Český volejbal – Historie 30.let

Předchozí řevnivost mezi ČOS a ČVBS je ukončena v roce 1933 podpisem smlouvy o spolupráci. Díky široké členské základně a kvalitnímu materiálnímu a organizačnímu zázemí se okamžitě formují silná sokolská družstva, která po masovém zapojení do svazových soutěží začínají konkurovat dosud neporazitelným vysokoškolským týmům z  Prahy a po  roce 1934 přebírají jejich dosavadní primát. V roce 1931 pořádá ČVBS první Mistrovství ČSR v kategorii žen a od roku 1933 již také pod nadvládou sokolských celků. Ty získávají současně mezinárodní úspěchy v podobě prvenství na Přeborech svazu slovanského sokolstva v odbíjené, pořádaných v ČSR, Jugoslávii a Bulharsku.

Ještě v tomto roce považuje jeden z průkopníků „amerických her“ v ČSR František M. Marek volejbal za sport pouze rekreační, jak to dokládá výňatek z článku „Doplňující cvičení athletů“, otištěný v č. 45 týdeníku STAR: „Myslím, že pro pravou závodivost mu přeci jen schází ten hlavní prvek, to jest styk hráče s hráčem, boj o míč. Volley-ball svým založením, původem a stylem zůstane přeci jen hrou rekreační. Čím více technicky je lepší, tím méně je zajímavý, tím méně je divákům přístupný. Vyhovuje svým  spádem hlavně mládeži do 15 let, ženám, dívkám a starším hráčům, kteří nemohou již stačit v pohybu a rušnosti her druhých“.

ČVBS pořádá první ročník Mistrovství republiky v kategorii žen a první titul získávají hráčky pražského Volleyballového a basketballového odboru vysokoškolského sportu (VBVS). Pořadatelem společného finále mužů a  žen jsou Pardubice a  sehráno je v  jednom ze zářijových víkendů na 6 travnatých kurtech městského stadionu. V soutěži mužů startuje 11 družstev (po 4 z Čech a Moravy, 3 ze Slovenska), vítězem se popáté a naposledy stává Strakova akademie. V soutěži žen má podle tisku startovat po 3 družstvech z Čech a Moravy, ale prezentují se pouhé 3 týmy. Z toho dva z  pražského VBVS (tým volejbalistek a tým basketbalistek) a moravský Sokol Brno I., který končí druhý po  hladké výhře nad týmem basketbalistek a  těsné prohře 1:2 s týmem volejbalistek VBVS. Po  narůstající vlně osadních turnajů v okolí Prahy pořádá Unie trampských osad a klubů (dále UTOK) první volejbalové Mistrovství trampských osad. Vítězem je SO Údolí Slunce - Luka pod Medníkem.

Na svazovém MR podruhé prolamují nadvládu pražských vysokoškoláků sokolové z Kroměříže, za nimi končí vysokoškolské celky Marathonu a  Strakovy akademie. V ženách získávají prvenství hráčky pražského Marathonu před sokolkami z Plzně I. (hrajícími ještě pod krycím názvem VK Plzeň) a obhájkyněmi titulu z VBVS Praha. V rámci IX. Všesokolského sletu v Praze je sehrán první Přebor Svazu slovanského sokolstva (dále SSS) ve volejbale mužů a žen, ve kterém v  obou kategoriích vítězí čerství přeborníci ČOS - v  mužích Sokol Žižkov, v ženách Sokol Kroměříž – oba v  konkurenci sokolských týmů Spojeného království Jugoslávie a Svazu ruského sokolstva v  zahraničí.

Revoluci ve vývoji volejbalové techniky a taktiky přináší start estonských volejbalistů klubu Kalev Tallinn, kteří na pozvání Ymky navštěvují začátkem ledna Československo. V tělocvičně Paláce YMCA v Praze na Poříčí hrají dvě utkání s výběrem nejlepších hráčů Vysokoškolského sportu ze Strakovy akademie a Marathonu, a v obou zápasech hladce vítězí. Soupeře i diváky překvapují u nás dosud nevídanými herními prvky (dvoj- a troj-blokem) a razantním bočním podáním, od té doby nazývaným „estonem“ či estonským, používaným ve vrcholném světovém volejbalu až do 60. let. V listopadu je podepsána dohoda o spolupráci mezi ČOS a ČVBS, která urovnává dosavadní řevnivost a sokolské týmy již mohou startovat na svazových akcích bez obav ze sankcí ČOS.

