Česko ve filmu: nejlepší filmy Jana Wericha

Jan Werich nebyl jen skvělý herec, ale skutečná osobnost, a navíc byl národem milován. To se nepoštěstí každému, a má tak pevné místo v české kultuře, filmové i televizní historii. Mezi jeho filmy a pořady, kde Jan Werich vystupoval, nenajdete žádný propadák, takže bychom je v seriálu Česko ve filmu klidně mohli vyjmenovat všechny. Není jich vlastně tolik, protože doba Janu Werichovi příliš nepřála.
 

První republika: Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a Svět patří nám

A protože začít se má od začátku, rovnou vklouzneme do druhé poloviny 20. let a časů avantgardního Osvobozeného divadla, kde Jan Werich působil po boku Jiřího Voskovce (1905–1981) a Jaroslava Ježka (1906–1942). Proslavily je například hry Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Golem anebo Nebe na zemi. Kromě divadla se všichni věnovali své další velké lásce, filmu, a tak od roku 1931 do roku 1937 také natočili čtyři snímky, Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a Svět patří nám. Kritici je přijali poměrně rozpačitě, dnes ovšem filmy se slavnou dvojicí V&W (a zejména poslední dva, režírované Martinem Fričem) dnes patří do zlatého fondu české předválečné kinematografie.
 

Císařův pekař a Pekařův císař (1951)

Dvoudílnou historickou komedii o císaři Rudolfovi II., pekaři Matějovi a legendárním Golemovi nazvanou Císařův pekař a Pekařův císař natočil Martin Frič. Jan Werich hrál hlavní dvojroli, a film od svého vzniku v roce 1951 baví generace diváků. A zajímavosti? Je jich celá řada.

Populární píseň Ten dělá to a ten zas tohle napsali speciálně pro tuto komedii hudební skladatel Zdeněk Petr s Janem Werichem. Bylo to také poprvé, co postavu Golema nehrál člověk – a to se tvůrcům lehce vymstilo. Když se filmový architekt Jan Zázvorka vydal za Werichem na jeho chatu u Velhartic, měl u sebe nákresy Golema a ministerský dopis pro Wericha. Cestou zabloudil, zastavila ho pohraniční hlídka a ta považovala obrázky Golema za tak podezřelé, že Zázvorku osobně doprovodila až k Werichovi.

Podobnou legendou jako strašlivá choroba moribundus z pohádky Dařbuján a Pandrhola (1959) nebo věta „Hujer, meteleskum bleskum“ z komedie Marečku, podejte mi pero (1976) je projev jednoho z alchymistů. Když Lubomír Lipský dostal scénář, u jeho role byla pouze poznámka „mluví cizí řečí“. Režisér Martin Frič Lipskému řekl, ať si něco vymyslí, a tak vznikl legendární nesmyslný proslov. Znáte ho? Zní: „Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jarda, piskurty, patláma, patláma, patláma a žbrluch.“

Přestože se divákům film líbil a líbí dodnes, a dokonce získal několik cen, tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý byl zděšen a režisér Frič dostal dvouletý trest. Pár let si pak nezahrál ani Jan Werich.
 

Byl jednou jeden král (1954)

Díky scéně, v níž Jan Werich s Vlastou Burianem pečou lívance, jsme pohádku Byl jednou jeden král na Kudy z nudy zařadili mezi kulinářské filmové poklady. Scéna královského vaření byla natočena napoprvé a po jejím dokončení údajně celý filmový štáb aplaudoval. Pro Vlastu Buriana to byl první a zároveň poslední barevný film. Kamenný most, ze kterého se ve filmu sype sůl (ve skutečnosti prý šlo o bílý písek) najdete u Staré Hlíny na Třeboňsku, na stejném místě, kde se o pár desítek let později natáčela pohádka Z pekla štěstí.
 

Těžká Barbora (1960)

V 50. letech stál Jan Werich v čele Divadla ABC, které se snažilo navázat na odkaz  Osvobozeného divadla. V obnovených hrách byl místo Jiřího Voskovce jeho partnerem Miroslav Horníček. Unikátním kouskem té doby je Těžká Barbora, záznam divadelní hry zachráněný roku 1997 v archivu České televize. Materiál byl zachráněný z popelnic ve Vladislavově ulici, kde tehdy televize sídlila. Rozstříhané filmy, původně určené k vyhození, byly ve velmi špatném technickém stavu. V 90. letech se pracovnici archivu ČT Aleně Berkové s pomocí týmu kolegů podařilo záznamy her zrekonstruovat, a díky tomu se z legendární inscenace můžeme těšit i dnes.

