Kdo neviděl Sixtinskou kapli, nemůže si nikdy udělat představu o tom, co dokáže jeden člověk, napsal o nejznámějším Michelangelově díle
Johann Wolfgang Goethe. On i tisíce dalších se vydávali na
cesty do Itálie, aby slavná díla renesančního všeuměla viděli na vlastní oči. Mezi jeho ikonické umělecké klenoty se řadí sochy
David, Mojžíš a
Pieta, a
malířská výzdoba Sixtinské kaple.
Božský workoholik
Jaký vlastně byl
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni, často označovaný jen jako
Michelangelo? Rozhodně ne kliďas: naopak mnohem víc pramenů ho popisuje jako
sebestředného a sebevědomého workoholika, který změnil vztah umělce a zadavatele a nebál se vzdorovat papeži. Dobře zdokumentované je i jeho soupeření s
Leonardem da Vinci a
Rafaelem, a nejednou se prý rozzuřeně vyřítil ze
Sixtinské kaple. Současníci mu kvůli jeho mistrovství říkali
Il Divino, Božský – a jeho práce skutečně byla tak mistrovská, že mu ani takové výstřelky nepokazily pověst.
V protikladu k svému pracovnímu zanícení byl velmi skromný. „Michelangelo, ačkoliv byl bohatý, žil jako chuďas, živil se velmi střídmě, spokojoval se s kouskem chleba a trochou vína, aby se nevytrhoval z práce,“ psal jeho současník,
malíř a životopisec Vasari. „V důsledku této střídmosti byl dlouho do noci čilý, potřeboval velice málo spánku, a když nemohl spát, často v noci vstával a pracoval s jakousi přilbou z tvrdého papíru, na niž připevnil svíci a tou si svítil při práci, takže měl obě ruce volné."
Michelangelo a jeho život
Michelangelo se narodil
6. března 1475 v Caprese jako druhý z pěti synů
Florenťana Lodovica Di Leonardo Buonarrotiho Simoni a
Francesky di Neri di Miniato del Sera. Cestu si musel prošlapat poctivě sám, umělecké kariéře se nikdo z rodiny nevěnoval. Buonarrotiové zastávali především nižší pozice ve veřejných úřadech a Michelangelův otec chtěl, aby se syn stal obchodníkem. Bylo mu třináct, když ho rodinný přítel
Francesco Granacci přivedl do
Florencie, do
umělecké dílny Domenica Ghirlandaia, jednoho z nejpopulárnějších umělců té doby. Společně nakonec otce přesvědčili a nadaného mladíka si zakrátko všiml
Lorenzo I. Medicejský, přezdívaný il Magnifico, Nádherný. Michelangelo se přestěhoval do
Medicejského paláce, stal se téměř členem rodiny a s Medicejskými žil až do Lorenzovy smrti v roce 1492. Vztahy ale přetrvávaly i nadále: na nádvoří paláce krátce poté Michelangelo postavil
sochu ze sněhu (četli jste na
Kudy z nudy článek o sněhulácích?) a pro Medicejské vytvořil i první sochy.
Žil střídavě ve
Florencii a v
Římě, nikdy se neoženil a neměl děti, ale celý život se obětavě staral o svého otce a čtyři bratry. Pracoval pro významné rody i nejvýznamnější církevní hodnostáře. V papežských službách byl jmenován
nejvyšším architektem, malířem a sochařem papežského paláce. Papež ho pověřil dostavbou
chrámu sv. Petra a úpravou náměstí Kapitolu, ujal se dostavby
paláce Farnese. Jeho poslední sochařskou prací je
Pieta Rondanini, kterou již nestihl dokončit. Přesto měl Michelangelo rozhodně dobrý kořínek: dožil se 88 let a pracoval ještě šest dnů před svou smrtí
18. února 1564 v Římě. Je pochovaný v
kostele Santa Croce ve Florencii.
Pieta, Sixtinská kaple, Stvoření světa a David
Každé Michelangelovo dílo skrývá nějaké tajemství. Například o namalování
stropu Sixtinské kaple a
fresky Stvoření světa umělec neměl zájem a k zakázce byl dotlačen. Byl koneckonců sochař, ne malíř, přesto vytvořil jeden z nejposvátnějších obrazů západních dějin umění. Je to také obrázek, který v různých žertovných úpravách koluje po sociálních sítích; určitě ho znáte.
