Církevní řády: Františkáni, následovníci Františka z Assisi

František z Assisi (1182–1226), zakladatel žebravého řádu františkánů, který prosazoval chudobu, lásku k bližním a přísně asketický život, patří mezi nejznámější a nejoblíbenější svaté. Patron Itálie, ekologie a také vlčat coby nejmladších skautů se narodil i zemřel v italském Assisi, které je díky němu světoznámým poutním místem a oblíbeným výletním cílem.

Městu vévodí mohutná gotická bazilika svatého Františka z Assisi s klášterem, kde je světec pochován, stojí tu také barokní poutní bazilika Panny Marie Andělské, Santa Maria degli Angeli, kolébka františkánského řádu. Její součástí je malá kaplička zvaná Porcinkule. Původně šlo o malý domek, který kdysi František získal pro svou řeholi. Stával v Assisi vedle malého kostelíku Panny Marie s Anděly a v místním nářečí se mu říkalo porzioncula, porziuncola či portiuncula, tedy malý pozemek, dílek či údělíček. Představoval to nejnutnější, co františkáni ke svému životu v naprosté chudobě potřebovali, rozšiřováním chrámu se ale nakonec ocitl v jeho interiéru.

Porcinkule je také svátek Panny Marie Andělské, slavený 2. srpna ve františkánských a kapucínských kostelech, jehož tradici do Čech přinesli právě františkáni. Dodnes se slaví tam, kde františkáni působili, například v Jindřichově Hradci, Zásmukách, Opočně či Hostinném. Svatý František byl také patrně tím, kdo poprvé na Vánoce zinscenoval scénu narození Páně v chlévě s živými zvířaty. Díky němu se ve světě rozšířil vánoční zvyk stavění betlémů.
 

Františkáni v českých zemích

Františkáni se společně s ženským řádem klarisek hlásí k odkazu sv. Františka z Assisi. Jsou zasvěceni slibem chudoby, čistoty a poslušnosti, a jsou kněží nebo laici, každý podle osobního povolání a poslání. Věnují se především kazatelské a misijní činnosti, nosí tmavohnědý hábit s volnou kapucí přepásaný bílým provazovým cingulem se třemi uzly, jako obuv slouží převážně kožené sandály. V Česku žijí v šesti klášterech.

K nejstarším patří Františkánský klášter na Novém Městě v Praze, založený již ve 14. století při kostele Panny Marie Sněžné. Právě původní Františkánská zahrada mezi Václavským a Jungmannovým náměstím je skutečnou oázou zeleně v centru hlavního města; kdysi tu bývaly ovocné stromy a záhony s bylinkami a zeleninou.

Další dosud funkční františkánské kláštery najdete v Liberci-Ruprechticích, v Moravské Třebové, v Brně a v Plzni. Františkánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie je významnou památkou Uherského Hradiště, prohlédnout si jej můžete při každoročních Slováckých slavnostech památek a vína a jiných svátečních příležitostech. K františkánskému klášteru v Hájku u Červeného Újezda vede od pražské Lorety obnovovaná poutní cesta s barokními kapličkami; klášterní park s loretou je místo s jedinečným geniem loci a navštěvuje jej nejenom řada poutníků, ale i běžných výletníků.
 

Čtrnáct pražských mučedníků

K pražskému klášteru a kostelu Panny Marie Sněžné se váže jeden z nejdramatičtějších příběhů františkánů v českých zemích. V roce 1604 přišla do zpustošeného kláštera skupina řeholníků z různých koutů Evropy, aby tu obnovili duchovní život. O několik let později se však jejich osudy tragicky uzavřely během vpádu pasovských vojsk do Čech. V únoru 1611 se v Praze rozšířily obavy a dezinformace, které obrátily rozvášněný dav proti klášterům. Nejhůř se vedlo františkánům u Panny Marie Sněžné, kde na masopustní úterý 15. února kostel i klášter obklíčilo několik stovek ozbrojených lidí. Františkáni se nebránili – přesto bylo čtrnáct z nich brutálně zavražděno.


 
Tragédie tehdy otřásla celou Prahou. Už v květnu 1611 byli někteří viníci popraveni, hlavní organizátoři masakru však unikli. Na oběti se nezapomnělo. Památka řeholníků, v jejichž čele stál vikář Bedřich Bachstein, se připomínala po staletí, i když proces svatořečení nebyl nikdy dokončen. Teprve v roce 2012 bylo čtrnáct pražských mučedníků oficiálně blahořečeno při slavnostní mši ve svatovítské katedrále. Dnes jejich příběh připomíná nejen historie, ale i konkrétní místo: hrob v kostele Panny Marie Sněžné, který se stal tichým místem modlitby a zastavení. I v rušném centru Prahy tak můžete na chvíli zpomalit a dotknout se příběhu, který přesahuje staletí.
 