Těžká Barbora s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem byla natočena v divadle ABC 14. června 1960 a vysílala se tehdy jen jednou, pravděpodobně v prosinci téhož roku. V inscenaci dále hrají L. Kostelka, L. Píchová, R. Hemala, Z. Vacek, S. Zázvorková, J. Pick, J. Bohdalová, J. Víšek, J. Trégl, S. Fišer a další.
 

Baron Prášil (1961)

Film, který měl celosvětovou premiéru v červenci 1962 na filmovém festivalu ve švýcarském Locarnu, byl dalším legendárním dílem režiséra Karla Zemana. Zeman se inspiroval rytinami z původního vydání románu Baron Prášil Gottfrieda Augusta Burgera od jednoho z nejvýznamnějších ilustrátorů 19. století Gustava Dorého. Černobíle natočené obrazy režisér oživil výrazným barevným tónováním a různé barvy použil jako znaky proměňujících se nálad i překvapivých dějových zvratů. Toto fantaskní dobrodružství – zpestřené unikátními triky i vtipnými gagy – získalo řadu festivalových ocenění, včetně Velké ceny na festivalu v Cannes. Titulní roli ztvárnili Miloš Kopecký, Rudolf Jelínek a Jana Brejchová, v epizodních rolích se ve filmu objevila řada dalších hereckých legend; kromě Jana Wericha to byl například Rudolf Hrušínský.
 

Až přijde kocour (1963)

Česká filmová pohádka pro dospělé, podobenství, břitká satira a zároveň dobový experiment v oblasti barevného filmu a trikových záběrů: to je film režiséra Vojtěcha Jasného Až přijde kocour, poetický příběh o tom, co bylo i nebylo, ale zejména o tom, co by mělo být. Jde o jeden z filmů, natočených na Vysočině, v němž si jednu z hlavních rolí zahrálo půvabné město Telč. Ve filmu dále hrají V. Brodský, V. Menšík, J. Sovák, E. Vášáryová, J. Bohdalová a další.
 

Jan Werich v televizi

Herecké mistrovství Jana Wericha si vychutnáte i v několika televizních filmech. Jde zejména o slavnou televizní adaptaci komedie A. P. Čechova Medvěd (Martin Frič, 1961), Kočár nejsvětější svátosti (František Filip, 1962), Uspořená libra (Vladimír Svitáček, Ján Roháč, 1963) a Drahý zesnulý (František Filip, 1964). Oblíbený herec také vystupoval v publicistickém pořadu Co tomu říkáte, pane Werich?, v němž se na aktuální témata roku 1968 ptal Vladimír Škutina. O Werichovi pak byla natočena řada dokumentů, namátkou Jan Werich: Když už člověk jednou je…, v němž se Martina Slunečko a Miloslav Šmídmajer zamýšlejí nad svobodou tvorby v nesvobodné společnosti i o hranicích humoru. Dokument nabízí ukázky z Werichových nejslavnějších rolí, unikátní záběry z jeho soukromí i vzpomínky hereckých kolegů, například Jiřiny Bohdalové, Jiřího Suchého či Zdeňka Svěráka.
 

Další Werichovy role

• Werich se účastnil několika zvláštních filmových počinů. Například ve dvoudílném epickém velkofilmu Pád Berlína (1949) hrál nacistického vůdce Hermanna Göringa, ve válečném dramatu 25. hodina s Anthony Quinnem v hlavní roli známý francouzský režisér Henri Verneuil obsadil Wericha do role vedoucího koncentračního tábora.
• V menších rolích se objevil také ve filmech Psohlavci (Martin Frič, 1954) a Hudba z Marsu (1955).
• Werichův hlas provází diváky také Osudy dobrého vojáka Švejka, animovaným filmem režiséra Jiřího Trnky z roku 1955. Předlohou byl nejznámější román Jaroslava Haška, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Trnka a Werich byli sousedé a přátelé z pražské Kampy, a za to, že Werich Švejka namluvil, Trnka na oplátku ilustroval Werichovu knihu pohádek Fimfárum.
• Fimfárum Jana Wericha natočili jako celovečerní animovaný film v roce 2002 také Aurel Klimt a Vlasta Pospíšilová.