Na volejbalovém MR žen vítězí poprvé hráčky Sokola Plzeň I., které dominují našemu ženskému volejbalu následujících 10 let a  to jak svazovým Mistrovstvím republiky, tak Přeborům ČOS. Na svazovém MR mužů vítězí pražský Vysokoškolský odbor studentů, do té doby hrající a známý jako TK STAR Praha. Volejbalisté Sokola Kroměříž a volejbalistky Sokola Plzeň I. vítězí na dalším přeboru SSS ve slovinském Osijeku.

Ustavující valnou hromadou zástupců trampských osad z okolí Prahy je srpnu založen a úředně registrován spolek Trampská volleyballová liga přebírající aktivity UTOK s posláním, zakotveným ve stanovách: „Sdružování trampských, oldscautských a tábornických osad a klubů, provozujících volley-ballový sport s působností na celém území republiky Československé“.

V rámci volební valné hromady ČVBS dochází k  začlenění spolku TVL do svazu a jeho Trampské ligy do svazových soutěží. Díky přílivu cca 25 trampských družstev mužů narůstá členská základna svazu, ale nikoli na dvojnásobek, jak bývá mylně uváděno. Volejbalisté Sokola Kroměříž a volejbalistky Sokola Plzeň I. vítězí na přeboru SSS v srbském Bělehradu.

Titul svazového mistra republiky získávají poprvé volejbalisté pražského Sokola Vysočany, v ženách již počtvrté Sokol Plzeň I. Volejbalisté Sokola Plzeň V. (muži) a Sokola Plzeň I. (ženy) vítězí na přeboru SSS, pořádaném v bulharské Sofii.

Na svazovém MR obhajují titul hráči Sokola Vysočany, v kategorii žen není mistrovství z  důvodů dnes již neznámých pořádáno. Volejbalisté Vysočan potvrzují své kvality také na hrách X. Všesokolského sletu v  Praze ziskem titulu přeborníka ČOS a  v  ženách jej získávají opět hráčky Sokola Plzeň I. Vložený přebor SSS je pro nepřízeň počasí sehrán v tělocvičně Tyršova domu na Újezdě, v obou kategoriích vítězí přeborníci ČOS v konkurenci celků z Bulharska a Jugoslávie.

Po březnovém obsazení republiky německými okupačními vojsky organizuje ČVBS první Mistrovství protektorátu Čechy - Morava, v mužích vítězí Sokol Pardubice I, v ženách Sokol Plzeň I. Po listopadových studentských nepokojích v  Praze, spojených s pohřbem studenta J. Opletala, uzavírají nacisté české vysoké školy a zaniká i organizace Vysokoškolský sport.

Sokol, největší a nejmocnější tělovýchovná organizace v republice i v Praze, svazové soutěže dlouhou dobu přehlížela. Volejbal (stejně jako ostatní kolektivní sporty) provozovali sokolové pouze jako doplňkovou aktivitu ke své stěžejní gymnastické náplni (cvičením prostným a nářaďovým). Teprve od roku 1926 (poprvé v rámci 8. Všesokolského sletu) začaly být pořádány pravidelné Přebory Československé obce sokolské (ČOS) ve volejbale a to (na rozdíl od soutěží svazových) již i v kategorii žen a dorostu. Tyto přebory byly hrány postupovým čtyřkolovým systémem. Prvním kolem byly přebory župních okrsků, druhým župní přebory, třetím zemská finále (Čech, Moravy a Slovenska vč. Podkarpatské Rusi) a posledním celostátní finále o titul Přeborníka ČOS. Vzhledem ke značnému počtu družstev postupovali do dalších kol pouze vítězové kol předchozích. Sokolský volejbal se hrál s poněkud odlišnými pravidly (např. nad nižší sítí), soutěže ČVBS byly ignorovány a účast sokolů ve svazových soutěžích ČOS dokonce zakazovala. K zásadnímu průlomu ve vztahu k volejbalu došlo v roce 1933 po uzavření dohody mezi ČOS a ČVBS o vzájemné spolupráci a všechny následující Přebory ČOS již byly hrány podle svazových pravidel. ČVBS naopak převzal organizační strukturu soutěží sokolských včetně jejich územního rozdělení na okrsky, župy a země. Po nástupu mladé sokolské generace se díky široké členské základně, kvalitnímu materiálnímu a organizačnímu zázemí brzy zformovala silná sokolská družstva, která po zapojení do soutěží svazových ve 2. polovině 30. let zcela vytlačila z nejvyšších pozic pražské vysokoškolské týmy. V Praze to byl především Sokol Vysočany, jehož družstvo mužů získalo celkem 6 titulů Mistra republiky. Další kvalitní pražské týmy (Sokol Královské Vinohrady, Sokol Pražský, Sokol Žižkov) měly bohužel smůlu. Postoupit z pražského okrsku do dalšího kola soutěže přes Sokol Vysočany bylo obvykle nad jejich síly. K dokreslení poměru sil mezi sokolským a svazovým volejbalem uveďme následující archivované údaje: v roce 1937 startovalo na sokolských přeborech přes 1000 družstev a členská volejbalová základna ČOS čítala více jak 24 tisíc hráčů. V soutěžích ČVBS startovalo v tomto roce jen několik desítek družstev s necelými 4 tisíci hráčů! 