Proč je
Pieta, původně určená pro
náhrobek francouzského kardinála Jeana de Villiera ve
vatikánské bazilice sv. Petra v Římě, jediná socha, kterou Michelangelo podepsal? Prý proto, že do tohoto díla vložil tolik lásky a práce, že nakonec vytesal své jméno na šerpu, obepínající prsa Panny Marie. Socha tak dodnes hlásá „Michelangelus Buonarrotus Florent Faciebant“, tedy
vytvořil Michelangelo Buonarroti z Florencie.
Pieta dokončená roku 1500 skutečně přinesla mladému umělci věhlas a nové zakázky. Stal se zámožným mužem. Vzápětí přišel na řadu
David, jedna z nejslavnějších soch světa. K vidění je ve
Florencii na
náměstí Piazza della Signoria před
Palazzo Vecchio, přesně v místě, kde kdysi stál originál. Ten byl přemístěn do vnitřních prostor galerie. David je jiný než jakákoliv socha se stejným námětem, která do té doby vznikla. Vychází ze známého biblického příběhu o mladém chlapci bojujícím s obrem Goliášem. Ale zatímco jiní umělci se rozhodli zdůraznit jeho malost, Michelangelův David je sám obr: více než pět metrů vysoký a svalnatý, sebevědomý mladý muž, připravený bít se na život a na smrt. David jej ale vynesl do výšin umělecké slávy a Michelangelo za něj údajně dostal 900 zlatých dukátů. Prý to bylo víc, než za celý svůj život vydělal jeho současník
Leonardo da Vinci.
Davidovy záhady: ruka, tajná zbraň a originál v italské galerii
O vzniku Davida, použitém materiálu a uměleckém přínosu se píše téměř v každé knize věnované dějinám umění. Zajímavost? Například se dobře ví, že
David byl vytvořen z jediného bloku mramoru a že když na něm Michelangelo začal pracovat – a práce mu zabrala tři roky – bylo mu pouhých šestadvacet let. Méně už se ale ví, že výběru kamene věnoval umělec velkou péči. Mramorové bloky si osobně jezdíval vybírat do dolů v Carraře, občas je osobně i páčil. Na obřím bloku mramoru, pět metrů vysokém se základnou zhruba metr krát metr už před Michelangelem pracovali dva sochaři,
Agostino di Duccio a
Antonio Rossellino. Příliš daleko se ale nedostali, David uvnitř čekal na svého tvůrce.
Přestože socha je považovaná za dokonalé zobrazení lidského těla,
Davidova pravá ruka je viditelně větší než levá. Jak uvádí server Michelangelo.org, prý může jít o odkaz k významu biblického jména David. Další verze tvrdí, že ruka vyvažovala
smrtící zbraň, kterou David původně držel a která se nedochovala. I bez zmenšeniny dobového katapultu ale mramorová socha váží přibližně šest tun. Při návštěvě
Florencie nezapomeňte na to, že ke spatření pravého Davida, kterého vytvořil Michelangelo, je třeba zaplatit vstupné do prostor
Galleria dell'Accademia di Firenze.
Co možná nevíte o Michelangelovi
Na okraj svých skic, v dopisech a zápiscích Michelangelo napsal desítky básní a veršů. Vznikaly hlavně v druhé polovině jeho života pod vlivem skutečných zážitků, odráží se v nich i jeho vztah k
Tommasovi Cavallerimu a renesanční básnířce
Vittorii Colonně. Verše vydal šedesát let po umělcově smrti jeho prasynovec.
Každá možnost vidět Michelangelovy práce na vlastní oči je výjimečná. V roce 2024
Národní galerie v Praze pro
výstavu Od Michelangela po Callota, umění grafiky manýrismu získala
studii pro obraz zmrtvýchvstání Krista z depozitů
pařížského muzea Louvre. Do té doby nebylo v Česku vystaveno žádné Michelangelovo dílo.
S Michelangelem se můžete seznámit v historickém románu
Karla Schulze Kámen a bolest, anebo v knize
Michelangelo: Nepokojný život od Antonia Forcellina; vydalo ji
nakladatelství Vyšehrad.
Renesančnímu géniovi Michelangelovi je věnovaná i
monografie z edice XL nakladatelství Slovart a také publikace, která si vysloužila
titul Nejkrásnější kniha světa. Obálku tvoří jemná mramorová deska, zapuštěná v rámu potaženém červeným aksamitem, předsádka je ze zlaceného papíru, kniha váží 24 kilogramů a každý z 99 exemplářů stál v době vydání sto tisíc eur.