Psal se rok 1940, když se
Zdeněk Jirotka stal spolupracovníkem
Lidových novin. Ve společnosti
Jana Drdy, Jiřího Brdečky a dalších kolegů vyprávěl historky ze života svých blízkých – a právě Jan Drda jej tehdy vyzval, aby je sepsal pro čtenáře.
24. srpna 1940 v Lidovkách skutečně vyšla krátká
povídka Můj sluha Saturnin. Začíná na první stránce slovy:
Saturnin není nějaké ruské příjmení, to je křestní jméno mého sluhy. Již to mne mělo varovat. Vím, že je mnoho druhů špatných sluhů, ale nepřeháním, když tvrdím, že nemůže být horšího sluhy než je můj.
O svém špatném sluhovi během následujícího roku Jirotka napsal celý román, který navazuje na tradici českého humoru a autory, jakými byli
Jaroslav Hašek,
Karel Čapek nebo
Karel Poláček. Zahraničními vzory byli britští spisovatelé
Jerome Klapka Jerome nebo
Pelham Grenville Wodehouse, v jehož dílech vystupuje
sluha Jeeves. Dodejme, že veselá knížka vznikala nejenom v neveselých časech Protektorátu, ale že velkou část románu Jirotka napsal v koupelně svého pražského bytu. Proč? Protože tam nebylo okno, takže nepotřeboval válečné noční zatemnění kvůli leteckým náletům. Sám Jirotka v žertu říkal, že možná díky práci v koupelně prý je v románu tolik vody.
Kromě vody podobně jako ve
Švejkovi i v Saturninovi najdete všechno: různé literární formy i žánry od romantického čtení pro ženy a dobrodružné kovbojky až po horor a lidové vyprávění. Saturnin není jen
příběhem o „špatném“ sluhovi (což je označení, které si hlavní hrdina rozhodně nezaslouží), ale také příběhem zamilovaného mladého muže, kterému jeho sluha obrací život naruby.
Román vyšel poprvé v roce 1942 za nacistické okupace a od té doby se dočkal desítek vydání a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Saturnin také vyšel s ilustracemi
Adolfa Borna a opakovaně jako audiokniha, v několika
divadlech se také objevil jako divadelní hra. Přestože mnozí tvrdili, že to nejde, roku 1994 natočil
režisér Jiří Věrčák čtyřdílný seriál
Saturnin, který byl později sestříhán i do podoby celovečerního filmu.
S
Kudy z nudy se můžete vypravit na
procházku se Saturninem po
Praze: ukážeme vám jak místa z natáčení seriálu, tak elegantní
kavárnu Café Imperial, kde vzduchem skutečně
létaly slavné koblihy z teorie doktora Vlacha. Zavedeme vás i k
mostu Legií, kde filmaři zakotvili speciálně pro natáčení postavený
hausbót jménem Kléo. Ano, ten, na kterém Saturnin postavil cvičnou tenisovou stěnu tak důmyslně, že jen velmi málo míčů padalo do
Vltavy.
V roce 2017 vydalo
nakladatelství XYZ volné pokračování knihy pod názvem
Saturnin se vrací z pera
Miroslava Macka, na které navázaly další knížky, a to
Saturnin zasahuje (2020),
Saturnin se představuje (2021) a
Saturnin při chuti (2023). Miroslav Macek říká, že největší kouzlo knihy Saturnin je v tom,
„…že absolutně nestárne. Každá generace, která nastupuje, ho znovu a znovu s velkým potěšením čte. Takových knih je ve světě velice málo“
. S nápadem napsat pokračování Saturnina po tři čtvrtě století přišlo nakladatelství, které oslovilo několik možných autorů, a Miroslav Macek vyhrál. Knížky dokonce schválili potomci Zdeňka Jirotky, a tak milovníci původního Saturnina dostali další příběhy navíc.
Saturnin byl Jirotkovou první knihou, jejíž úspěch už nikdy nepřekonal. To ale neznamená, že by nic dalšího nenapsal. Zkuste si přečíst třeba
Muže se psem: jazykem, způsobem vyprávění a
humorem je to kniha srovnatelná se Saturninem, jen se na ni bohužel zapomíná.