Františkánský klášter v Hejnicích

K proslulým mariánským poutním místům patří františkánský klášter v Hejnicích s barokní bazilikou Navštívení Panny Marie, největší sakrální stavbou Libereckého kraje. Řádové bratry františkány sem pozval hrabě František Ferdinand z Gallasu (1635–1697), a právě pod správou rodu Gallasů, pozdějších Clam-Gallasů, začaly Hejnice vzkvétat. Od konce 17. století vedli františkáni pečlivé záznamy o zázracích, které se v Hejnicích staly. Podle nejstarších dějin kostela a kláštera, které sepsal a v roce 1732 vydal někdejší člen františkánské komunity v Hejnicích, pater Edmund Oppitz, tu došlo ke 180 případům zázračného uzdravení. Finance získané od věřících františkáni využívali k opravám a provozu poutního místa.

V noci na 14. dubna 1950 byl v rámci akce K hejnický konvent přepaden a byli sem soustředěni právě členové františkánského řádu. Hejnice znovu ožily až po Sametové revoluci a po pádu totalitního režimu v roce 1989. Kostel byl opraven zejména z darů českých Němců, vyhnaných a odsunutých z Frýdlantska po druhé světové válce. Díky daru firmy Jablotron a za přispění Ministerstva kultury ČR bylo obnoveno průčelí kostela s oběma věžemi. V roce 2018 byl poutní chrám Navštívení Panny Marie prohlášen národní kulturní památkou.

V roce 2025 v Hejnicích oslavili 300. výročí posvěcení chrámu. K tomu došlo 1. července 1725, v předvečer svátku Navštívení Panny Marie. Do hlavní lodi ještě rozestavěného kostela tehdy vstoupilo procesí, vedené představeným františkánského kláštera P. Nicodemem Kurtzem, který mariánskou baziliku posvětil. Současný klášter Hejnice je vzdělávací, konferenční a poutní dům, který slouží církevním i světským účelům. Stal se důležitým místem setkávání a dialogu mezi lidmi a živým poutním místem, kde se celý rok konají výstavy, koncerty, přednášky, poutě a další akce.
 

Staré františkánské kláštery

• Mnohem více než existujících klášterů je těch, které františkáni už dávno opustili. K nim patří třeba komplex klášterů v Českém Krumlově, proměněný v celoročně otevřené moderní kulturní a vzdělávací centrum, nebo Anežský klášter v Praze, zvaný též Na Františku, dvojklášter ženského řádu klarisek a mužského řádu. Založila jej sv. Anežka Česká, která se stala jeho abatyší, dnes si tu prohlédnete část sbírek Národní galerie.
• Řád františkánů pečoval také o Skalku, oblíbené a teprve po listopadu 1989 obnovené barokní poutní místo nad Mníškem pod Brdy.
• Malé komunitě františkánů dosud slouží františkánský klášter v Tachově s kostelem sv. Máří Magdaleny, založený ve druhé polovině 15. století. V budově kláštera si prohlédnete Muzeum Českého lesa.
• Jednou z nejvýznamnějších středověkých architektonických památek Bechyně je Františkánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Jeho současná architektonická podoba pochází převážně z přelomu 15. a 16. století. Při prohlídce můžete obdivovat největší soubor sklípkových kleneb u nás.
• Místem s jedinečnou atmosférou je Františkánský klášter s klášterním kostelem Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani; sídlí v něm například Městské muzeum. Jako muzeum slouží též Františkánský klášter se zahradami v Hostinném, v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie si prohlédnete galerii antických soch.
• Řada expozic, věnovaných mimo jiné historii řádu, je k vidění v klášteře sv. Františka z Assisi ve Voticích. Františkánský klášter v Turnově slouží poště, prohlédnout si můžete původní klášterní kostel sv. Františka z Assisi.
• Duchovnímu životu nadále slouží bývalý františkánský klášter, kostel i rozlehlá zahrada v Zásmukách, o které pečuje farnost z Uhlířských Janovic. Pořádají se tu rozmanité akce, například farní a ministrantské tábory či kurzy duchovní obnovy.
• Zatímco sestry františkánky v Olomouci nabízejí ubytování v penzionu s názvem Tõde, estonsky pravda, od františkánek v Brně si můžete koupit různé klášterní produkty a dobroty jako džemy, ovocné mošty, Františkánské víno anebo sušenky, perníky, preclíky nebo tyčinky.