Cesty za uměním: David, Pieta, Poslední soud a další díla geniálního umělce Michelangela

Kdo neviděl Sixtinskou kapli, nemůže si nikdy udělat představu o tom, co dokáže jeden člověk, napsal o nejznámějším Michelangelově díle Johann Wolfgang Goethe. On i tisíce dalších se vydávali na cesty do Itálie, aby slavná díla renesančního všeuměla viděli na vlastní oči. Mezi jeho ikonické umělecké klenoty se řadí sochy David, Mojžíš a Pieta, a malířská výzdoba Sixtinské kaple.
 

Božský workoholik

Jaký vlastně byl Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni, často označovaný jen jako Michelangelo? Rozhodně ne kliďas: naopak mnohem víc pramenů ho popisuje jako sebestředného a sebevědomého workoholika, který změnil vztah umělce a zadavatele a nebál se vzdorovat papeži. Dobře zdokumentované je i jeho soupeření s Leonardem da Vinci a Rafaelem, a nejednou se prý rozzuřeně vyřítil ze Sixtinské kaple. Současníci mu kvůli jeho mistrovství říkali Il Divino, Božský – a jeho práce skutečně byla tak mistrovská, že mu ani takové výstřelky nepokazily pověst.



V protikladu k svému pracovnímu zanícení byl velmi skromný. „Michelangelo, ačkoliv byl bohatý, žil jako chuďas, živil se velmi střídmě, spokojoval se s kouskem chleba a trochou vína, aby se nevytrhoval z práce,“ psal jeho současník, malíř a životopisec Vasari. „V důsledku této střídmosti byl dlouho do noci čilý, potřeboval velice málo spánku, a když nemohl spát, často v noci vstával a pracoval s jakousi přilbou z tvrdého papíru, na niž připevnil svíci a tou si svítil při práci, takže měl obě ruce volné."
 

Michelangelo a jeho život

Michelangelo se narodil 6. března 1475 v Caprese jako druhý z pěti synů Florenťana Lodovica Di Leonardo Buonarrotiho Simoni a Francesky di Neri di Miniato del Sera. Cestu si musel prošlapat poctivě sám, umělecké kariéře se nikdo z rodiny nevěnoval. Buonarrotiové zastávali především nižší pozice ve veřejných úřadech a Michelangelův otec chtěl, aby se syn stal obchodníkem. Bylo mu třináct, když ho rodinný přítel Francesco Granacci přivedl do Florencie, do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia, jednoho z nejpopulárnějších umělců té doby. Společně nakonec otce přesvědčili a nadaného mladíka si zakrátko všiml Lorenzo I. Medicejský, přezdívaný il Magnifico, Nádherný. Michelangelo se přestěhoval do Medicejského paláce, stal se téměř členem rodiny a s Medicejskými žil až do Lorenzovy smrti v roce 1492. Vztahy ale přetrvávaly i nadále: na nádvoří paláce krátce poté Michelangelo postavil sochu ze sněhu (četli jste na Kudy z nudy článek o sněhulácích?) a pro Medicejské vytvořil i první sochy.

Žil střídavě ve Florencii a v Římě, nikdy se neoženil a neměl děti, ale celý život se obětavě staral o svého otce a čtyři bratry. Pracoval pro významné rody i nejvýznamnější církevní hodnostáře. V papežských službách byl jmenován nejvyšším architektem, malířem a sochařem papežského paláce. Papež ho pověřil dostavbou chrámu sv. Petra a úpravou náměstí Kapitolu, ujal se dostavby paláce Farnese. Jeho poslední sochařskou prací je Pieta Rondanini, kterou již nestihl dokončit. Přesto měl Michelangelo rozhodně dobrý kořínek: dožil se 88 let a pracoval ještě šest dnů před svou smrtí 18. února 1564 v Římě. Je pochovaný v kostele Santa Croce ve Florencii.
 

Pieta, Sixtinská kaple, Stvoření světa a David

Každé Michelangelovo dílo skrývá nějaké tajemství. Například o namalování stropu Sixtinské kaple a fresky Stvoření světa umělec neměl zájem a k zakázce byl dotlačen. Byl koneckonců sochař, ne malíř, přesto vytvořil jeden z nejposvátnějších obrazů západních dějin umění. Je to také obrázek, který v různých žertovných úpravách koluje po sociálních sítích; určitě ho znáte.

