postavou různých pátracích her a dobrodružství. Schválně, víte, kolik knoflíků má na vestě?