Knihy
Štěpána Javůrka spolu komunikují jako sousední chalupy: každá má vlastní dveře a vlastní světlo v okně, ale dohromady tvoří jednu ulici – uličku příběhů o domově, paměti a lidech, kteří se nikdy nevzdali svých hor. Seznamte se s nimi a s
Krušnými horami na
Kudy z nudy v seriálu
Česko mezi řádky.
Štěpán Javůrek a Krušné hory jako literární krajina
V románech
Chaloupky, Nebe nad Perninkem i v trilogii
Sudetský dům poznáte
Krušné hory jako krajinu, která se čte i chodí. Javůrek je hlas, který to tady opravdu zná: nepopisuje
Sudety jako exotickou krajinu, nestaví ji do pozadí románu jako kulisy. Jeho vyprávění stojí nohama v blátě a sněhu, dívá se na zaniklé osady i na dnešní život s přesností člověka, který umí číst v mapě i v povaze.
Chaloupky otvírají svět údolí, kde se z ticha stává společník a z času parťák. Rodinné a sousedské vazby jsou tu stejně důležité jako tok potoka a stín lesa.
Nebe nad Perninkem přidává výšku a rozhled:
Pernink není jen bod na mapě, ale vyhlídka do minulosti i do budoucna, místo, kde se příběhy potkávají na nádraží a v hospodě stejně přirozeně jako na hřebenech. Navíc je to
román ze současnosti, takže lákadlo pro ty, které historie zrovna nebere. A
Sudetský dům ukládá všechno do zdí: je to román o tom, že dům není jen architektura, ale archiv – že trámy a prahy pamatují víc, než co se vejde do rodinných kronik.
Společným jmenovatelem
Javůrkových románů pak není nostalgie, ale
odvaha dívat se pravdě do očí: odsuny a návraty, práce v dolech i v lese, hranice, které se hýbou na mapě a zároveň v lidech.
Chaloupky: údolí, které vás učí zpomalit
První kniha otevírá svět údolí, kde se z ticha stává společník a z času parťák – rodinné a sousedské vazby jsou tu stejně důležité jako tok potoka a stín lesa.
Chaloupky jsou o křehkosti domova i o tom, jak se krajina promítá do lidských rozhodnutí. Není to pohlednice: spíš deník místa, které si žije svým rytmem.
Javůrek umí psát „po krušnohorsku“: úsporně, s jemným humorem, bez patosu. Když přitvrdí, je to kvůli postavám, ne kvůli efektu; když zjemní, dává prostor tichu, mlze a vůním, které zná každý, kdo v zimě dýchal mráz do šály. A taky umí říct, proč jsou pro něj některá místa víc než jen hezká vycházka. Jak sám napsal na sociálních sítích o
údolí na konci světa, kam se rád vrací:
„Po čase zase na Chaloupkách. Pro mě je tohle jedno z nejkrásnějších míst na světě. Nepřeháním, když řeknu, že mi tohle údolí doslova změnilo život. Právě tady jsem totiž dostal odvahu napsat svou první knihu. A tak jsem občas zajdu poděkovat… A trochu popřemýšlet…“
Jak cestovat po Krušných horách?
Nejlépe s knížkou v ruce. To je pro
seriál Česko mezi řádky podstatné: místa nejsou kulisy, ale spouštěče.
Chaloupky vás zavedou do údolí, kde se zpomalí krok a ztiší hlas.
Nebe nad Perninkem posílá čtenáře na hřeben mezi větrem a horizontem, do obcí, které se naučily žít s dlouhými zimami a krátkými léty.
Sudetský dům je pozvánka k hledání stop v architektuře: štíty, sklepy, podlahy, nad kterými prošlo tolik cizích i domácích bot, že z toho mrazí i v červenci. Všude se potkávají čeští a němečtí předkové, horníci a dřevaři, ti, kdo odešli, i ti, kdo zůstali; a mezi nimi
dnešní Krušnohorci, kteří z krajiny nesundali ruce a srdce.
Číst Javůrka je vlastně
jednoduchý návod,
jak těmhle horám porozumět. Vezměte si romány do batohu a vydejte se na místa, která v nich pulzují: do
údolí Chaloupky kousek od
Přebuzi, do
Perninku a jeho okolí, na
Hřebečnou, na
Ryžovnu a na hřeben, kde vítr vypráví, i k domům, z nichž některé zůstaly a jiné zmizely jen na mapě, ne v paměti. Nepospíchejte. Zastavte se u potoka, na návsi, pod křížkem u cesty. A až se vrátíte, ještě chvíli si nechte v uších ozývat ticho, které Javůrek umí tak přesně zapsat.
Kdo je Štěpán Javůrek?
Spisovatel, ředitel
Destinační agentury Krušnohoří a patriot z
Karlovarského kraje Štěpán Javůrek (*1987) se narodil v
Ústí nad Labem. Dětství a dospívání prožil v
Chomutově. Po maturitě hledal „své místo“, studoval a sbíral zkušenosti doma i ve světě. Několik let prožil v
Chodově u
Karlových Varů, později se přestěhoval do
Jáchymova v
Krušných horách, kde žije dodnes. Od roku 2023 je ředitelem
Destinační agentury Krušnohoří. Ve volném čase chodí po horách, otužuje se, běhá a cestuje.
Píše knihy o lidských osudech, často pohnuté historii a o
Krušných horách; v textech se vrací i k cestování a dalekým končinám. Z jeho tvorby žánrově vybočuje
kniha Krušnohorské osudy,
dvacet příběhů z historie Krušných hor, které jsou němým svědkem všeho důležitého, co se na Starém kontinentě v uplynulých staletích odehrálo. Snoubí se zde
nádherná krajina, cenné
přírodní lokality evropského významu,
technické památky odkazující na bohatou hornickou historii regionu, údolí bývalých zaniklých obcí, které připomínají jejich někdejší slávu, nebo
rozhledny, jež zde stavěli první propagátoři turistiky.
A možná právě to je kouzlo
Krušných hor: že i když se v nich mnohé proměnilo, pořád dokážou člověka přimět zpomalit a naslouchat. Všechno tu odumírá pomalu, ale
paměť hor je pevnější než kámen – a kdo ji jednou zaslechne, ten se bude vracet.