Proč je Pieta, původně určená pro náhrobek francouzského kardinála Jeana de Villiera ve vatikánské bazilice sv. Petra v Římě, jediná socha, kterou Michelangelo podepsal? Prý proto, že do tohoto díla vložil tolik lásky a práce, že nakonec vytesal své jméno na šerpu, obepínající prsa Panny Marie. Socha tak dodnes hlásá „Michelangelus Buonarrotus Florent Faciebant“, tedy vytvořil Michelangelo Buonarroti z Florencie.

Pieta dokončená roku 1500 skutečně přinesla mladému umělci věhlas a nové zakázky. Stal se zámožným mužem. Vzápětí přišel na řadu David, jedna z nejslavnějších soch světa. K vidění je ve Florencii na náměstí Piazza della Signoria před Palazzo Vecchio, přesně v místě, kde kdysi stál originál. Ten byl přemístěn do vnitřních prostor galerie. David je jiný než jakákoliv socha se stejným námětem, která do té doby vznikla. Vychází ze známého biblického příběhu o mladém chlapci bojujícím s obrem Goliášem. Ale zatímco jiní umělci se rozhodli zdůraznit jeho malost, Michelangelův David je sám obr: více než pět metrů vysoký a svalnatý, sebevědomý mladý muž, připravený bít se na život a na smrt. David jej ale vynesl do výšin umělecké slávy a Michelangelo za něj údajně dostal 900 zlatých dukátů. Prý to bylo víc, než za celý svůj život vydělal jeho současník Leonardo da Vinci.
 

Davidovy záhady: ruka, tajná zbraň a originál v italské galerii

O vzniku Davida, použitém materiálu a uměleckém přínosu se píše téměř v každé knize věnované dějinám umění. Zajímavost? Například se dobře ví, že David byl vytvořen z jediného bloku mramoru a že když na něm Michelangelo začal pracovat – a práce mu zabrala tři roky – bylo mu pouhých šestadvacet let. Méně už se ale ví, že výběru kamene věnoval umělec velkou péči. Mramorové bloky si osobně jezdíval vybírat do dolů v Carraře, občas je osobně i páčil. Na obřím bloku mramoru, pět metrů vysokém se základnou zhruba metr krát metr už před Michelangelem pracovali dva sochaři, Agostino di Duccio a Antonio Rossellino. Příliš daleko se ale nedostali, David uvnitř čekal na svého tvůrce.



Přestože socha je považovaná za dokonalé zobrazení lidského těla, Davidova pravá ruka je viditelně větší než levá. Jak uvádí server Michelangelo.org, prý může jít o odkaz k významu biblického jména David. Další verze tvrdí, že ruka vyvažovala smrtící zbraň, kterou David původně držel a která se nedochovala. I bez zmenšeniny dobového katapultu ale mramorová socha váží přibližně šest tun. Při návštěvě Florencie nezapomeňte na to, že ke spatření pravého Davida, kterého vytvořil Michelangelo, je třeba zaplatit vstupné do prostor Galleria dell'Accademia di Firenze.
 

Co možná nevíte o Michelangelovi

Na okraj svých skic, v dopisech a zápiscích Michelangelo napsal desítky básní a veršů. Vznikaly hlavně v druhé polovině jeho života pod vlivem skutečných zážitků, odráží se v nich i jeho vztah k Tommasovi Cavallerimu a renesanční básnířce Vittorii Colonně. Verše vydal šedesát let po umělcově smrti jeho prasynovec.

Každá možnost vidět Michelangelovy práce na vlastní oči je výjimečná. V roce 2024 Národní galerie v Praze pro výstavu Od Michelangela po Callota, umění grafiky manýrismu získala studii pro obraz zmrtvýchvstání Krista z depozitů pařížského muzea Louvre. Do té doby nebylo v Česku vystaveno žádné Michelangelovo dílo.
S Michelangelem se můžete seznámit v historickém románu Karla Schulze Kámen a bolest, anebo v knize Michelangelo: Nepokojný život od Antonia Forcellina; vydalo ji nakladatelství Vyšehrad.

Renesančnímu géniovi Michelangelovi je věnovaná i monografie z edice XL nakladatelství Slovart a také publikace, která si vysloužila titul Nejkrásnější kniha světa. Obálku tvoří jemná mramorová deska, zapuštěná v rámu potaženém červeným aksamitem, předsádka je ze zlaceného papíru, kniha váží 24 kilogramů a každý z 99 exemplářů stál v době vydání sto tisíc eur.