Trampové byli další významnou složkou širokého spektra tehdejších volejbalových nadšenců a v masovém rozvoji našeho volejbalu sehráli nepřehlédnutelnou roli. Po narůstající vlně osadních turnajů začala Unie trampských osad od roku 1931 pořádat volejbalová Mistrovství trampských osad. Jejich pokračováním se od roku 1935 stala Trampská volleyballová liga (TVL), organizovaná spolkem stejného názvu s pěti uskutečněnými ročníky v letech 1936-1940.
 
Volejbal, coby materiálně nenáročný sport, se zabydlel na desítkách trampských osad v povodích Vltavy, Berounky, Sázavy, Labe a Jizery. K největšímu rozmachu tohoto hnutí došlo v době světové hospodářské krize, která k nám dorazila v roce 1932. Mnoho nezaměstnaných Pražanů nalezlo útočiště na osadách a bohatý společenský i sportovní život jim pomohl toto období snáze překlenout. V roce 1932 byla v Praze ustavena volejbalová organizace s názvem Trampská volejbalová liga (TVL), která v době své největší slávy (1934-1940) organizovala pro osadní družstva mužů soutěž ve třech výkonnostních skupinách (ligách). V nejvyšší 1. lize startovalo 12 nejlepších družstev, následovaly dvě skupiny 2. ligy a tři skupiny 3. ligy po 12-14 týmech. Každý týden se v restauraci „U Herclíků“ v Krakovské ulici konala burza termínů pro utkání TVL a nesoutěžní turnaje, které se hrály na osadách od jara do podzimu prakticky každou neděli (soboty byly ještě pracovní). Vítězi první soutěže TVL v roce 1932 se stali muži DTJ Podolí, hrající pod názvem Spojené osady podolské (SOP). Mezi nejlepší týmy TVL patřila Montana Berounka (trojnásobný vítěz z let 1935, 1937 a 1939), Tuláci (vítěz 1936), Old skauti Jizera (vítěz 1938) nebo Waldeska (vítěz posledního ročníku 1940), dále např. Ervet, Kozáci, Montana Sázava, Rokoska, Starý Ostrov, Tornádo, Úsvit a mnoho dalších. Vzhledem k tomu, že na kontrolu registrací se v této době tolik nehledělo, řada pražských hráčů využila možnosti účastnit se v týdnu soutěží svazových a o víkendech trampských. Někteří hráči tak údajně odehráli za jediný rok až 200 utkání. Získávali tím nejen obrovské herní zkušenosti, ale současně i fyzickou kondici. Na trampských osadách vyrostla většina poválečných reprezentantů z Prahy, hlavních strůjců tzv. „zlaté éry“ čsl. volejbalu.
 
V roce 1936 došlo ke vstupu TVL do ČVBS a je uváděno, že pražská volejbalová základna mužů tímto krokem vzrostla desetinásobně! V sále „Charitas“ na Karlově náměstí byli tomuto významnému aktu přítomni a dohodu podepsali představitelé obou organizací: za ČVBS předseda Alexandr Plecitý (nástupce prof. Smotlachy) a náčelník svazu František M. Marek, za TVL předseda Jiří Havel a jednatel Václav Jelínek, kteří pak obsadili v ČVBS významné posty. Trampská liga po tomto kroku běžela dál souběžně se soutěžemi svazovými a zapojila se do ní řada neosadních družstev (Masarykova kolej, Republikánský sportovní klub, Sokol Vinohrady, AKF Waldes), stejně jako družstva osadní do soutěží ČVBS (Dobeška, Rokoska, Torkas, Starý Ostrov). V roce 1941 potkal TVL stejný osud jako Sokol, byla zakázána, rozpuštěna a její družstva zařazena do protektorátních soutěží ČVBS.

