Začněte v
Dobrušce. Tady prožil
František Kupka své dětství a právě tady se začal psát příběh jednoho z nejvlivnějších průkopníků moderního umění. Město dnes nabízí rychlé „čtení“ jeho stop: krátkou návštěvu
domu, kde žila Kupkova rodina, prohlídku
Vlastivědného muzea a
procházku historickým centrem. Tam všude objevíte drobné připomínky, které vás vrátí do doby, kdy mladý talent poprvé zkoušel, co všechno dokáže kresba.
František Kupka: Dětství v Dobrušce a rodný dům v Opočně
Z
Dobrušky je to jen kousek do
Opočna, malířova rodného městečka.
Pamětní deska s bustou na domě č.p. 6 v Zámecké ulici připomíná, že se právě tady 23. září 1871 slavný malíř narodil.
Zámecká ulice nemá své jméno nadarmo, vede přímo ke krásnému
renesančnímu zámku. Když už tu budete, vyhraďte si čas na prohlídku a také na procházku
zámeckým parkem. Podívat se ale můžete i do okolí města anebo dál, do podhůří nebo na
hřebeny Orlických hor. Je to malý výlet, který kupodivu dobře ladí s velkými dějinami moderny.
Od studenta v Jaroměři k Paříži a cestě k abstrakci
Hned zkraje života se
Kupka potkal s učitelem, který mu doslova otevřel dveře do světa:
Alois Studnička ho na
řemeslnické škole v
Jaroměři vedl k přesnosti, geometrii a disciplinovanému vidění prostoru. Díky tomu se dostal na
pražskou Akademii, pokračoval ve studiích ve
Vídni a od roku 1895 žil ve
Francii. V Paříži se už během studií na
École des Beaux-Arts živil jako
kreslíř, karikaturista a ilustrátor.
S
manželkou Eugenií se usadili v
Puteaux; v tichu předměstí vznikala díla, která měla dějiny umění záhy poslat jiným směrem. Přelomový obraz
Klávesy piana, Jezero z roku 1909 otevřel cestu k „čisté“ abstrakci. První nefigurativní práce Kupka maloval v letech 1910–1913.
Kupka, cesty za uměním, moderna – tři slova, která spolu v jeho případě drží pevně pohromadě.
Jak vznikl legendární obraz Amorfa?
V roce 1912 vznikl
legendární obraz Amorfa – Dvoubarevná fuga, výsledek Kupkova dlouhodobého směřování od konkrétní k nepředmětné malbě. Na počátku se umělec snažil zachytit pohyb míče, se kterým si házela jeho
nevlastní dcera Andrée, až postupně dospěl ke ztvárnění abstraktní ideje pohybu pomocí dvou barev – červené a modré. Název fuga může odkazovat k
Bachově hudbě a zároveň k původnímu významu slova fuga, útěk. Slyšíte to? Opět odkazuje k pohybu.
A jaký je historický význam Amorfy? Jde o
první abstraktní obraz, který byl společně s
Amorfou – Teplou chromatikou představen veřejnosti na
pařížském Podzimním salonu v roce 1912.
Praha jako galerie Kupkova odkazu
Z
Dobrušky a
Opočna pak cesta za
Františkem Kupkou přirozeně míří do
Prahy. V
Museu Kampa se seznámíte s Kupkovým odkazem v kontextu sbírky, která dlouhodobě připomíná jeho roli průkopníka a zároveň vztah k mecenášům. Tady se vyplatí číst popisky: prozrazují, proč Kupka nevtrhl na světovou uměleckou scénu naráz, ale trpělivě přestavoval tradici zevnitř.
O pár zastávek dál, ve
Veletržním paláci Národní galerie, na vás čeká
Amorfa – Dvoubarevná fuga. Při první prezentaci v Paříži sklidila rozhořčení publika i kritiky, současně ale je důvodem, proč se v
Praze mluví o počátcích abstraktní malby se světovou samozřejmostí. Uvidíte, jak hudební myšlení přechází do obrazové struktury, jak barvy „hrají“ a rytmus nahrazuje narativ.
Národní galerie v Praze vlastní
reprezentativní Kupkovu kolekci díky odkupu děl z
restituované Waldesovy sbírky. Druhý obraz,
Amorfa. Teplá chromatika je v majetku
Musea Kampa.
Jindřich Waldes a Dívka s patentkou
Pro
Františka Kupku bylo důležité přátelství s
Jindřichem Waldesem (1876–1941). Průmyslník a sběratel kupoval a propagoval jeho díla, a zajišťoval prodeje i v Americe. Z téhle spolupráce vzešla i ikonická
Dívka s patentkou (1912) a s ní i slavné
firemní logo Miss KIN pro Koh-i-noor. Údajně
nejrozšířenější ženský portrét na světě vznikl náhodou a na nečekaném místě: při plavbě přes oceán. Když v roce 1912 plul Waldes se svojí společnicí, herečkou
Elisabeth Coyensovou lodí do Ameriky, dívka si v žertu přiložila k levému oku místo monoklu reklamní vzorek zvětšené patentky. Waldes ji vyfotografoval,
František Kupka ji podle fotografie zvěčnil na plátno a grafik
Vojtěch Preissig z ní udělal nové firemní logo. Z Elisabeth se tak stala
slavná dívka s patentkou, grafická značka, která žije dodnes.
Mystika, filozofie a konec života ve Francii
Kupkův příběh má ale i patriotickou linku. Po vypuknutí
první světové války coby čtyřicátník dobrovolně vstoupil do
francouzské cizinecké legie, aby podpořil vznik Československa a pomohl organizovat československé jednotky ve
Francii. Po válce vytvářel symboliku budoucího Československa, uniformy, vlajky či medaile. Jím navržený
řád Zlaté lípy je dnes nejvyšším resortním vyznamenáním ministerstva obrany.
Kupka byl fascinován spiritismem, okultními proudy, východními filozofiemi i astrologií; to všechno se jemně vpíjí do jeho obrazů jako skrytá struktura významů. Zemřel
24. června 1957 v Puteaux a jako člen zednářské lóže byl pochován bez veřejnosti a bez květin na pařížském
hřbitově Père-Lachaise, podobně jako
zpěvák Jim Morrison, spisovatelé Oscar Wilde či
Honoré de Balzac nebo
zpěvačka Edith Piaf.
Mecenáška Meda Mládková, která s Kupkou byla v době jeho smrti, vzpomínala, jak tajně natrhala pár karafiátů a položila je na rakev s jednoduchým vzkazem: Od těch, kteří za vámi nemůžou přijít z naší republiky.
Kam se vydat na výlet za Františkem Kupkou?
Kupkova životní dráha je mezinárodní, ale české stopy jsou jasně čitelné. Chcete-li si udělat příjemný den, začněte v
Dobrušce, zastavte se v
Opočně a poté zamiřte do
Prahy. V
Museu Kampa a ve
Veletržním paláci se na Kupku podíváte zblízka – nejdřív skrz příběhy a sbírkové souvislosti, pak přímo do víru barev Amorfy. Až budete plánovat trasu, podívejte se na aktuální otevírací doby a rezervace; v
Praze si vyhraďte alespoň půlden, ve
východních Čechách pohodový víkend.