Stačilo málo a
Věra Plívová-Šimková (1934-2024) mohla mít ve výčtu svých filmů i
Tři oříšky pro Popelku: scénář slavné pohádky s
Libuší Šafránkovou v hlavní roli byl původně chystán právě pro ni. Režisérka ho ale odmítla, protože si Popelku představovala v modernějším stylu, a tak nakonec scénář skončil v rukou režiséra
Václava Vorlíčka. Právě tak se se známou režisérkou filmů pro děti a mládež táhne historka o tom, jak netušila, že scénář k
filmu Páni kluci napsal v té době zakázaný
Jan Procházka (1929–1971). Jeho jméno se v titulcích objevit nesmělo, jako autor scénáře je uveden
Vít Olmer, který si ve filmu také zahrál. Podle filmových znalců ti, kdo o tom věděli, to pro jistotu paní režisérce neřekli, protože
Věra Plívová-Šimková byla známá zvou výřečností a mohla tuhle fintu nešťastnou náhodou prozradit. Nikdo jí ale nemůže upřít, že patřila k těm několika málo domácím filmařům, kteří dokázali nacházet nová zajímavá témata pro děti a mládež a pro své filmy objevili skvělé dětské herce. Některé potkáváme na televizních obrazovkách a filmových plátnech dodnes.
Začátky kariéry známé režisérky
Věra Plívová-Šimková se narodila v květnu 1934 v
Lomnici nad Popelkou a odmalička žije v
Chuchelně u
Semil. V roce 1952 odmaturovala na gymnáziu v
Jičíně, s jičínskými ochotníky si vyzkoušela opravdové divadlo a pak odešla studovat do
Prahy na FAMU. Absolvovala režii u
Bořivoje Zemana, a i když v rozhovorech říká, že dětské filmy nikdy točit nechtěla a že všechno byla spíš náhoda, už na škole se věnovala především tvorbě o dětech a pro děti. Fakultu ukončila absolventským filmem
Než se rozhrne opona, který podle vlastního scénáře natočila právě s ochotníky ve svém rodišti.
Pracovala na
Barrandově jako asistentka režie, spolupracovala například s
Karlem Kachyňou na filmu
Král Šumavy nebo s
Vojtěchem Jasným. Jako samostatná režisérka debutovala v roce 1963 snímkem
Chlapci, zadejte se. Natočila téměř dvě desítky celovečerních hraných filmů, z nichž pro děti není určená jedině
Houpačka z roku 1990. Film ale stojí za zmínku z jiného důvodu: pro hlavní roli studentky, která dá neuváženě k adopci své dítě, režisérka objevila tehdy sedmnáctiletou
Lenku Vlasákovou.
Lišáci, Myšáci a Šibeničák (1970)
Své nejlepší filmy
Věra Plívová-Šimková natočila v sedmdesátých a osmdesátých letech. Prvním z těch nejpovedenějších byl snímek
Lišáci, Myšáci a Šibeničák s hudbou
Zdeňka Lišky. Příběh o zápolení dvou vesnických kluků o vůdcovství v partě se natáčel v
Jestřabí a v
Křížlicích v
Krkonoších a svůj herecký debut si ve filmu tehdy odbyl
herec a moderátor Jan Kraus. Když se režisérky ptali, proč tolik filmů točila ve svém kraji, na
Semilsku, zasmála se. Nebyl to záměr, vysvětlovala, ale prachobyčejná lenost.
„Když jsem skončila, měla jsem to kousek, sedla jsem si doma a odpočívala,“ říká. Právě tak vysvětluje, jak tehdy vznikla její přezdívka
„něžný buldozer“. Taková totiž opravdu byla na place:
„Já uměla být k dětem milá, ale když jsem chtěla mít záběr podle své představy, nebo natočeno do určité doby, nikdo a nic mě od toho neodradilo, jídlo nejídlo, řítila jsem se vpřed, vážně jako ten buldozer,“ vysvětlila po letech v jednom z rozhovorů.
Přijela k nám pouť (1973)
První český dětský muzikál pro děti a hlavně o dětech z prostředí vesnické pouti vypráví o přátelství dvou dívek a také o soupeření klukovských fotbalových mužstev ze dvou sousedních vesnic. Natáčelo se v
Českém ráji, a to hlavně ve
Vesci u Sobotky. Ve filmu se také objevily
zřícenina hradu Rotštejn, fotbalové hřiště v
Zámostí a blátivá skluzavka v
Libunci. Rybník s lávkou, která praskla pod Skuhrováky, byste našli v
Újezdě pod Troskami. Hudbu složil
Petr Skoumal a z filmu si dodnes řada diváků vybaví písničky
Žluťásku nebo
Helé Pelé střílí gól. Ve filmu se tehdy poprvé objevily
Renata Mašková a
Zuzana Bydžovská, a název filmu prý inspiroval textaře
Jiřího Štaidla k napsání textu písně pro
Karla Gotta Přijela pouť.
Páni kluci (1975)
Jeden z nejúspěšnějších filmů pro děti a mládež
Páni kluci je originální adaptací románu
Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. Leckdo z vás si určitě vybaví hudbu
Petra Hapky a texty
Zdeňka Rytíře v čele se šlágrem
Nestůj a pojď. Příběh se odehrává v idylickém městečku Levín, a protože si jednu z hlavních rolí zahrála
železniční trať z
Ústí nad Labem přes
Střekov a
Velké Březno do
Zubrnice, na
Kudy z nudy jsme o něm mimo jiné psali v
přehledu filmů a knih, kde hraje hlavní roli vlak a železnice.
Krakonoš a lyžníci (1980)
Pokud máte rádi zasněžené hory, lyže a romantiku dávno minulých dob, určitě se vám líbí i rodinný film
Krakonoš a lyžníci. Hrdiny příběhu režisérky
Věry Plívové-Šimkové a debutující scenáristky
Jany Knitlové, který se odehrává v
Krkonoších na počátku 20. století, jsou dva malí kluci a jejich přítel proslulý pašerák. Ten uniká spravedlnosti na nejnovějším vynálezu, na lyžích, a svým uměním nakazí nejen zvídavé kluky, ale i jejich učitele. Pašeráka, ve kterém děti vidí samotného spravedlivého pána hor
Krakonoše, hraje
Karel Heřmánek. Dobráckého učitele, který ve svých žácích podporuje vlastenecké cítění, ztvárnil
Ondřej Havelka, do dětských rolí si režisérka tradičně vybrala neherce. Natáčelo se v okolí
Rokytnice nad Jizerou a v
osadě Jizerka, a stínem na celém filmu jednou provždy zůstala smrt herce
Václava Lohniského, který zemřel přímo na place.