Ve svých počátcích se volejbal hrál velice primitivně a živelně. Hrál se systém dvojic, tj. družstvo tvořili 3 smečaři, každý měl svého nahrávače a ten si ještě netroufal nahrát nikomu jinému. Družstvo tvořilo obvykle jen 8 hráčů (základní šestka, tj. tři páry smečař-nahrávač a 2 náhradníci). Míče se tahaly, přesahovalo se přes síť a přešlapovalo pod sítí. Teprve od roku 1924 se začalo namísto tahání smečovat, nejdříve pěstí, pak otevřenou a nakonec sevřenou dlaní (tzv. „špetkou“). Obrana na síti byla postavena na víceméně nahodilém jednobloku hráče, stojícího naproti smečaři soupeře, míče v poli se vybíraly jednou rukou, a pokud oběma, tak prsty. Český vynález „bagr“ se ujal až po 2. světové válce. Technika hráčů a taktika družstev se vyvíjela vlastním poznáním, družstva neměla trenéry a jejich činnost organizovali (nejen na hřišti, ale i mimo něj) obvykle nejlepší hráči – kapitáni družstev.
 
Revoluci ve vývoji volejbalové techniky a taktiky způsobil start estonských basketbalistů a volejbalistů klubu Kalev zápasy v basketbalu a volejbalu s výběrem VS, složeným z nejlepších hráčů Strakovy akademie a Marathonu.
Sehrány byly v tělocvičně Paláce YMCA na Poříčí a estonští volejbalisté nejen že v obou zápasech hladce zvítězili, ale naše hráče i diváky překvapili neznámými herními prvky. Na tato utkání zavzpomínal v roce 1971 jeden z účastníků - MUDr. František Picek z Marathonu: „V družstvu Kaleva nejenže byli hoši urostlí a vysocí jako jedle, ale přišli s novinkou pro nás zcela neznámou: dvoj- a trojblokem. Nastupoval jsem tehdy jako smečař číslo jedna, měl jsem zkušenosti a též sebevědomí snad víc, než bylo zdrávo. Los přiřkl servis Kalevu, přihrávka - nahrávka - vyskočím, udeřím … a míč na zemi, ale u nás! Teprve nyní jsem jasně viděl, že soupeř blokoval třemi hráči. Byl jsem vyděšen, protože nebylo možno blok přeskočiti pro výšku soupeře, nebylo možno jej proraziti, ani se mu vyhnout otočkou. Trvalo mi celý set, než jsem našel cestu. Jednak smeč neklopit, ale udeřit ji do rukou soupeřů tak, aby míč šel od bloku do autu, a jednak najít „díru“ v nekrytém prostoru soupeřova pole a „zalejt“.
Další novinkou Estonců bylo razantní boční podání, od té doby nazývané „estonem“ a s úspěchem používané až do příchodu „plachtícího“ japonského podání v 60. letech.
 
Tyto moderní prvky si brzo osvojila naše přední družstva a volejbal začal dostávat dnešní podobu. Muži Sokola Vysočany údajně jako první přestali praktikovat ortodoxní hru dvojic. Do obrany i útoku na síti se začali zapojovat všichni hráči, blokovalo se už minimálně ve dvou, a pokud to šlo, ve třech. Objevily se nahrávky na dalšího z nahrávačů nebo za hlavu na  tzv. nevlastního smečaře, hra získala na pestrosti a zajímavosti. Volejbalová pravidla žádných zásadních změn v tomto období nedoznala, od roku 1935 mohli smečovat i blokovat hráči zadní řady. Jak k tomu dodává doc. F. Stibitz v jednom ze svých článků (Zvláštnost pravidel volejbalu) z 80. let: toto pravidlo platilo do roku 1941, kdy bylo omezeno klauzulí „jen ve výjimečných případech“, jejichž posouzení bylo plně v moci rozhodčích.